Do parlamentních voleb zbývá necelých pět měsíců. Jenže v České republice se nevládne už tři čtvrtě roku. Smyslem existence úřednické vlády bylo zmírnit blamáž po pádu předchozí vlády uprostřed českého předsednictví EU. Její mandát se nečekaně protáhl a pokusila se tedy vládnout a dát své existenci obsah. Jak to dopadlo, ukazuje schvalování státního rozpočtu na letošní rok.
Co dál? Vládnout bez politického mandátu nejde. Zaprvé tomu brání rozložení sil v Poslanecké sněmovně a politické strany jsou s blížícími se volbami stále více inhibovány při účasti na každodenním vládnutí. Zadruhé, rozhodovat o důležitých tématech bez vůle voličů, byť s podporou odborné veřejnosti, zkrátka nepatří do demokratické společnosti.
Z úřednické vlády se stal nový NERV. Bez možnosti ovlivnit vývoj veřejných financí, pokročit v privatizaci, změnit priority hospodářské politiky atd. se vláda soustředila na přípravu podkladů pro vítěze voleb. Pracuje se na změně daní, přepočítávají se důchodové počty. Pokud je současná vláda NERVem, potom je v podstatě ekonomickou radou sama sobě. Otázkou je, zda to zajímá (a nejen na oko) někoho, kdo aspiruje na účast ve vládě po volbách. Jenže, co jiného úřednické vládě zbývá? Tato záměna rolí a praktická nečinnost hospodářské politiky není ovšem vinou úřednické vlády. Ta je spíše její obětí. A práce, která se vrší před úřadem vlády, je více než sněhu po poslední kalamitě.