Mnoho nakupených chyb a šlápot mimo pevnou půdu pod nohama na straně Řeků i eurozóny dovedlo Řecko s jeho problémy v průběhu jednání mezi jeho vládou a trojicí EU+MMF+ECB na rozcestí, z nějž jedna vede blátem po pás a druhá po krk. Příští týdny nejspíše přinesou rozuzlení, zda Řecko dostane naději k pro ekonomiku milosrdné podobě bankrotu, nebo bude odsouzeno k bankrotu tvrdému. Názor přinesl řecký list Kathimerini na základě hodnocení domácími ekonomy. Také německá kancléřka Merkelová se po další a další ztrátě politických bodů a nekonečnému řešení řecké otázky zdá bankrotu země být již o poznání slabším odpůrcem.
Ještě několik měsíců před koncem roku 2009 by si jen málokdo představil, že právě na jeho sklonku se země eurozóny, Řecko, bude nucena obrátit pro „záchranu“ k MMF (a EU s ECB). Stalo se skutečností a vyjednávání o pomoci padla na bedra politické reprezentace s omezenou měrou zkušeností. „V jednáních s EU a MMF se na tomto podhoubí vyrýsoval program, který nebyl schopen rozpoznat, že v Řecku nejde ani tak o krizi likvidity, jako o krizi solventnosti,“ napsaly řecké Kathimerini.
Již v průběhu roku 2010 muselo být Troice - zástupcům mise Evropské komise, MMF a ECB – podle názoru vícero řeckých ekonomů poměrně jasné, že Řecko nenaplní vytčený cíl, kterým byl původně návrat na finanční trhy v úvodu roku 2012. Později bylo více než zřejmé, a to mělo být i Troice, míní list, že po silném úvodu vládních legislativních opatření v podobě schválení reformy sociálního systému, zvyšování daní a výdajových škrtů, vláda ztratila „drive“.
Nejpozději na jaře letošního roku se pak stalo do očí bijícím, že Řecko za kritérii slíbenými výměnou za finanční pomoc zaostává v obou hlavních směrech: otázce strukturálních reforem ekonomiky i fiskální nápravy. Pro eurozónu v tu chvíli nastalo jedno z klíčových rozhodnutí – zda v situaci šířící se dluhové krize na Itálii a Španělsko (s trochou nadsázky čert vem Portugalsko či Irsko) a balancování na hraně mezi postupným rozpadem evropské integrace či naopak snahou o její další prohloubení Řecko hodí přes palubu, nebo se zpronevěří nastaveným požadavkům. Lídři EU se politicky rozhodli pro „podporu novému programu pomoci Řecku za účasti MMF a dobrovolné účasti soukromého sektoru k plnému pokrytí řeckých finančních potřeb.
Politické rozhodnutí Summitu EU před projednáním národními parlamenty potřebovalo posun do hmatatelné podoby. A právě zde nastoupily další „potíže“ které narostly s finským požadavkem na kolaterál proti pomoci a účastí privátního sektoru na pomoci Řecku, která není zcela podle původních představ. Tyto dvě okolnosti zatemnily budoucnost druhé finanční pomoci Řecku, mnohem zásadněji se ale mračna zatáhla nad dočasným přerušením jednání mezi Troikou a řeckou vládou v minulém týdnu. Kritéria pomoci jednoduše plněna nejsou a již předchozí tranše pomoci v rozsahu 12 miliard eur z celkového balíku 110 mld. eur schváleného v roce 2009 byla poskytnuta na „dobré slovo“.
Nyní Řecko stojí na prahu bankrotu, který povede buď milosrdnou a řízenou cestou, nebo nemilosrdnou, ale ještě nevymyšlenou a nedomyšlenou… Řecká vláda, jistěže, stojí o politické řešení. Pro nejvyšší představitele EU to znamená dosáhnout shodu na druhém balíku finanční pomoci ve shodném rozsahu 109 mld. EUR za současného povolení Řecku neplnit rozpočtové cíle letos a nejspíše ještě příští rok a na druhé straně větším důrazem na pokrok ve strukturálních reformách. Jestli něco takového bude ještě dále politicky průchodné (viz Finsko, Rakousko, Slovensko..), se teprve ukáže.
Ve volbě, co s Řeckem, zřejmě významnou roli sehraje fakt, že stále více oficiálních činitelů EU a rostoucí část subjektů na trhu považuje Řecko za izolovaný případ, s větší než doposud připouštěnou si hloubkou problémů. To může pomoci větší diferenciaci trhu mezi Řeckem na jedné a Portugalskem či Irskem, ale zejména pak Itálií a Španělskem, na straně druhé.
