Ceny komodit se s výjimkou Velké recese drží relativně vysoko už pěknou řádku let. Prostředí tedy přeje teoriím, které vyvolávají obavy z dlouhodobého nedostatku neobnovitelných zdrojů, a to především ropy. Dne, kdy do svých škodovek nebudeme mít co natankovat, se ale bát nemusíme. Vysoké ceny benzínu nás totiž zároveň nutí jezdit méně a kupovat auta s nižší spotřebou, ale také motivují těžařské koncerny k hledání nových ložisek a k rozšíření těžby. Postupem času se tedy trh dostane do rovnováhy a ceny klesnou. (I když nějaký pořádný zářez v podobě ropy za 200$ se v nejbližší době kvůli napětí na Blízkém východě nedá vyloučit.)



Nejlépe danou situaci vysvětluje Jim Rogers, který poukazuje na střídání akciových a komoditních cyklů každých 15-18 let (viz graf – modře komodity, červeně akcie). Akciím se naposledy dařilo v letech 1982-1999, kdy byl dostatek surovin k růstu globální ekonomiky a jejich stagnující ceny držely náklady firem nízko. Od nového století jsme ale už ve 13. roku komoditního cyklu, který dusí ekonomickou expanzi a zvyšuje inflační tlaky.


Zdroj: economagic.com; Federal Reserve Database; vlastní zpracování

Ropa jako nejdůležitější surovina určuje trendy v cenách komodit a sama o sobě dokáže táhnout celý nynější cyklus. Čím déle se ale bude cena ropy držet nad 100$ za barel, tím nižší bude časem její důležitost v globálním energetickém mixu díky substituci za elektřinu a především za plyn, který už zažil svůj boom nabídky a jeho cena je na historických minimech*. I pokud se tedy nepodaří dostatečně zvýšit nabídku ropy, trh si najde cestu, jak vrátit ceny do rovnováhy.



Vše naznačuje, že se pomalu blížíme konci komoditního cyklu – poptávka stagnuje díky efektivnějšímu využívání komodit a investice do produkce nejen energetických ale také zemědělských surovin rostou závratným tempem (viz graf - nové průzkumné vrty ropy v USA). A až přesáhnou únosnou mez, můžeme se těšit minimálně na pěkných 10 let klesajících cen komodit a býčího akciového trhu. Jen si na ten zlom budeme muset pár let počkat.

* To vysvětluje, proč se Saúdská Arábie snaží ropu cílovat někde okolo 80-90 dolarů. Ne, že by se jí nechtělo ždímat amerického spotřebitele, ale dlouhodobá stabilita spotřeby a cen ropy je pro ni důležitější.