Ve svém minulém příspěvku jsem se dost necitlivě dotkl práce ekonomů. Zlehčoval jsem jejich snahu cestou statistické analýzy dat dospět k zásadním informacím o fungování ekonomie jako systému. Nebylo to úplně fér, jelikož hledání korelací mezi ekonomickými veličinami je jednou z mála smysluplných cest, jak se dobrat k nějakému hlubšímu pochopení světa kolem nás. Nic to však nemění na faktu, že povaha ekonomických zákonů je ve své podstatě velmi proměnlivá. Málokterý z nich je možno použít univerzálně, v jakékoliv situaci. Velmi trefně to vystihuje pan Soustružník ve svých článcích, když zavádí pojem „kurvítko“ potažmo „kurvítkonomie“. Chtěl bych také svou trochou přispět k debatě o kurvítkách.
Všichni jsme to jednou prožili. Přinesli jste si domů čerstvě vonící knihu plnou pouček z technické analýzy. Head and shoulders, ascending triangle, descending triangle a jiné podobné názvy ve vás vyvolávaly omamné představy o znásobení vašeho obchodního účtu v závratně krátké době. Jaké však bylo rozčarování, když ani jedna z chartistických pouček nefungovala tak jak měla a když, tak jen v malém procentu případů. Kniha nesplnila vaše očekávání. Přesto byla technická analýza cenových grafů kdysi úspěšnou strategií, jak vydělat peníze. Bylo to však v době, kdy o její existenci vědělo pouze několik málo zasvěcenců. Nakreslit cenový graf bez pomoci softwaru, který se k tomu účelu používá dnes, je totiž poměrně pracná záležitost. Musíte minutu po minutě vynášet jednotlivé cenové kotace na milimetrový papír a na žádnou nezapomenout (pomíjím obtíže spojené se získáním dat jako takových). Později, když došlo k rozšíření výpočetní techniky do té míry, že potřebné nástroje jsou dostupné zadarmo na internetu pro všechny, kdo aspoň trochu projeví zájem, se technická analýza grafů zprofanovala tak, že přestala fungovat. Jádrem pudla je, že každá obchodní strategie, která má přinášet zisk soustavně, musí být natolik nová a revoluční, aby ji nebyl schopen trh jednoduše okopírovat. V okamžiku, kdy se tak stane, příležitost se vytratí (proč je tomu tak není triviální otázka, jak by se mohlo na první pohled zdát). Posledním způsobem, jak z ní ještě profitovat, je vydat o ní knihu.
Jedno z hlavních kurvítek finančních trhů by se tedy dalo formulovat následujícím způsobem: v okamžiku, kdy se nějaká strategie stane veřejným majetkem, přestává fungovat. Když si dáme trochu práce, zjistíme, že historie finančních trhů je vlastně posloupností arbitrážních příležitostí, které se objevují a následně nadobro mizí kvůli výše popsanému kurvítku. Jelikož jsou finanční trhy mikrokosmem obecného ekonomického systému, mělo by něco podobného platit i v širším ekonomickém kontextu. Přílišné rozšíření myšlenky nebo principu by mělo mít za následek jeho profanaci.