Musím se přiznat, že nebudu v tomto příspěvku nezaujatým komentátorem, jelikož vlastním jistou malou pozici v komoditě, které se bude týkat. Normálně bych se zdržel jakýchkoliv poznámek, ale po přečtení článku na portálu Bloomberg (čtěte zde) jsem se nemohl ovládnout.
Fakt, že ceny amerického zemního plynu letos klesly na desetileté minimum, se již dostal do širokého povědomí. Tento nevídaný pohyb se dává za vinu teplé zimě a intenzivnímu těžení tzv. břidlicového plynu. Někdo zde vidí revoluci, která by mohla trvale přesměrovat světové obchodní toky v této energetické komoditě a způsobit nevratné změny ve struktuře jejich spotřeby v USA. Jiní komentátoři, jejichž hlas je však kvůli trvalému netrefování tak slabý, že už není téměř slyšet, poukazují na fakt, že v porovnání s cenou ropy je plyn až extrémně levný. Měřeno přes palec, poměr ceny ropy a plynu, tak jak je kotován na futures burzách (cena barelu ropy WTI děleno cenou Henry Hub za milion Btu.), by měl být vzhledem k svému energetickému obsahu cca 5. Dlouhodobý průměr tohoto čísla (v závislosti na tom, jak jej počítáme) se pohybuje kolem hodnoty 10. Aktuální poměr je však na ohromujících 51,5. Zopakujme si to ještě jednou. Zemní plyn je dnes v USA pětkrát levnější, než by měl být vzhledem k historickým relativním cenám jiných energetických komodit a dokonce desetkrát, co se týče energetického obsahu! Jak se říká mezi obchodníky a ekonomy, historie není vodítkem pro budoucí chování trhů. Proto odpověď na otázku, zdali se stav někdy vrátí na své dlouhodobé průměry, by mohla být, že ne. Fyzik ve vás však trpí. Proč by měla být cena jednoho megajoule z tak podobných zdrojů tak diametrálně odlišná? Trochu jasno a zároveň pochyby o udržitelnosti situace přináší výše zmíněný článek z portálu Bloomberg. Shrňme a rozviňme krátce, o čem se v něm hovoří.
Firma (18 USD, 3,21%), zabývající se těžbou ropy a plynu, postupuje již dvacet let velmi agresivně v akvizicích a rozvoji těžebních oblastí. Na to, aby byla schopna se financovat, jí nestačí pouze klasické úvěry, ale uchyluje se k tzv. off balance sheet financování. Tyto operace jsou v článku eufemisticky nazvány jako VPP, neboli „volumetric production payment“. Princip spočívá v tom, že firma prodá svou budoucí (např. desetiletou) produkci. Platbu inkasuje předem, než je komodita vytěžena a dodána, čímž si zajistí pozitivní cash flow potřebné k developmentu naleziště. Vypadá to nevinně, ba dokonce pozitivně do té doby, než si uvědomíme širší okolnosti. Při rychlosti a konkurenci, se kterou se těžba břidlicového plynu rozvíjela, se dá předpokládat, že jistě není jediná firma, která tyto transakce využívala. Úvaha, že podstatná část kumulované mnohaleté americké produkce břidlicového plynu je již prodána na trhu na forward, je proto velmi reálná. Tento fakt ještě lépe vysvětluje pokles ceny, než přebytek zásob v důsledku teplé zimy.
Nacházíme se na desetiletém cenovém minimu, tudíž všechny forwardové kontrakty jsou z pohledu těžaře in the money. Představme si však na chvíli, že cena jde nahoru. V tom okamžiku dostává prodejce margin call (pokud má kontrakt uzavřen s bankou, což je však velmi pravděpodobné, jelikož žádný normální odběratel nebude platit za plyn up-front), na který si musí půjčit, jelikož všechny inkasované peníze již utratil. Kdo už je zapáčen až po bradu, zbankrotuje (své o tomto efektu vědí čeští exportéři, kteří byli v podobné situaci v roce 2009 s tím rozdílem, že neměli prodán zemní plyn, ale forwardy na EUR/CZK). Nárůst cen může proto znamenat nepředvídatelné problémy pro takto postižené firmy a následná vlna stoplossů propíchnutí cenové bubliny.
Další ukazovák se zvedá v souvislosti s odhady výtěžnosti nalezišť. Vzhledem k tomu, že je v zájmu prodejce forwardu, který je zároveň majitel know how, aby byly co největší, dá se předpokládat, že budou posunuty, kulantně řečeno, směrem k optimistické variantě. Odhady celosvětových zásob břidlicového plynu, které se v poslední době vynořily a pohybují se v řádech stovek let, vypadají tak trochu jako zázrak a korelují s tímto podezřením. Osobně na zázraky nevěřím. Spíše jsem ochoten uvěřit v sílu peněz, které, když skončí ve správné kapse, mohou ovlivnit leccos. Co by případné úpravy zásob směrem dolů udělaly s trhem, ať si domyslí každý sám.
Jak už jsem naznačil, nejsem nezaujatý komentátor, jelikož mám v dané komoditě otevřenou pozici a dle tónu článku lze poznat jakou. Taktéž žiji na Berounsku, které bylo vytipováno jako jedna z možných těžebních lokalit v Česku a to poslední, co si přeji, je koukat se z okna na obludnou těžební věž. To vše jistě formuje můj názor. Na druhou stranu jsem skálopevně přesvědčen, že kolem břidlicových plynů se ještě dočkáme nejednoho nepříjemného překvapení.