Plán na vytvoření Evropského monetárního fondu získává na síle; tato myšlenka vznikla v Centru pro studium evropských politik CEPS a jedním z jejích tvůrců je Daniel Gros, bývalý poradce Nicolase Sarkozyho.
Gros v prezentaci týkající se fondu napsal, že kvůli intenzivnímu tlaku finančních trhů je pravděpodobné, že nápravné fiskální programy nebudou stačit na vyhnutí se situaci, kdy nebude k dispozici externí financování veřejného sektoru. Země, které by v budoucnu mohly pro Evropu představovat zátěž, by měly přispívat na vytvoření zdrojů pro poskytnutí případné podpory. Platí to zejména o zemích eurozóny, kde se dominový efekt projevuje silněji.
Platily by jen země, které poruší pravidla, např. deficit nepřekračující 3 % HDP či dluh nepřekračující 60 % HDP. Platba by ročně dosáhla 1 % z „nadměrného dluhu“ – tím se míní rozdíl mezi velikostí skutečného dluhu a dluhu odpovídajícímu 60 % HDP a 1 % deficitu, který překročí 3 % HDP. Země s výjimečně silnými veřejnými financemi by přispívat nemusely, protože by fakticky nesly zátěž, pokud by přišla krize. Příspěvky by se platily dlouho před tím, než by se objevily problémy se solvencí, systém by tak neměl zvyšovat problémy dané země. Třeba v případě Řecka by tak platby musely probíhat po celou dekádu před tím, než se objevily současné turbulence.
Pokud by se tak stalo, EMF by v tuto chvíli měl od zavedení jednotné měny k dispozici 120 miliard eur, což je dost na záchranu jakékoliv menší či středně velké země v Evropě. Jeho vytvoření nenabízí rychlé řešení pro Řecko, ale euro je mladá měna a ze současných problémů je nutné se poučit, jinak by mohlo ztratit svou sílu. Vytvoření EMF by zemím poskytlo motivaci pro fiskální pořádek a umožnilo by řádný bankrot, který minimalizuje ztráty způsobené neschopností splácet.
(Zdroj: CNBC)