Čína, druhá největší ekonomika světa, je dnes všeobecně považována za nezpochybnitelného lídra perspektivních rozvíjejících se zemí. Finanční analytik Gary Shilling nicméně sází na to, že v dlouhodobé perspektivě se významnějším hospodářským centrem stane Indie.
Za většinu střemhlavého růstu Číny před rokem 2008 podle Shillinga může migrace výrobních kapacit z Evropy a Spojených států, nikoli domácí aktivita. Čínská ekonomika je stále závislá na vývozu, spotřeba se na HDP podílí pouze z 38 %, což výrazně zaostává za dalšími zeměmi z kategorie emerging markets.
Peking usiluje o posun ekonomického modelu směrem k větší orientaci na domácí trh. Chce, aby domácnosti méně spořily a více utrácely. Vysoká míra úspor je důsledkem absence a dostupného sociálního a zdravotního pojištění. Vláda slíbila, že do roku 2020 budou mít všichni Číňané přístup k základní zdravotní péči, což bude vzhledem ke stavu čínského zdravotnictví herkulovský výkon.
V zájmu posílení spotřebitelské poptávky a vyrovnání obrovské příjmové nerovnosti byla loni zvýšena minimální mzda o 20-30 %. Odpovídající nárůst nákladů ve výrobních provozech ale způsobuje, že miliony nekvalifikovaných pracovních míst se přesouvají do levnějších destinací jako Vietnam, Bangladéš nebo Pákistán.
Stále větším trnem v oku západních firem jsou požadavky čínských úřadů na předání technologií a know-how, kterými je podmiňována přítomnost zahraničních hráčů na čínském trhu či možnost spolupráce s čínskými partnery. Podle Shillinga převládá přesvědčení, že za úspěchy čínských výrobních podniků stojí právě převzaté technologie nebo přímé krádeže duševního vlastnictví.
Nový vládní cíl pro růst HDP ve výši 7,5 % je prý příliš ambiciózní, hlavně kvůli nastávajícímu zmenšování pracovní síly, způsobenému politikou jednoho dítěte. Růst populace podle odhadů dosud k HDP přidával 1,8 % HDP ročně. Její pokles bude naopak brzdit další expanzi o 0,7 % ročně.
Indie na rozdíl od Číny žádná drastická omezení populačního růstu nezavedla, takže v nadcházejících několika desítkách let bude mít oproti svému asijskému sousedovi několik výhod: její obyvatelstvo bude růst, bude převážně mladé a nebude tolik zatěžovat důchodový a zdravotnický systém.
Dalšími faktory, které budou hrát Indii do karet, jsou flexibilnější politický režim, svobodný tisk, zavedené a stabilní instituce a soudy schopné spravovat velkou etnicky i nábožensky pestrou zemi. Vláda tolik neomezuje pohyb obyvatelstva a nedělí lidi přísně podle toho, jestli pochází z měst, či venkova.
Velkou indickou devizou je angličtina jako mateřský jazyk drtivé většiny obyvatel, což značně usnadňuje komunikaci s okolním světem. Země je tak předurčena k tomu, aby hrála důležitou úlohu při pokračující revoluci v informačních a komunikačních technologiích. Roční příjmy z outsourcingu, který krom telekomunikací zahrnuje právní a zdravotní služby, odhadují na 69 mld. USD ročně, což je čtvrtina indického exportu. Bonusem jsou nižší mzdy.
Také Indie má nastupující masovou střední třídu, kterou nedávná studie PwC odhadla na 470 milionů lidí, tedy 38 % populace. Lidé v této kategorii vydělávají 1000 a 4000 USD ročně a mohou si dovolit něco odložit stranou. Do deseti let by její řady mělo rozšířit dalších 100 milionů Indů.
(Zdroje: CNBC, National Bureau of Statistics of China)