Británie vede rozhovory o prodeji části 82% vládního podílu v s fondy svrchovaného majetku v Abú Zabí, a tak je znovu na očích sílící finanční váha islámského světa. Ta přitom představuje systémovou výzvu pro převládající způsob, jímž se dnes finančnictví na celém světě praktikuje.
Od skromných začátků v 90. letech minulého století se islámské finančnictví proměnilo v branži s hodnotou ve výši bilionu dolarů. Tržní konsenzus říká, že islámské finančnictví má před sebou světlou budoucnost, díky příznivému demografickému vývoji a rostoucím příjmům v muslimských společnostech.
Navzdory skepticismu ohledně urovnání rozporů mezi islámským a globálním finančnictvím přední banky nakupují islámské dluhopisy a zakládají dceřiné společnosti s konkrétním úkolem působit v islámském finančnictví. V nemuslimských finančních centrech – Londýně, Singapuru a Hongkongu – byly zavedeny zvláštní zákony, aby usnadnily činnost islámských bank a souvisejících finančních institucí.
Jak na tento vývoj pohlížet z perspektivy západního finančnictví a ekonomické analýzy hlavního proudu? Skutečně islámské finančnictví představuje životaschopnou alternativní finanční soustavu?
Výmluvný je už samotný fakt, že se dnes tato otázka klade. Není tomu tak dlouho, co se islámskému finančnictví povrchně přezdívalo systém nulových úroků a říkalo se, že povede k nevhodné a neefektivní mobilizaci a využití finančních prostředků. Je paradoxní, že právě takové politiky dnes zcela běžně využívají centrální bankéři, když uskutečňují rozsáhlé „kvantitativní uvolňování“.
Vnímány jsou dva stěžejní rysy islámského finančnictví: absolutní zákaz účtovat si z finančních transakcí úrok a vysoké morální normy na straně poskytovatelů i příjemců půjček. Zajímavé je, že nejlepší ekonomické zdůvodnění systému nulových úrokových sazeb najdeme v Obecné teorii Johna Maynarda Keynese:
„Opatření proti lichvě patří mezi nejpradávnější ekonomické praktiky, o nichž máme záznamy… Ve světě, jejž nikdo nepovažoval za bezpečný, bylo tudíž téměř nevyhnutelné, že není-li úroková míra potlačována všemi prostředky, jež společnost má k dispozici, zvýší se natolik, že nedovolí dostatečnou pobídku k investicím.“
Keynes nadnesl, že zajistit nastálo plnou zaměstnanost a rovnost v rozdělování bohatství dokáže zajistit jedině velice nízká nebo nulová úroková sazba. Keynesův příklon k takové politice neznamená, že je nutně správná, ale jeho analýza ukazuje, že je na místě ji považovat za seriózní návrh.
Důležité je, že zatímco úrok je v islámském finančnictví zakázán, neplatí totéž pro zisk; ten pramení z různých uspořádání kombinujících finance a podnikání. V jádru se jedná o systém podílu na zisku a sdílení rizika, který se plně zakládá na kapitálovém financování.
Islámské finančnictví je tudíž v kontrastu se současným dominantním systémem opřeným o dluh přinášející úrok, v němž se rizika teoreticky přenášejí na držitele dluhu, ale v praxi se během krizí socializují. Budou-li ostatní okolnosti shodné, většina ekonomů se shodne, že dluhové financování oproti kapitálovému vede k vyšší nestabilitě.
Z druhého hlavního principu islámského finančnictví plyne, že kdyby se lidé pevně drželi jeho etických nároků, bylo by v islámském bankovnictví méně problémů s morálním hazardem. Morální hazard se vyskytuje ve všech systémech, v nichž na sebe rizika soukromých občanů v posledku bere stát.
Zda určitý systém účinně předchází morálnímu hazardu, je však věcí praxe, nikoli teorie. Mnozí lidé by souhlasili, že při vzestupu západního kapitalismu historicky důležitou úlohu sehrála křesťanská víra. Sekulární kapitalismus však zaznamenal rozklad hodnot, v jehož důsledku finanční sektor nadřadil své zájmy zájmům zbytku společnosti. Jestliže etické hodnoty islámského finančnictví – zakotvené v náboženském právu šaría – dokážou dále bránit morálnímu hazardu a porušování fiduciárních povinností ze strany finančních ústavů, islámské finančnictví by se mohlo ukázat jako seriózní alternativa k současným modelům finančnictví derivátového.
Základní zásady islámského finančnictví nás navíc nutí k přehodnocení etického základu moderních monetárních úprav, které se vyvinuly v systém globální rezervní měny založený na nekrytých bankovkách. Oporou měnové stability a finanční disciplíny bylo v minulosti zlato, byť bylo deflační.
Test každé alternativní finanční soustavy nakonec spočívá v tom, zda je – nebo dokáže být – efektivnější, etičtější, stabilnější a přizpůsobivější než převládající systém. Prozatím neexistuje žádná islámská globální rezervní měna ani věřitel poslední záchrany. Islámský svět je ale správcem rozsáhlých přírodních zdrojů, které jsou oporou jeho obchodních a finančních aktivit.
Jak bude islámský svět sílit co do postavení a vlivu, islámské finančnictví bude silně konkurovat současné finanční soustavě. Svět by mohl hodně získat, budou-li při naplňování potřeb lidí v různých oblastech finančnictví tyto dva systémy čestně a konstruktivně soupeřit.
Andrew Sheng, prezident hongkongského Fung Global Institute a hlavní poradce Čínské komise pro regulaci bank, je bývalý předseda hongkongské Komise pro dohled nad cennými papíry a termínovými obchody. Ajit Singh je emeritní profesor ekonomie na Cambridgeské univerzitě. Tento článek čerpá z pracovní studie o islámském finančnictví, již chystají v Centru pro výzkum obchodu při Cambridgeské univerzitě.
Copyright: Project Syndicate, 2012.