Zdají se vám právní texty nesrozumitelné? Čtete stále dokola jednu větu a nejste s to jí porozumět? Popravdě řečeno se někdy nedivím. Komunikační šumy nastávají hlavně tehdy, když se cizího textu ujme překladatel, který právními pojmy zrovna nevládne.
Nedávno jsem v databázi právních informací hledala soudní rozhodnutí týkající se patentů. Přitom jsem narazila na překlad rozsudku amerického soudu, který se týkal patentu na golfové míčky. Vysvětloval se v něm význam důlků na povrchu míčku, které prý – při vhodném uspořádání, počtu, hloubce a velikosti – vyvolávají jisté „zjevy“ (tak to skutečně v překladu stálo) při proudění vzduchu, což letícímu míčku údajně propůjčuje žádanou výšku a dálku.
Nevím, jaké přesně „zjevy“ dané důlky vyvolávají. Nicméně sama jsem se „zjevila“, když jsem narazila na klíčovou právní větu tohoto rozsudku, jejíž český překlad jsem nepochopila ani na desátý pokus. Posuďte sami: „Majiteli patentu se nesmí na základě nauky o ekvivalentech dostat rozsahu ochrany, jaký by byl nemohl po právu obdržet, kdyby jej byl doslovně pojal do patentových nároků. Zda stav techniky omezuje rozsah ekvivalentů, se dá zjistit tak, že se rozhoduje, zda hypotetický patentový nárok, který podle slovního obsahu postačí pokrýt údajně porušující výrobek, by byl býval schválen Patentovým úřadem vzhledem k stavu techniky."
„A já toho psa vidím,“ glosoval obsah právní věty kolega poté, co jsem se s ním o ni podělila.
Jako Mojžíš na Sinaji
Svízel překladu právních textů spočívá v tom, že vedle práva znalých lidí je v řadě případů dělají i ti, kteří právní vzdělání nemají. Snadno se pak stane, že překladatel, který má přeložit spojení „acts of God“, z něhož každý právník vyrozumí „vyšší moc“, tedy neodvratitelnou událost, které nelze zabránit ani při vynaložení veškerého možného úsilí (např. povodeň, tornádo, ozbrojené konflikty apod.), jednoduše – ale naprosto zcestně – napíše „akta Boha“. Soudce, který by taková „akta“ musel vykládat, by si patrně připadal jako Mojžíš na Sinaji.
Obdobně člověk trpí třeba při překladu termínu „rozklad“. Podle českého práva se rozkladem rozumí opravný prostředek ve správním řízení proti rozhodnutí ústředního orgánu státní správy, například ministerstva. Člověk právních termínů neznalý sáhne ve slovníku po doslovném překladu. Výsledek? Úsměvné „disintegration“ (v překladu rozpad či rozpadání nebo také rozklad organizace) nebo „dissolving committee“, jak se běžně označuje „rozkladová komise“. „Dissolving committee“ ale v angličtině spíše naznačuje, že jde o komisi, která se sama rozpouští či rozpadá, místo aby se coby poradní orgán ministra zabývala opravnými prostředky účastníků správních řízení.
Popravený dlužník
Problém nastává, pokud nepřesnost v překladech začíná být lehce nebezpečná. Setkala jsem se například s překladem německého textu, v němž byly tvrdošíjně do češtiny převáděny „ochranné známky“ jako „značky“. Z kontextu nebylo úplně jasné, o jaké značky se má jednat. O dopravní? Ani to nešlo vyloučit. V jiné souvislosti si pak kladu otázku, co si musí myslet američtí klienti o upozornění svého advokáta, že na jejich dlužníka je vedena exekuce, když překladatel je toho názoru, že vhodným anglickým ekvivalentem je prosté „execution“. Nejspíš se v tu chvíli klienti vyděsí, že v postkomunistické zemi se s právem ani víc než dvacet let po revoluci příliš nemažou a dlužníka popravili.
Že na překladu prostě záleží, by měl vědět i onen uchazeč o zaměstnání, který ve svém životopise přeložil Vysokou školu zemědělskou jako „High School of Vegetables“, tedy Střední školu zeleniny, namísto „University of Agriculture“. Její učební obory pak při pohovoru potenciálního nadřízeného obzvlášť zajímaly.
Na závěr přidávám populární evergreen, jakým je „firma“ versus „společnost“. Zatímco v obecné češtině se tato slova užívají jako synonyma, v právním světě mají odlišný význam. Firma je název, pod kterým je podnikatel zapsán v obchodním rejstříku. Jinými slovy se pouze jedná o obchodní označení celé společnosti. Není možné překládat, že v insolvenci je určitá „firma“, protože to striktně vzato znamená, že v insolvenci se ocitl obchodní název společnosti, a nikoli společnost sama. Chápu, že takovou exaktnost většina lidí (mezi nimi i překladatelé) považuje za zbytečné hnidopišení. Právo ale – bohužel či bohudík – na přesných termínech v mnoha situacích stojí.