Je pátek, konec týdne a pro jednu polovinu obvodů hlavního města dneškem začínají týdenní jarní prázdniny. Nechci vás proto nudit suchopárnou investiční teorií, rád bych naopak dnešní téma mírně odlehčil.
Pravidelní čtenáři mých příspěvků vědí, že dlouhodobě považuji současnou „krizi“ za více či méně skrytou záminku, kterou se národní vlády a nadnárodní organizace ohání ve své snaze lézt obyčejnému smrtelníkovi ještě více do jeho soukromí a ještě více mu svými „ozdravnými zásahy“ kontrolovat život. Není pochyb, že k současné ekonomické situaci jsme směřovali zcela nevyhnutelně a bylo jenom otázkou času, kdy a v jaké formě by se excesy stávajícího modelu fungování ekonomik projevily. Druhou stranou mince potom je, jak se takový – ve své podstatě ozdravný a autokorekční proces – využije nebo zneužije. Můžete jej vzít jako příležitost, „pokácet“ zbytečné a nefunkční byznysy, nechat neprosperující či zastaralé firmy zemřít, uvolnit ruce lidské invenci a kreativitě a postavit ekonomiku na nohy s výhledem „dopředu“. Nebo se můžete snažit zachránit zatuchlé firmy bez invence, zakonzervovat status quo a v mezidobí posílit vliv státu a regulátora ve snaze „ochránit společnost“. Kdo není slepý a hluchý již nyní ví, která varianta byla (pravděpodobně) zvolena.
V tomto kontextu není občas bez relevance zabrousit na tzv. „alternativní“ média, která v mnoha ohledech s překvapivou přesností a vhledem mapují a komentují události současné a budoucí. Snad proto, že obvykle nejsou poplatná nějakému vydavatelskému impériu, často se samofinancují a nezřídka žijí z příspěvků komunity pravidelných čtenářů a předplatitelů.
Na jednom takovém fóru se přednedávnem objevil poměrně odvážný názor, že Řecko bylo zvoleno jako „case study“ pro bankrot jednoho z členů Evropské unie. Jinými slovy, situace v Řecku bude vykreslena jako problém, který nebude-li ze strany EU velmi rychle a hlavně celoevropsky vyřešen, přinese mnohem větší problémy zejména pro jižní část eurozóny. Proč zrovna Řecko? Je stále ještě považováno za Evropu (při vší úctě, takové Estonsko nebo Maďarsko nikoho nezajímá), prokazatelně podvádělo při sestavování národních statistik a synchronizovanému útoku spekulantů se nemůže bránit formou devalvace své měny – žádnou totiž nemá a o osudu té, kterou má, se rozhoduje v Bruselu. Navíc to není z pohledu EU nijak signifikantní ekonomika (cca 3 % HDP EU). Podle oněch alternativních médií je ultimativním cílem celého tohoto cvičení další posílení moci a vlivu Bruselu, nyní ve formě požadavku na jednotnou evropskou daňovou politiku a jednotný evropský rozpočet. To by ve svém konečném stádiu znamenalo, že Vaše a moje daně nepůjdou na berňák v místě Vašeho bydliště, ale kamsi do zahraničí. Současně by se demontoval systém národních rozpočtů a rozpočtových politik, o fiskálních potřebách jednotlivých států by se rozhodovalo za jejich hranicemi, kýmsi „z centra“. Hrozivá představa, že?
Není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu. Je nepochybné, že šrouby se utahují. Začalo to žárovkami (…komu je co do toho, čím si doma svítím? Platí snad moje účty (850 CZK, -0,58%) p. José Manuel Barroso?), pokračuje to termostatickými bateriemi do koupelen a skončí to…kdoví kde? Relativně nepovšimnuta navíc proběhla informace, že EUROSTAT – direktorát Evropské komise zodpovědný za získávání statistik v celoevropském rozměru, pravděpodobně dostane pravomoc auditovat národní státy a jejich statistiky.
No dobře, žádná kaše se nikdy nejí tak horká, jak se uvaří. Nebude nicméně od věci tuto „kapitolu“ sledovat dlouhodoběji a podívat se na ní s odstupem několika měsíců. Možná budeme překvapeni…
Hezký víkend přeji,