Ve světě je Evropa široce vnímána jako rigidní a zkostnatělá ekonomika, plná lidí, kterým se nechce pracovat a kteří jsou závislí na státních dávkách. Pohled na německou ekonomiku ale ukazuje poměrně rozdílný pohled.
Před deseti lety bylo Německo nemocným mužem Evropy – tížil ho pomalý růst, vysoká nezaměstnanost a přesun velkých firem do zahraničí v zoufalé snaze o snížení nákladů. Nyní má i navzdory recesi nižší nezaměstnanost než před pěti lety a exportní síla zůstává nedotčena.
Německá flexibilita je výsledkem kombinace starých a nových předností. Management založený na konsenzu pomohl při snižování nákladů. Zároveň došlo k liberalizaci ekonomické politiky, k reformám na trhu práce a v systému sociální podpory. V období 2000 – 2008 klesly jednotkové pracovní náklady průměrně o 1,4 % za rok; v USA klesaly o 0,7 %, ve Francii rostly o 0,8 %. Přes recesi v minulém roce se ekonomice Německa daří lépe než před deseti lety.
Za úspěch Německa ale zaplatily sousední země. Jeho ekonomika těžila ze zavedení eura více než ostatní. A více než polovina jeho exportů míří do zemí Evropy, které již v boji s německou konkurencí nemohou použít devalvaci. A zatímco anglosaský svět utrácel, Němci šetřili, což vyústilo v obrovské obchodní přebytky. Bylo by absurdní vinit Němce z problémů Řecka či Španělska, je však pravdou, že v rámci oblasti s jednotnou měnou jsou země s dlouhodobými přebytky obvykle doprovázeny existencí notoricky deficitních zemí.
Mnoho změn čeká na sousedy Německa, ale i na Německo samotné. Musí pokračovat v liberalizaci, jeho síť regulace je příliš svazující, ochrana pracovních míst příliš rigidní, servisní sektor nevyvinutý. Velké změny potřebuje i systém zdravotní péče, vzdělávání a sociální podpory. Smělé strukturální reformy by podpořily spotřebu a investice a následně zvýšily růst HDP. Německo si také může dovolit snižování daní bez toho, aniž by se zruinovaly veřejné finance. Euro, stejně jako EU, dluží dřívější vedoucí pozici Německa mnoho. Pokud se na ní tato země nenachází, trpí tím jednotná měna i celé společenství. A nejvíce ztrácí právě Německo.
(Zdroj: The Economist)