Dnešní sloupek bude trochu jiný. Jeho obsah mne napadl, když jsem si během vánočních svátků pročítal různá díla Karla Marxe. Ano, uznávám, je to trochu zvláštní trávit takto volno. Všichni pojídají hromady cukroví a makléř z Patrie čte Marxe. Ale ekonom ve mně tomu tak chtěl, což mi připomíná, že bych zároveň rád tímto poděkoval kolegovi Petru Žabžovi, že mne našimi vzájemnými diskusemi na toto téma k danému kroku vyprovokoval:-)
Marxův Kapitál jsem poprvé četl před několika lety a další věci spíš jen tak zběžně prolétl kvůli získání obecného přehledu. Při současném čtení mi ale v hlavě utkvěla jiná věc, než čistě principy fungování jeho „ekonomického systému“ (lze-li to tak vůbec nazvat). Četl jsem totiž v jiné náladě a v jiném psychickém rozpoložení a při pročítání Komunistického manifestu, od jehož napsání uplyne za měsíc 164 let, mne napadla jiná paralela.
Nejprve ale malý exkurz do historie a do důvodů, proč byl Komunistický manifest napsán. Znalci jistě potvrdí, že Karel Marx neměl žádný krátkodobý politický program. V Kapitálu o tom není ani zmínky a celé dílo je spíše orientováno na to, že „Komunismus jednou přijde a je zbytečné s tím něco dělat. Nedokážeme tomu zabránit, ani pomoci. Je to prostě dějinný vývoj a tečka.“ Tolik dialektický materialismus v kostce. S takovýmto názorem ale nepřitáhnete masy a ani se nikde neprosadíte. Politika se orientuje na kratší cíle a kratší období. Budete-li mít cíl za 100 let a tvrdit, že přijde ať se děje, co se děje, nikdo vás nebude příliš poslouchat a už vůbec ne volit. Tím spíš, pokud je okolo mnoho jiných socialistických stran. Marx s Engelsem si to uvědomovali, a proto sepsali do Komunistického manifestu deset bodů, které představili jako politický program komunistů. Jejich plnění či neplnění jsem sepsal níže.
1) Použití pozemkové renty na výdaje státu.
-Jinými slovy, jedná se o částečné, či plné vyvlastňování majitelů nemovitostí a pozemků. V plné výši jsme to zde měli po roce 1948 stejně jako téměř polovina obyvatelstva této planety. Ale dnes, přes daň z pozemků a daň z nemovitostí, která je například v České republice nejrychleji rostoucí daní, se to prakticky děje dál. Cíl není sice ještě zcela splněn, ale nemusíme být od něho daleko.
2) Progresivní daň z příjmu.
- To už je v drtivé většině zemí na světě splněno. Progrese dosáhla takových rozměrů, že se snad marxistům před 160 lety o něčem takovém ani nesnilo.
3) Zrušení dědického práva.
- Nesplněno. Dědické právo zatím stále existuje a stále máme právo dědit po svých předcích.
4) Konfiskace majetku všech rebelů.
- Kdo se bude vzpouzet proti dosažení „společenského dobra“ ochranou svých „mrzkých“ soukromých zájmů, měl by být vyvlastněn. Neboli: má vést přes váš pozemek dálnice, má tam být postavena čistička odpadních vod, nová továrna? Máte být vyvlastněn. Stejně tak, pokud se budete vzpouzet proti ústřední moci státu, má váš majetek propadnout. Myslím, že i zde máme prakticky téměř splněno a bohužel musím říci, že mnohým to tak dokonce připadá správné.
5) Soustředění úvěru v rukou státu prostřednictvím centrální banky, která se stane výhradním monopolem emise peněz a zrušení zlatého standardu.
- „No comment“. Kde jinde bylo tak úspěšně a bezezbytku splněno.
Doplnil bych snad jeden citát od V. I. Lenina. „Chcete-li zničit buržoazní kapitalistickou společnost, musíte nejprve inflací zničit její peníze.“ V době dnešní krize více než zajímavé.
6) Soustředění dopravy, pošt a spojů do rukou státu.
- Důvod pro vytvoření monopolu pošty si většina lidí ani neuvědomuje a u dopravy, zejména té železniční (jak by sami zmiňovali marxisté, protože se orientují zejména na železniční a nákladní dopravu), se s monopolem, který dříve vytvořil stát, potýkáme již dlouho a jen velmi těžko, na oko a pomalu je odstraňován. Stejně tak další spoje. Snad všichni zapomněli, jak byly původně vyvlastněny původní telefonní linky, které po Praze zaváděl soukromník Křižík.
7) Získávání nové orné půdy, meliorace pozemků a zemědělské hospodaření podle společného plánu.
- Společná jednotná zemědělská politika Evropské unie to naplňuje do posledního puntíku.
8) Zřízení průmyslových a zemědělských armád.
- Nevím, co je tím konkrétně myšleno, ale hádal bych, že se může jednat o snahu vytvořit JZD, či silné odborové svazy napříč všemi odvětvími. Jestliže to mají být odbory, tak prakticky máme také splněno. Vzpomeňme jen na stávky odborářů z tohoto roku. Bez výjimky se vždy jednalo o státní zaměstnance v dopravě, zdravotnictví či státní správě.
9) Spojení zemědělské a průmyslové výroby, úsilí o postupné odstranění rozdílu mezi městem a venkovem.
- Ministerstvo pro místní rozvoj prakticky nic jiného nedělá. Rovněž evropské strukturální fondy, evropské kohezní fondy nemají v náplni nic jiného, než dokončení bodu č.9. Regionální politika EU nemá za cíl nic jiného, než naplnění této proklamace o sblížení ekonomického rozvoje.
10) Veřejná a bezplatná výchova všech dětí. Spojení výchovy s materiální výrobou.
- Opět jeden z bodů, kde je prakticky bezezbytku splněno. Stát, respektive kraje přímo vlastní drtivou většinu škol, včetně středních a vysokých. Ty ostatní alespoň kontroluje pomocí „standardů kvality“ a učebních osnov.
Mám-li to ohodnotit, tak komunisté mají z velké části hotovo.
Neustále nyní okolo sebe slyšíme, jak současná krize je důsledkem nespoutaného kapitalismu a volného trhu bez regulací. Po přečtení bodů komunistického manifestu mám ale jiný pocit. Před 164 lety připadala většina z toho, co je vyčteno výše, mnohým levicovým intelektuálům jako prakticky nedosažitelné a nereálné. Nedokázali si představit, že by se jejich svět dokázal tak rychle přeorientovat směrem k socialismu. Sám Marx hovořil o tom, že to je úkol pro mnoho dalších generací. A ejhle. My v takové době již žijeme.
Mnohé „výdobytky“ z Komunistického manifestu máme. Mnohé vnímáme jako naprosto přirozené a už proti nim ani nijak zvlášť neprotestujeme. Máme také mnohé další a neprotestujeme ani proti nim. Tuny a tuny regulací, omezení, státního „vyvlastňování“, a přesto si dovolujeme o současné krizi tvrdit, že je výsledkem nedostatečné regulace a příliš nespoutaného kapitalismu volného trhu.
Sama poslední věta předchozího odstavce by vydala na disertační práci, ale o tom třeba příště. Dnešek nebyl o analýze, ale spíše o možném jiném vnímání toho, v čem dnes žijeme.