Krize v eurozóně způsobila prudké oslabení eura pod úroveň, na které by se jeho kurz pohyboval, pokud by měnová unie nečelila svým problémům. Podle některých představuje tento pohyb kurzu společné měny dobrou zprávu. Než se ale začneme radovat, musíme se ujistit, že pozitivní efekt, který má devalvace eura na zahraniční obchod, není vyvážen negativním efektem na reálné příjmy. K tomu je ovšem nutno vzít do úvahy i to, že devalvace může mít dlouhodobý pozitivní vliv, pokud díky ní dojde k rozvoji průmyslu.
Vliv devalvace dané měny na reálné příjmy v ekonomice není předem jasně dán. Oslabení kurzu má pozitivní vliv na objem exportů, zvyšuje ale také ceny dovozů a tím snižuje domácí poptávku. Z hlediska růstu je tak domácí ekonomika nejlepší v případech, že: Exportní ceny na devalvaci nereagují. Ceny dovozů na devalvaci reagují, ale importy jsou z hlediska domácí poptávky nevýznamné, nebo jsou významné, ale ceny dovozů na devalvaci reagují jen omezeně.
Pokud vezmeme do úvahy strukturu poptávky zemí v eurozóně, můžeme odhadnout, že 1% oslabení eura zlepší objem zahraničního obchodu o 0,06 % HDP eurozóny. Jde o nízké číslo, které odráží nízkou cenovou elasticitu exportů a importů. Negativní efekt oslabení kurzu eura na domácí poptávku se projeví tak, že 1% depreciace kurzu omezí poptávku o 0,16 % HDP. Zde jde naopak o poměrně vysoké číslo, které odráží vysokou senzitivitu dovozních cen na změnu kurzu.
Celkově tak tyto odhady ukazují, že 1% oslabení eura sníží HDP eurozóny o 0,1 %. Vedle tohoto krátkodobého efektu musíme rovněž zvážit, jaký vliv bude mít zlepšení zahraničního obchodu na produktivitu a dlouhodobý růst. Doposud není patrné, že by průmyslová výroba rostla, i když dochází ke zlepšování výsledků zahraničního obchodu.
Kurz dolaru ve vztahu k euru i k měnám rozvíjejících se ekonomik posiluje. Je to důsledkem vysoké averze k riziku, která prospívá dolaru s jeho postavením bezpečného útočiště. K tomu se přidávají známky oživení v USA, zatímco růst v rozvíjejících se ekonomikách zpomaluje a dochází tam k posunu k expanzivnější monetární politice. Oslabování měn rozvíjejících se ekonomik přitom investory odrazuje od investic v těchto zemích, což vede k dalšímu oslabení.
Pokud by dolar zůstal relativně k měnám rozvíjejících se ekonomik dlouhodobě silný, dojde k tomu, že centrální banky těchto zemí budou namísto hromadění devizových rezerv tyto rezervy ztrácet. Snížila by se tak jejich likvidita, což by způsobilo oslabení reálné ekonomiky. Zároveň by se ale zpomalil proces ztráty konkurenceschopnosti rozvíjejících se ekonomik, mezi USA a Čínou by pak mohl opět nabrat na intenzitě konflikt týkající se kurzu renminbi. Americký vnější deficit by byl více financován soukromým kapitálem, ne zahraničními centrálními bankami, a kurz dolaru by se spolu s americkými sazbami přiblížil úrovni, která více odpovídá tržní rovnováze.
(Zdroj: Natixis)