Recese dolehla i na banky. Překvapený není asi nikdo. Téma nesplácených úvěrů se dostalo také do popředí médií. Jaká je současná situace a jak se bude dál vyvíjet? Jakou zátěž pro banky to představuje a jsou na ní připraveny?
Pokud se nepohybujete ve světě financí každý, nemusí být jednoduché se v jednotlivých termínech vyznat. Úvěry jsou kategorizovány do pěti kategorií podle toho, jak jsou spláceny či v prodlení se splácením. Standardní pohledávky jsou spláceny řádně nebo maximálně v prodlení do 30 dnů. Sledované pohledávky nemají žádnou splátku po splatnosti déle než 90 dnů. Nestandardní pohledávky nesmí být v prodlení déle než 180 dnů. V případě pochybných pohledávek je limitem 360 dnů. Je-li pohledávka nesplácena déle, spadá do kategorie ztrátových pohledávek.
Standardní a sledované pohledávky bývají souhrnně označeny jako pohledávky bez selhání dlužníka. Nestandardní, pochybné a ztrátové pohledávky nesou označení jako pohledávky v selhání a tato kategorie odpovídá termínu non-performing loans (NPL) používaném v řadě zemí světa při analýze kvalita úvěrového portfolia. Sledované, nestandardní, pochybné a ztrátové úvěry bývají seskupovány do kategorie klasifikovaných úvěrů.
V roce 2008 se objem NPL v celém bankovním sektoru v ČR zvýšil o 18,5 miliardy korun (0,5 procenta HDP) a objem opravných položek vytvořených k těmto úvěrům vzrostl o 10,3 miliardy korun, přesto krytí NPL opravnými položkami kleslo na 71 procent ze 76 procent na konci roku 2007.
Loni se začal projevovat vliv recese a objem NPL stoupl o dalších 43,5 miliard korun (1,2 procenta HDP). Opravné položky vzrostly téměř o 23 miliard korun, ale procento krytí NPL přesto kleslo na 63 procent.
Pro odhad dalšího vývoje v této oblasti používáme model podílu NPL na celkovém objemu úvěrů v závislosti na makroekonomické situaci. Jako proměnné, které mají logický i statistický význam, byly vybrány: tempo růstu HDP, úroveň úrokových sazeb (1Y PRIBOR) a inflace (CPI). Logika je jasná. Pokles HDP představuje na úrovni firemního sektoru pokles přidané hodnoty, tržeb, zisku a zvýšení pravděpodobnosti nesplácení úvěrů. Zvýšení úrokových sazeb vede ke růstu splátek stávajících úvěrů s plovoucí sazbou, zdražení nových úvěrů, zvýšení zátěže pro firmy a mimo jiné také k morálnímu hazardu. Inflace potom snižuje reálnou hodnotu splátek, resp. reálné dluhové břemeno firem.
Podle tohoto modelu dolehne obtížná ekonomická situace na kvalitu úvěrových portfolií teprve letos, což je pochopitelné vzhledem k charakteru klasifikace úvěrů a makroekonomickému vývoji loni a letos. Objem NPL by se měl zvýšit dalších 97 miliard korun (2,6 procenta HDP) a jejich podíl na celkovém objemu úvěrů stoupne na 10 procent. Těchto 10 procent by zároveň mělo být vrcholem cyklu zhoršování kvality úvěrových portfolií bank. Za předpokladu, že klesne krytí NPL opravnými položkami, budou se muset opravné položky zvýšit o dalších 55 miliard korun.
Zjednodušeně řečeno, finanční krize a následná recese by měla přijít banky v České republice zhruba na 160 miliard korun, tj. 4,3 procenta HDP. O tolik se zvýší objem NPL v letech 2008-2010. Nicméně bankovní sektor v ČR je dostatečně kapitalizovaný. Kapitál Tier 1 a Tier 2 nyní dosahuje 254 miliard korun a kapitálová přiměřenost činí 13,7 procenta. I za předpokladu, že započteme očekávanou tvorbu opravných položek a budeme předpokládat, že jinak banky nevydělají ani korunu, udrží se kapitálová přiměřenost nad regulatorními požadavky. V tomto ohledu naše vlastní analýza dochází ke stejnému závěru jako zátěžový test ČNB.