Letošní zima přeje příznivcům bílé stopy. Patřím mezi ně. Na čerstvém horském vzduchu s běžkami na nohou si dokonale provětráte tělo i mysl. Už delší dobu mi vrtá hlavou jedna věc. Lidé se na horách chovají jinak než ve městě. Nejčastěji vyrážím do svých rodných Jizerek a téměř vždy se stavím na Knajpě. Na hřebeni hor se na občerstvení v této malé chatě zastaví mnohý lyžař. Každý odloží lyže před chatou, aniž by se bál, že o ně přijde. Češi na sportovním vybavení nešetří, a když se vydaří počasí, stojí a leží kolem chaty vybavení v řádu stovek tisíc korun. Jak by to asi dopadlo na Václaváku?
Chatař i mnohý lyžař vás pozdraví bodrým ahoj. Buřta si dáte za 25 korun a když máte štěstí, dostanete k tomu müsli tyčinku zdarma. Žádná vysokohorská přirážka. Ani se mi nechce myslet na to, kolik stojí srovnatelná dávka energie ve městě ve fast foodu.
Naprostá většina lidí se ve stopě chová slušně. Přitom mezi pomalými a rychlými lyžaři, mezi vyznavači klasiky a bruslení by konfliktů mohlo být dost. Jenže se nechovají jako řidiči prchající večer po práci z metropole do svých hnízd v některém ze satelitů.
Možná je to nadmořskou výškou, zimou, čerstvým vzduchem, sdílenou dřinou.
Proč si takových postřehů všímá ekonom? Jde o instituce. Nikoli ve smyslu budov, kde sídlí ten či onen úřad, ale soubor psaných i nepsaných, zákonných a etických pravidel fungování společnosti. Česká republika začínala v oblasti ekonomických institucí po sametové revoluci téměř od nuly. Diskontinuita institucí je asi jedním z největším břemen, které si po čtyřiceti letech socialismu neseme. Po dvaceti letech je stále cítit. Situace kolem veřejných zakázek znechutila snad každého. Korupce je slovo, jehož frekvence v médiích spíše roste, než klesá. Hulvátství ve vrcholné politice odrazuje řadu občanů od účasti ve volbách. Nejde jen o jevy na hranici zákona (třeba spor o proplácení zdravotnických poplatků) nebo za touto hranicí (korupce, úplatky, daňové úniky apod.), ale také o jemné předivo vztahů v celé společnosti. Právo a etika formují prostředí, v němž funguje ekonomika.
Pár členů NERVu na závěr svého působení podniklo výlet do Helsinek. Přivezli řadu cenných postřehů. Jeden se sluší dodat. Skandinávské země prosperují. A není to jen ropou v případě Norska či důrazem na inovace ve Švédsku a Finsku. Klíčovou roli hraje institucionální prostředí.
To se bohužel nedá snadno dovézt či předepsat. Současná vláda je oblíbená mimo jiné pro svou slušnost. Stálo by ovšem za pokus, kdyby všechny budoucí vlády této země jednaly nejen ve Strakově akademii ale tu a tam také na Knajpě a dojely tam po svých bílou stopou. Skol!
(Text byl publikován dne 8. února v časopise Respekt)