Právě končící měsíc červen rozhodně nebyl něčím, na co budou jak profesionální, tak retailoví investoři vzpomínat v dobrém. Všechny hlavní akciové a komoditní indexy jsou na měsíční bázi v „červeném“a velká část letošních zisků tak byla v řádu čtyřech týdnů de facto odmazána. A aby toho nebylo málo, na horizontu posledních dvou měsíců oslabují akciové indexy již sedm týdnů z posledních osmi.
Pokud se však na vývoj hlavních trhů podíváme z delšího (pro účely tohoto textu 7letého) horizontu, zjistíme, že červen je historicky z pohledu výnosu vždy jeden z nejhorších měsíců a hravě předstihne často zmiňovaný květen. Průměrná měsíční změna indexu S&P 500 je na zmíněné periodě -3,1 %. Nejhorším rokem byl v tomto ohledu červen 2008, kdy index přišel o 8,6 %, a rok 2010, kdy ztratil 5,4 %. Za celých sedm let je pouze jeden rok (2009), kdy index neoslabil – jeho měsíční výkonnost však byla „nula“. Letošní rok je v tomto ohledu sice nadprůměrný (-4,8 % k datu 27.6.2011), ale nikoliv výjimečný.
Situace v našich zeměpisných šířkách není o mnoho jiná. Průměrná ztráta indexu PX je na úrovni posledních sedmi let 1,7 %. Nejhorší byl podobně jako v USA rok 2008 (-12 %), následovaný rokem 2010 (-6,2 %). Počet „kladných“ měsíců je však povzbudivě mnohem vyšší, než v případě indexu S&P 500 (roky 2005, 2006, 2007 a 2009). Letošní červen je tak opět z pohledu procentní ztráty jeden z těch horších, z celkového trendu však výrazně nevybočuje.
A co z toho všeho vyplývá? Usuzovat na budoucno z vývoje v minulosti je vždy extrémně ošidné. Jak říká jedno léty prověřené přísloví – „co se stalo, nedá se odestát“. Nelze než souhlasit – kombinace faktorů a událostí je vždy jedinečná a nějaké trendy lze dovozovat vždy jen v hodně dlouhém horizontu. Přesto byste možná rádi věděli, že akciovým indexům se přes prázdniny obvykle vcelku daří. Ve Spojených státech je to v průměru +2 až +2,5 %, index PX si přes léto průměrně polepší o 3 až 3,5 % za měsíc.
Hlavním důvodem, proč byly trhy v červnu jako na trní, bylo (opět) Řecko a vývoj kolem jednání o poskytnutí další tranše mezinárodní resp. mezibankovní finanční pomoci. V celé té mediální a názorové změti malinko zapadl fakt, že Řecko představuje „pouze“ 2,5 % HDP celé eurozóny a dopad jeho problémů je z pohledu ekonomické výměny v rámci EU relativně malý. V tomto okamžiku už známe výsledky hlasování, dopadlo „dobře“ a navrhované úspory byly parlamentem přijaty. Důvody tohoto pro někoho možná překvapivého vývoje jsou zejména tři. Tím prvním je fakt, že Řecko ty peníze skutečně potřebuje. Pokud by mu poskytnuty nebyly, úpadek je otázkou dnů nebo týdnů. Tím druhým je fakt, že slib resp. závazek změn a úspor je věc jedna, jejich plnění a dodržování v reálném světě pak věc druhá. Třetí faktor je více geopolitický, než ekonomický. Po relativně dlouhou dobu bylo Řecko schopno čelit „expanzivním“ náladám Turecka samo. Od okamžiku, kdy Turci našli „novou identitu“, potřebuje Řecko silné partnery, protože je fakticky samo o sobě nárazníkem mezi křesťanstvím a islámem. A toho si jsou pánové v Bruselu velmi dobře vědomi…
Pozn.: Připraveno pro tištěnou verzi Lidových novin