Podle našich projekcí bude růst globálního HDP i v roce 2013 utlumen, přestože monetární politika bude nadále agresivně uvolněna s cílem podpořit reflaci. Asie bude čelit zpomalení odrážející strukturální posun v tamních ekonomikách a vyčerpání předchozího růstového modelu. Platí to zejména o Číně, kde tradiční modely, které se zaměřují na cyklus zásob, výrazně podhodnotí sílu probíhajících změn. Očekáváme také, že v Asii dojde k užití fiskálních i monetárních nástrojů s cílem ztlumit zpomalení. Ve světě pomalého globálního růstu nemá ale agresivní použití fiskální politiky takový přínos, zatímco jeho náklady ve formě vytvořených nerovnováh jsou vyšší.
Pimco očekává, že čínský růst dosáhne 6,5 – 7 %, což je výrazně nižší odhad oproti tržnímu konsenzu. Podle našeho názoru většina analytiků podceňuje to, jak moc Čína zpomaluje. Její vláda totiž zápasí s fundamentální změnou ekonomického modelu, ne pouze s cyklickým zpomalením. Dřívějšími tahouny růstu byly exporty a investice. Ty ale dosáhly svého limitu, protože v rozvinutém světě je velký objem dluhu a v Číně po krizi v letech 2008 a 2009 proběhla příliš silná vlna investic. Dobrou zprávou je to, že čínské domácnosti mají obrovský potenciál vyplnit mezeru, která na trhu vznikla. Důvodem je velká neuspokojená poptávka po spotřebním zboží, nízkonákladovém bydlení a dopravě. Na to, aby byl tento potenciál využit, ale musí přijít řada změn. To se však nestane přes noc.
Náš odhad růstu je sice pod konsenzem, nepovažujeme ho ale za tvrdé přistání. Vláda má mnoho nástrojů potřebných k jeho odvrácení, včetně snižování povinných rezerv a sazeb, uvolnění podmínek na trhu s nemovitostmi a pokud to bude třeba, pak i fiskální stimulace. Růst kolem 7 %, který v roce 2013 čekáme, je spíše „novým normálem s čínskými specifiky”, který poukazuje na význam strukturálních faktorů.
Zpomalení Číny bude brzdit celý region dvěma hlavními mechanismy. Prvním z nich jsou ceny komodit. Odklon od investic bude totiž znamenat menší poptávku po nich, což se projeví například zhoršením exportů Austrálie. Druhý kanál představuje poptávka po vývozech. Asijská výroba je vysoce integrovaná. Otevřené menší ekonomiky jsou velmi závislé na vývoji obchodu a budou tak silně dotčeny vývojem v Číně. Příkladem takové země je Jižní Korea. Schopnost asijských zemí reagovat na tento vývoj se pak velmi liší. Na jednom konci spektra se nachází Austrálie, která má velký prostor pro snižování sazeb a fiskální stimulaci. Na druhém leží Indie, jejíž volby jsou omezeny vysokým dluhem a přetrvávající inflací.
Očekáváme, že centrální banky velkých vyspělých ekonomik budou nadále pokračovat v netradiční monetární politice, která drží nízko výnosy vládních dluhopisů. Investoři by se v takovém prostředí měli zaměřit zejména na střední část výnosové křivky, protože dlouhodobé dluhopisy jsou nejzranitelnější, co se týče budoucí inflace. Investoři by také měli zvážit nákup reálných aktiv a kvalitních korporátních dluhopisů, které by ze současné politiky centrálních bank měly těžit. Kombinace nízkých výnosů ve vyspělých ekonomikách a utlumeného růstu v Asii pravděpodobně vyústí v příliv kapitálu na asijské dluhopisové trhy. Očekáváme také, že měny těchto zemí budou generovat pozitivní návratnost.
(Zdroj: Pimco)