Řecký problém byl rozsáhlý od samého počátku: na jedné straně vysoký rozpočtový schodek, neustále živící rychle rostoucí veřejný dluh k HDP, na druhé straně podkopaná konkurenceschopnost ekonomiky a to bez možnosti kontroly vlastní měny. Nastoupená cesta snížení rozpočtového schodku, zvyšování daní, omezení výdajů a programu fiskální konsolidace kvůli opětovnému získání důvěry trhů znamená jistou vstupenku ke hlubší a delší recesi ekonomiky, než si strůjci řešení uměli představit. Dosud se totiž tento model řešení odehrával na zemích se samostatnou měnou. Vytažení ekonomiky z recese cestou depreciace národní měny je ale nemožné pro člena eurozóny.
Fiskální náprava a deflace tedy v případě pokračování této story řeckou ekonomiku na dlouho uvězní recesi a otázkou je čas, který samotné Řecko bude vnímat jako ještě akceptovatelný. Zdá se, že architekti podmínek řecké pomoci (na všech zapojených stranách) podcenili zejména délku, po které teprve i již přijaté reformy přinesou své ovoce a také míru uzavřenosti řecké ekonomiky, znemožňující exportní cestu z recese tak, jak je tomu například v Irsku.
Cesta z patu vede jedině přes radikální řez. Tím je restrukturalizace dluhu, která jej srazí zhruba na 100 % HDP z odhadovaných 166 % a to před zapojením soukromého sektoru. Rozhodnuto bude muset být, zda se tak stane měkkým bankrotem s podporou EU a setrvání Řecka v eurozóně, nebo tvrdou cestou odchodu země z eurozóny a ponechání jí svému osudu (ovšem s dopady na evropský finanční sektor, firmy,…).
Dostane-li Řecko divokou kartu, podstoupit bude muset skutečnou strukturální proměnu hospodářství a konstituční změny v podobě například zakotvení dluhového limitu do práva jak ochrany před dalším morálním hazardem. Dostane tak nicméně šanci k cestě za primárním přebytkem.
Druhá cesta znamená odpojení Řecka od infúze finanční pomoci a to zejména v případě, že se neprosadí přístup, že Řecko je zvláštní případ (pokud jde o rizika dalšího šíření nákazy v budoucnu), nebo že zvítězí přístup k vedení země jako nekompetentnímu a nezodpovědnému bez schopnosti a ochoty dostát svým závazkům. Řecko si touto cestou nikterak neuleví, nová domácí drachma by totiž okamžitě prudce oslabila a zablokovala jakoukoli schopnost dostát svým závazkům.
Ani jedna z možností není pro zemi dobrá, ale lepší na stole již nejsou, míní řecké Kathimerini. O tom,která se naplní, může rozhodnou klíčová mocnost Evropy – Německo. Tamní kancléřka Merkelová se již dle zdrojů z koalice nezdá tak úplně proti myšlence nechat Řecko zbankrotovat a odejít z eurozóny. Její pondělní jednání s vlastní CDU a opoziční CSU byla dle zdrojů FTD o neplnění dohodnutých podmínek ze strany Řecka proti poskytnutým úvěrům.
Nedělní volební výprask Merkelové CDU na severu Německa totiž otevřel další problém s řeckou pomocí - podle Süddeutsche Zeitung Merkelová nemusí získat dostatek hlasů, až se v německém parlamentu bude hlasovat o posílení pravomocí Evropského fondu finanční stability (EFSF). Spoléhat by tak musela na hlasy opozice, což se zatím jeví jako příliš optimistické…
Blíže k možnosti bankrotu tak pokračují schizofrenní vyjádření, které je možno ilustrovat na slovech šéfa CDU Altmaiera:
a) Je jasné, že očekáváme, že Řecko splní své závazky, protože bez adekvátního postoje nedostanou Atény další pomoc.
ALE:
b) Je také jasné, že dostojíme našim závazkům spojeným se stabilizací eura. Jsme připraveni udržet a bránit euro jako naší společnou měnu.
Samotná Merkelová a ministr financí Schäuble hovoří o variantě a). "Jestli má nástupkyně Merkelová udělala nějakou chybu, pak jí byla právě přílišná tolerance Řecku," uvedl bývalý německý kancléř Gerhard Schröder.
Řecká vláda v minulém týdnu připustila, že patrně nesplní letošní rozpočtový cíl. Atény odhadují, že deficit se dostane na 8,1 až 8,2 procenta hrubého domácího produktu (HDP), zatímco podle plánu měl klesnout na 7,6 procenta. Za hlavní důvod označila hlubší hospodářskou recesi. Letos může ekonomika klesnout dle odhadů až o 5 procent.
Podle původního plánu by Řecko mělo v polovině září dostat šestou tranší ze záchranného balíčku v objemu 110 miliard eur. Zda se tak stane, je ve hvězdách, které musejí být přečteny v řádu nejbližších týdnů.
(Zdroj: Kathimerini, FTD, Bloomberg, Süddeutsche Zeitung, Handelsblatt, mediafax)