Autor finančního bestselleru Liar`s Poker, Bloombergovský sloupkař Michael Lewis, má průšvih. Jeden z protagonistů jeho nejnovějšího díla Big Short jej zažaloval pro urážku na cti (více informací zde). Věc se má následovně. Big Short je svěží dílko plné humoru až sarkasmu nasměrovaného jak jinak než do finančních luhů a hájů. Lewis se zde věnuje období vrcholící finanční krize a všemu, co k této mezní situaci přispělo. Události jsou popisovány z pohledu několika úspěšných investorů, kterým se podařilo na cenových pohybech této chaotické doby vydělat. Jedná se vlastně o literaturu faktu, jelikož všechny osoby zde vystupující jsou uváděny plným jménem. Jednou z těch, o kterých se Lewis nevyslovuje s přílišným respektem, je jistý pan Wing Chau, ředitel a vlastník firmy, která se zabývala managementem CDO, stojících v epicentru finanční krize. Tento pán, jenž je v knize zesměšněn, se rozhodl dnes, téměř rok po prvním vydání knihy, zažalovat jejího autora, nakladatele a jednu další osobu z knihy, která byla údajně zdrojem zkreslující informace o práci pana Winga. Potud fakta. Není mým cílem hodnotit, jestli Michael Lewis udělal chybu, že odkryl identitu svých postav, ani soudit, zdali je žalující strana v právu nebo ne. Chtěl bych se pozastavit nad širším kontextem, do kterého tato událost zapadá.
První otázka, která vám mimoděk vytane na mysli, je proč se postižený odhodlal žalovat svého údajného hanobitele až po dlouhém jednom roce. Co se během této doby událo tak převratného, že dodalo odvahu uraženému manažerovi přejít do protiútoku (zdali oprávněného či nikoli se neodvažuji hádat)? Od vrcholu finanční krize uplynula dost dlouhá doba a finanční instituce začaly pomalu splácet státní pomoc. Nejen to, bankéři se stále více tváří, jako by se bylo nic nestalo, jakoby státní peníze, bez nichž by většina z nich dopadla jako zoufalý spekulant, který nemá na margin call a jehož pozice je nemilosrdně uzavřena, byly něčím tak samozřejmým, jako půjčka od hodného strýčka. To, co se díky všeobecné hysterii ještě před několika měsíci zdálo jako předem prohraný zápas, se proto může dneska jevit jako případ se slušnou nadějí na úspěch.
Svět je zajímavé místo a jeho interpretace proces ještě o něco zajímavější. Pročítáte-li se knihou Martina Lewise, je vám všechno jasné. Víte, kdo je zloduch a kdo je hrdina, kde se stala chyba a kdo by měl být podle spravedlnosti potrestán. Staré české pořekadlo však říká, kdo se směje nakonec, ten se směje nejlíp. V tomto případě to vypadá tak, že se nakonec a opět budou smát bankéři. Peníze daňových poplatníků je sice zachránily před smrtí, ale důležité je, že jste přežil a ne to, jak jste přežil.
Vidím to poměrně v jasných barvách. Uplyne ještě nějaká doba a začne se říkat, že finanční krize z roku 2008 byla vlastně jen nepatrnou epizodkou v dějinách finančních trhů, že se vlastně nic tak hrozného nestalo. To, že do celého problému vstoupil stát se svými penězi, byl vlastně nevyhnutelný krok, jelikož něco podobného se děje stále a nepřetržitě například v Číně a bylo by od Američanů krátkozraké z pouhých ideologických důvodů nepoužívat zbraně stejného kalibru jako protivník. Z kladných postav knihy Michaela Lewise se postupně stanou postavy záporné, jelikož se začne tvrdit, že státní peníze skončily de facto v jejich kapsách. Kdyby jim nebylo umožněno spekulovat na pokles cen CDO, k tak velkému propadu by nemuselo dojít. Svět se prostě otočí vzhůru nohama. Co z toho plyne pro nás? Zapomeňme na krizi a začněme být cyniky, jelikož to je nejlepší dlouhodobý postoj k finančním trhům a jejich fungování.