Tento rok začal pro finanční trhy dobře. Akcie rostou, evropské vlády si půjčují s podmínkami, které mnohé překvapily. Ekonomická data přicházející zejména z americké ekonomiky jsou lepší než očekávání. Cítíme tak menší znepokojení, i když naprostá úleva to ještě není. Obavy z budoucnosti nadále zůstávají hlavním faktorem ovlivňujícím vývoj globální ekonomiky.
Signály, které vysílají finanční trhy, jsou paradoxem. Na jednu stranu zde vidíme nízké sazby v rozvinutých ekonomikách, které částečně odrážejí nízkou očekávanou inflaci. Dalo by se čekat, že nízké sazby povedou k mimořádně vysokým valuačním násobkům akcií, ve skutečnosti ale pozorujeme spíše opak. Akcie se z historického pohledu zdají být levné. A podobný obrázek vidíme u nemovitostí.
Kombinace nízkých sazeb a nízkých valuací aktiv ukazuje na mimořádně vysokou míru obav. Potvrzuje ji i nedávný paralelní růst výnosů obligací a akciového trhu. Tento vývoj stojí v protikladu k obvyklé závislosti, kdy se sazby a ceny akcií v důsledku očekávané monetární a fiskální politiky pohybují opačně. O vysoké nejistotě svědčí i neobvykle velký objem hotovosti držený korporátním sektorem, neochota firem k vytváření nových pracovních míst a váhavost spotřebitelů u nákupů zboží dlouhodobé spotřeby, která přetrvává i přes rekordně nízký náklad financování.
Vše uvedené ukazuje, že pro vlády rozvinutých ekonomik by měla prioritu tvořit podpora důvěry ve zrychlení ekonomického oživení v USA a v omezený pokles evropské ekonomiky. O celé věci se vedou intenzivní debaty. Někteří považují za nejdůležitější podporu důvěry podniků; vládní stimulace se přinejlepším míjí účinkem a přinejhorším působí kontraproduktivně. Podle jiných je prioritou právě stimulace, problémy s podnikovou důvěrou leží až ve druhé řadě. John Maynard Keynes už před 75 lety pochopil podstatu problému a prezidentu Rooseveltovi napsal: „Podniky musíme ve vytváření vyšších mezd podpořit zvýšenou důvěrou v další vývoj ekonomiky či nižšími sazbami. Nebo musí v tvorbě příjmů pomoci vláda svými výdaji financovanými dluhem, nebo tištěním peněz“.
Vláda je hlavně zodpovědná za to, aby ekonomika měla adekvátní úroveň poptávky. Bez jejího růstu není možné čekat udržitelný růst celé ekonomiky, ani pokles nezaměstnanosti. A bez těchto dvou podmínek zase není šance na snížení dluhu v poměru k příjmům. Existují samozřejmě i rizika: Inflace, podpora nadměrné spekulace a neefektivních výdajů. Zvýšení poptávky je ale podle trhů i vedení podniků nejjistější cestou ke zdraví ekonomiky. Vyhnout bychom se pak měli nové regulaci, která by omezila investice. Výjimku tvoří případy, kdy je potřeba regulace urgentní a má racionální základ. Nemůžeme ignorovat příjmovou nerovnost, existuje ale riziko, že snaha o její zmírnění bude působit opačně tím, že se projeví poklesem investic. Pravděpodobnost pokračujícího oživení ale nejvíce zvyšuje vláda, která se bude přímo snažit o posílení poptávky a zároveň i důvěry podniků.
Autorem je Lawrence Summers.
Zdroj: Financial Times