Po dvě desetiletí význam Japonska pro světovou ekonomiku klesal. Země uvízla ve spirále klesajících cen, rostoucího zadlužení a ztráty exportní konkurenceschopnosti. Nikterak pěkná podívaná, ale pro zahraničí nijak osudová. To se teď mění.
Vláda Šinzó Abeho se pustila do riskantní hry, při níž se s pomocí kombinace fiskální a monetární stimulace a strukturálních reforem snaží uniknout z deflace a znovunastartovat ochabující hospodářství.
Pokud Abe se svou strategií, která dostala přezdívku Abenomika, uspěje, mohla by třetí největší ekonomika světa po letech znovu zazářit a stát se tahounem globálního růstu v časech stagnující Evropy a zpomalující Číny. Jestliže ale Abeho plán selže, obrovská hora japonského dluhu by zemi mohla potopit a následná finanční tsunami pak zasáhnout zbytek světa.
„Určitě to má potenciál velkého šoku,“ tvrdí o japonském pokusu ekonom Michael Manetta z konzultantské firmy Roubini Global Economics. Dopad na chování kapitálových trhů srovnává s krachem velké americké banky Lehman Brothers, který odstartoval ostrou fázi finanční krize.
Abenomika zatím vykazuje slušné výsledky. Díky poklesu hodnoty jenu roste export a sním i zisky předních japonských korporací. Podporu stimulačním opatřením, která zahrnují rozsáhlé nákupy dluhopisů a akcií ze strany centrální banky, vyjádřil Mezinárodní měnový fond (MMF). Jeho hlavní zástupce v Japonsku Jerry Shiff prohlásil, že oživení japonského růstu by „pro světovou ekonomiku bylo jasným přínosem.“
Spolu s nadějemi ale rostou i obavy z toho, že velký experiment ztroskotá, nebo že se vládě a centrální bance vymkne z rukou. Takovou událost MMF nedávno zařadil jako jedno z hlavních rizik pro světovou ekonomiku.
Ústředním bodem katastrofického scénáře je japonský veřejný dluh, který na úrovni 2,5násobku HDP země vysoce převyšuje dluhovou pozici jakékoli jiné rozvinuté ekonomiky. Investoři, z drtivé většiny domácí banky a penzijní fondy, zatím vládě půjčují za extrémně nízký úrok, čímž jí umožňují držet náklady dluhové služby v přijatelných mezích. Veřejné zadlužení je ale ve své podstatě sázka na budoucí hospodářský růst. Věřitel počítá s tím, že dlužník zapůjčené peníze někdy v budoucnu vydělá (vybere na daních) a vrátí. Pokud by se trvalý růst v japonském případě nedostavil, věřitelé by mohli začít pochybovat o schopnosti vlády dostát svým závazkům.
„Existuje riziko, že investoři se začnou obávat udržitelnosti dluhové pozice a začnou požadovat vyšší úrok,“ napsal hlavní ekonom MMF Olivier Blanchard v nedávno vydané zprávě s tím, že by pak pro Japonsko skutečně bylo obtížné řádně splácet.
Ve snaze odvrátit bankrot by vláda mohla tlačit centrální banku na další a další nákupy státních dluhopisů, což by mohlo vyvolat hyperinflaci. Následný propad životní úrovně, bankovní krize a prudký růst úrokových sazeb by otřásly celým regionem a dolehly i na vzdálenější země.
Před dnem dluhového zúčtování varují ekonomové Japonce už dlouho. Investoři zatím projevují trpělivost. Z velké části proto, že jde z 95 % o japonské subjekty, kterým více méně nezbývá než dluhopisy nakupovat. V nějakém bodě v budoucnu ale budou muset ke slovu přijít mnohem vybíravější zahraniční věřitelé, hlavně proto, že úspory stárnoucích Japonců už nebudou na nasycení trhu stačit.
Vlivní japonští ekonomové Takatoshi Ito a Takeo Hoshi minulý rok vydali paper, podle něhož saturace nastane do sedmi až deseti let, pokud se proti ní nic nepodnikne. Investoři budou pravděpodobně událost očekávat, takže krizi uspíší.
Abe zatím navrhl zvýšit spotřební daň ve dvou krocích na 10 %. Dodatečné příjmy pomohou, ale samy o sobě dluh nestabilizují. K tomu je třeba zvýšit dlouhodobé tempo růstu ekonomiky. Za tímto účelem došlo k expanzi měnové politiky, začíná se s uvolněním fiskální politiky a také s opatrnými strukturálními změnami. MMF od Japonska očekává mnohem radikálnější opatření než ta dosud ohlášená. Zmiňuje například větší zařazení žen do pracovního procesu či deregulaci služeb a zemědělského sektoru.
Plány na strukturální změny má Abe oznámit letos na podzim. Pokud jeho vláda před reformami uhne, fiskální a monetární stimulace pouze zvýší horu státního dluhu. Abenomika tak představuje nejlepší – a pravděpodobně poslední – šanci Japonska vyhnout se dluhové krizi, která by zasáhla celý svět.
(Zdroje: WSJ, Bloomberg)