Do voleb zbývá několik posledních dní a k České republice se stáčí pozornost finančních trhů. České volby sice zůstávají ve stínu současných turbulencí na trzích, to ovšem neznamená, že by jejich výsledek nikoho nezajímal. Naopak.
Výsledek voleb napoví, jaká by mohla být hospodářská politika budoucí vlády a jak budou řešeny nejpalčivější problémy. Mezi ně patří: okamžité řešení hlubokého schodku veřejných financí, změna daňového systému, vyřešení dlouhodobé stability důchodového systému a zdravotnictví a rozhodnutí o využití firem plně či částečně vlastněných státem. To jsou základní témata, na která se českých ekonomů ptají lokální i zahraniční investoři. Vedle toho existuje řada dalších důležitých témat, jako například reforma školství, která také ovlivní budoucnost české ekonomiky, jen jsou trochu v pozadí, neboť nepředstavují tak bezprostředně viditelný problém.
Jak zatočit se schodky
Finanční trhy primárně nezajímá, zda ke snížení rozpočtového schodku dojdeme vyššími daněmi nebo snižováním výdajů. Důležitější jsou dva aspekty: důvěryhodnost závazku snižovat deficit a dopad na ekonomiku.
Důvěra ve schopnosti českých politiků řešit rozpočtovou situaci utrpěla šrámy a současná dluhová krize v eurozóně odhalila, že jinde to není o mnoho lepší. Proto se i relativně disciplinované Německo raději svázalo ústavním zákonem nejdříve omezujícím a následně zakazujícím rozpočtové schodky. Podle dnes převládající ekonomické teorie by teoreticky měly státní finance někdy sklouznout do minusu, aby pomohly zmírnit výkyvy ekonomiky. Tolik teorie. Zkušenost ukazuje, že politici s tímto nástrojem ale neumějí zacházet. Nicméně ať se rozhodneme pro ústavou svázaný rozpočet nebo dáme ještě jednu šanci politikům, musíme vyřešit současný rozsáhlý schodek. Ten by měl letos i příští rok překročit pět procent HDP.
Schodek takového rozsahu není omluvitelný loňskou recesí. Budoucí vláda bude mít nesnadné rozhodování o rychlosti snižování schodku. Příliš pomalu znamená nedůvěru finančních trhů v dostatečnou fiskální konsolidaci. Příliš rychle přináší silný negativní fiskální impuls a návrat recese či stagnace.
Daně: dvakrát měř…
Jak tedy zatočit se schodky? Především přesvědčivě, a bude-li plán skutečně důvěryhodný, bude moci být rozložen do více let, aby dopady na ekonomiku byly co nejméně negativní. Jinak si finanční trhy (nebo Mezinárodní měnový fond) vynutí okamžitou nápravu státních financí i za cenu recese.
Někteří politici si možná myslí, že mohou nastavit daňový systém podle svých představ. Mohou, ale nemusí to být správná volba pro ekonomiku.
Ekonomy, ratingové agentury a finanční trhy bude zajímat, co s daněmi provede nová vláda. Český daňový systém má mnoho chyb, zbytečných komplikací a nabízí hodně prostoru ke zlepšení, tak aby lépe podpořil ekonomiku, aniž bychom aspirovali na zvýšení daňových příjmů. Jenže my na něj aspirovat musíme vzhledem k rozsahu rozpočtových schodků. Máme před sebou dva úkoly, které se musí řešit zároveň: dostat z daní více do státní pokladny a provést to tak, aby to ekonomiku poškodilo co nejméně.
Obecně známým doporučením je preference nepřímých daní (DPH, spotřební daně) před zvyšováním zdanění práce a kapitálu. Nabízí se také zvýšení majetkových daní, které patří mezi nejméně poškozující ekonomiku. Evidentním nesmyslem českého daňového systému je množství výjimek. Problém představuje stále rozdílný přístup při zdanění zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných. Řešit by se mělo také to, že daňový systém zvýhodňuje dluhový kapitál před financováním investic vlastním kapitálem (emise akcií, zadržené zisky). Za této situace se nelze příliš divit, proč je pražská akciová burza tak zakrnělá a firmy jsou silně závislé na bankovních úvěrech.
Staré známé neznámé
Ve výčtu témat v hledáčku pozornosti finančních trhů nelze opomenout reformu důchodového systému a zdravotnictví.
Ztratili jsme desetiletí akademickými úvahami a sestavováním komisí, jejichž práce skončila v zapomnění ministerských regálů. Ačkoli se zdá, že není důvod spěchat, ideální doba na zahájení reformy důchodů již minula. Nyní s každým rokem ztrácíme prostor pro změny, které by zajistily rozumnou životní úroveň budoucím generacím a nezruinovaly by státní rozpočet. Financování zdravotní péče se týká stárnutí populace ve stejné míře, proto je škoda, že se změny v této oblasti zastavily na krocích, které měly alespoň zmírnit plýtvání léky a zdravotní péčí. Absence změn v obou oblastech nejsou předmětem každodenního zájmu finančních trhů, mohou však vést k erozi ratingu, která by již státními dluhopisy, korunou a pražskými akciemi otřásla.
Státní firmy: dojné krávy?
Dalším bodem zájmu trhu je osud firem plně či částečně vlastněných státem.
Příkladem je společnost . Vedle sebe se objevují návrhy na regulaci cen elektřiny a využití dividend této společnosti pro mimořádné důchody. Se státními aktivy by přitom vláda měla zacházet tak, aby zvyšovala jejich hodnotu. Pokud by neměl dostatek vhodných investičních projektů, bylo by správné, aby vyplácel dividendu. Nicméně částka na obnovu kapacit v elektroenergetice bude velmi vysoká a zvýšení stávajícího dividendového poměru by mohlo dlouhodobě hodnotu firmy spíše snížit než zvýšit. Související otázkou je využití již vyplácených dividend. Jednoduše je projíst není z nejchytřejších nápadů.
Zbývá také rozhodnutí, co s ČSA, Letištěm Praha, Budvarem a dalšími firmami. Privatizovat? Jak? Přes burzu, nebo strategickým investorům? Co s privatizačními výnosy?
Současné drama na trzích zastiňuje domácí ekonomická témata. Volby, následné sestavování nového kabinetu a jeho postoj ke zde nastíněným tématům se dříve či později ale musí promítnout do vývoje české ekonomiky a ovlivnit její stabilitu. V hospodářské politice je jen omezený prostor na chyby. Finanční trhy nemusí poslouchat politiky, naopak politika se může stát rukojmím trhů, když se sama zotročí příliš vysokými dluhy, jimiž v podstatě prodává svou suverenitu. Svoboda znamená také zodpovědnost.
Autor publikoval tento text 24. května 2010 v Lidových novinách.