Mnoho z Vás má nepochybně ještě v živé paměti kasovní trhák režiséra Jamese Camerona z roku 1997 - film Titanic. Kromě opulentnosti a nadbytku akčních scén, odpovídajících rozpočtu 200 milionů dolarů (!!), stála nepochybně za pozornost minimálně jedna další dějová sekvence. V ní bledý a vyděšený hlavní inženýr Titanicu Thomas Andrews jr. v podání vynikajícího Victora Garbera sděluje kapitánovi lodi, že Titanic s „matematickou jistotou“ půjde ke dnu. Ještě o poznání dramatičtější je okamžik, kdy ten samý inženýr ujišťuje dobře oblečeného gentlemana, oponujícího domnělou nepotopitelností lodi - „Ujišťuji Vás, pane, že se potopí. Je totiž ze železa.“
Vzpomínám na tyto dvě scény v poslední době poměrně často. Docházím totiž k názoru, že některé finanční zpravodajské agentury pravděpodobně prošly mozkovou lobotomií, která je připravila i o ty chabé zbytky zdravého rozumu, kterými někdy v minulosti možná disponovaly. První zprávou středečního rána totiž bylo objevné odhalení, že asijské a evropské akciové burzy rostou na pozadí naděje, že evropští političtí a finanční lídři dojdou během nadcházejícího víkendového setkání k jasnému a proveditelnému plánu na „vyřešení“ dluhové krize. Neuplynulo ani 24 hodin a ta samá agentura se nechala slyšet, že asijské a evropské burzy budou klesat, protože Německo a Francie nebyly schopné najít shodu na hlavních obrysech výše zmíněného (a ještě ve středu v podstatě hotového) plánu. Přimíchejme do toho krátkou zmínku o tom, že Nicolas Sarkozy chvátal do Frankfurtu navzdory eminentním porodním bolestem své manželky a drama je na světě. To už se všichni opravdu zbláznili?
Připomeňme si v úvodu zmíněná slova ještě jednou – „s matematickou jistotou“. Světová ekonomika byla posledních čtyřicet let udržována v růstu vytrvale bobtnajícím objemem dluhu. Pokud ekonomiky rostly, úroky a dluhy se splácely a všechno bylo v pořádku. Jakmile však západní ekonomiky v této růstové trajektorii zpomalily, zadrhla se i „údržba“ vytvořených dluhů. Některé z nich s „matematickou jistotou“ nebudou splacené. Pokud něco nemůže exponenciálně růst donekonečna, tak určitě nebude – a je jenom otázka času, kdy se to naplno projeví. A snažit se definovat nastalou situaci jako problém eurozóny je hrubým nepochopením rozsahu celé patálie. Jde o problém globální a Řecko bude pravděpodobně jenom první z obětí.
Chování akciových trhů v posledních dvou týdnech však naznačuje víru investorů, že evropští politici budou schopni z klobouku vytáhnout ještě nějakého králíka. Tak zvaná „Troika“ - sestávající z Evropské komise, ECB a Mezinárodního měnového fondu – bude prý navíc schopna odstínit od všech negativních dopadů (řízeného) bankrotu Řecka nejenom periferii EU, ale hlavně její střed. Dovolím si nesouhlasit. Řecko rozhodně není benchmarkem pro hodnocení celého rozsahu dluhového problému, stejně jako „několik“ toxických hypoték kdesi v Kentucky ani zdaleka neukázalo na plný rozsah tsunami, která se přes trhy v letech 2007-2008 přelila. Svět čeká kolosální oddlužení a to nebude ani rychlé, ani jednoduché a rozhodně ne bezbolestné. Politici se mohou tuhle plechovku snažit odkopnout o kousek dál, ale nic tím nezmění. Ani v přírodě totiž není jenom jaro a léto…