Marek Eben má s Citroëny velmi důvěrný vztah. Je jim věrný dvacet let a kdo jiný než noblesní moderátor by měl vyzkoušet nový stylový model Citroën DS5 s hybridním pohonem?
První dojem?
Je to auto další generace. Chová se zcela jinak. Když si do něj sednete, máte pocit, že jste v kokpitu letadla.
Sedl jste do hybridní verze s automatem. Jak jste se s ní popasoval?
Byla to moje první zkušenost s hybridem. Nikdy předtím jsem hybrid neměl. A byla to velmi zajímavá zkušenost. Musím předeslat, že jsem zapřisáhlý manualista. Nikdy jsem neměl automat, respektive jezdil jsem s řadou automatů ve Spojených státech, a vždycky jsem se těšil domů, až budu moct řadit. Tohle je jedna z prvních automatických převodovek, kterou bych asi vydržel. Tady, i když použijete automatický režim, tak řadí pro mě docela uspokojivě. Blíží se manuálu.
Automatická převodovka není na úkor akcelerace?
Auto je neuvěřitelně živé, jede svižně, jde velmi ochotně za plynem. Má různé režimy provozu. Třeba režim sport, který já u většiny vozů beru spíš jako marketingovou záležitost - když si zapnete režim sport, je to jako byste si sám v sobě zapnul režim sport a máte pocit, že to je ono, že se s autem něco děje, ale ono se většinou nic moc neděje. Kdežto tady se děje! Když přepnete do sportovního režimu a ten kombinujete se sekvenčním řazením, tak auto získá neuvěřitelnou dynamiku. Při každém sešlápnutí plynu spíná i elektromotory, které vlastně ještě šťouchnou auto mocnou silou dopředu. Takže jede neuvěřitelně svižně a ochotně.
Co jste na hybridu nejvíce ocenil?
Hybrid poznáte, už když vůz nastartujete, nic se neozve. Je absolutní ticho. A poznáte to samozřejmě, když popojíždíte v koloně, protože je pořád ticho. To vám nesmírně zpříjemní například jízdu po magistrále ve špičce. Prostě hrobové ticho. Pomalu se posouváte, třeba dvacet minut, a vědomí toho, že jste nespálili ani deci benzínu, je rozhodně příjemné. A také mě bavilo sledovat na displeji v jakém momentálním režimu auto jede. Kdy jede jenom na baterie, kdy jede na baterie i pohonnou jednotku a kdy motor při brzdění rekuperuje, dobíjí zpětně baterii. Je to zábava. V autě se pořád něco děje. Pořád!
Autem jste nejezdil jenom sám. Co se líbilo spolujezdcům?
Prosklená střecha. Tu jsem měl už na předchozí C5. Ta je nádherná zejména, když sedíte vzadu. Řidič si ji tolik neužije. Moje žena Markéta si ji velmi pochvalovala, protože opticky kokpit auta zvětší. Jakmile si panoramatickou střechu otevřete, odhalí se vám další prostor, auto to úžasně prosvětlí a lidé sedící vzadu si to opravdu užijí.
A ze svého Citroënu C5 byste do DS5 něco přenesl?
Rozhodně bych dodal hydrauliku. DS5 je na klasickém odpružení. Já jsem zmlsanec hydraulický, takže mě cokoli jiného než hydraulika přijde tvrdé. A DS5 je sportovnější vůz. Normálně na silnici si toho moc nevšimnete. Ale když jezdíte po Praze, tak to ucítíte. Pro mě se hydraulice nic nevyrovná.
Rojili se kolem auta obdivovatelé stejně jako při jeho představování na veletrzích v Šanghaji a Frankfurtu?
Překvapilo mě, že auto vzbuzuje neuvěřitelnou pozornost. To bych nečekal. Měl jsem ho před domem v neustálém obležení. Kdykoliv jsem k němu přišel, někdo u něj stál a prohlížel si ho. Neustále. Naproti našemu domu v centru Prahy je hospoda. Jen jsem zaparkoval, všichni číšníci byli venku a šli se podívat. Ostraha nedaleké synagogy, všichni policisté ze zásahových jednotek, stáli u mého auta. Vrcholem bylo, když procházela skupinka ortodoxních Židů z Izraele s jarmulkami, ti se u Citroënu také zastavili, ptali se, co to je. A chválili. Jak je vidět, DS5 pozornost vzbuzuje napříč národnostmi i náboženským vyznáním.
Vás zřejmě jako vyznavače pohodlné jízdy a rozlehlých prostor nadupaný sporťák neláká?
Já jsem pohodlník rozmazlenec. Svého čas jsem toužil po Citroënu XM v combi, nekonečně velkém, obrovském autě, nepředstavitelně pohodlném korábu. To se mi líbilo. Nebo by se mi líbil některý z obřích cadilaků, do kterého vlezete a ocitnete se v salónu. Já kdybych si pořídil Ferrari, tak bych měl velký problém, protože bych s ním nezaparkoval před barákem. To je vůz, který nemohu zaparkovat před svým domem, protože má tak nízký podvozek, že bych s ním nepřejel retardér. A tam půvab vozu končí. Majitelé Ferrari evidentně nemají retardér nebo jejich známí nebydlí tam, kde je nějaký retardér. Jel jsem s Ferrari jednou. Byl v tom nepředstavitelný hluk, nic tvrdšího jsem nezažil a na to, abych přišel během jedné jízdy o všechny své body, mi moje C5 úplně stačí, ta vám ty možnosti také nabídne.
Když se na DS5 podíváte jako na auto současnosti, kam myslíte, že Citroëny směřují?
Jako každá velká automobilka nemůžou nekopírovat trend, který velí auta pravděpodobně zlevňovat, jak to půjde. Já jsem na Citroënech miloval nejvíc odvahu v designu a myslím že, kdyby měli tvůrci volnou ruku, nestačili bychom se divit, co by sjíždělo z pásů. Ale i tak, v relativně omezených možnostech, je Citroën pořád v designu napřed. Ještě pořád je to auto, které má svou individualitu. Já osobně jsem šťastný, že si Citroën drží také svou jedinečnost v hydractivu. V tom se liší absolutně od všech aut, nikdy jsem se nesetkal s lepším druhem odpružení než je hydractive. A zejména poslední generace mě naplňuje optimismem.
Více o novém Citroënu DS5 najdete zde.
(Komerční sdělení)