Růst velikosti rozvah centrálních bank pokračuje. ECB, Fed a další banky se staly držiteli poslední instance u velké části rizika privátního sektoru, kterého se nikdo jiný nechce ani dotknout. Dramaticky vypadá zejména rekordní poskytnutí likvidity bankám ze strany ECB a pokračující nafukování rozvahy Fedu, které probíhá v rámci swapového programu. Ve skutečnosti jde ale jen o pokračování procesu, který začal již před mnoha měsíci.
Ať už ECB tvrdí, co chce, zdá se, že nemá jinou možnost, než pro stabilizaci krize v eurozóně použít svou rozvahu. Na tom není nic špatného, protože alternativy by byly mnohem horší. Měli bychom ale nazývat věci pravým jménem. Hovoříme tu o významném kvantitativním uvolňování a hranice mezi touto jeho formou a přímou monetizací rozpočtových deficitů se stále více rozmazává. Historický a očekávaný vývoj závazků ECB ukazuje následující graf:
V hrubém vyjádření dosáhla poslední injekce likvidity bankovnímu sektoru 489 miliard eur, jako kolaterál byla použita aktiva, které se stávají stále pochybnější. Část likvidity poskytnuté dříve ale bude ze systému stažena, v čistém vyjádření tak ECB poskytla „pouze” asi 200 miliard eur. K tomu si za poslední týden ECB od Fedu půjčila dalších 28 miliard dolarů, které bankám v eurozóně poskytla také.
Takový objem likvidity vyvolá otázky ohledně hrozby inflace, zejména v Německu. Peněžní multiplikátor v eurozóně (poměr M3 a monetární báze) pravděpodobně klesne, takže k velkému růstu M3 nedojde. Inflace nebude hrozbou až do doby, kdy se růst báze projeví ve zvýšené ochotě bank půjčovat a ve vyšším růstu širších peněz. K tomu může, ale nemusí dojít.
Hrozí ovšem vznik zombie bank podobně jako v Japonsku na počátku 90. let. Volný mezibankovní trh totiž přestává fungovat a s ním i tržní disciplína, která tlačí na chování bank. K tomu roste pravděpodobnost, že bude potřeba rekapitalizovat ECB, pokud přijde default některé ze zemí eurozóny. A klesá důvěryhodnost hranice, kterou ECB nakreslila mezi monetizací vládních deficitů a fungováním coby věřitel poslední instance u bank.
(Zdroj: Blog Gavyna Daviese)