Neexistuje žádný obecný návod na to, jak by měl fungovat hedge fond. Pohled na ty nejlepší ukazuje, že mezi nimi panují velké rozdíly. Inspirující je v tomto ohledu například John Paulson z Paulson & Co. Ten byl schopen identifikovat bublinu na trhu nemovitostí a koupil tzv. credit default swaps, což byl způsob, jak na nemovitostech otevřít krátké pozice. Jeho sázka byla velmi kontrariánská, protože všichni si před krizí mysleli, že nemovitosti jsou poměrně bezpečným aktivem. Celá Wall Street se podílela na rozvoji tohoto trhu, nikdo v podstatě nevěděl, jaká je při obchodech jeho skutečná protistrana a jaká jsou rizika spojená s možným pádem celého systému. Paulson na své sázce nakonec vydělal 15 miliard dolarů a poté byl jedním z prvních, kdo po roce 2009 začali sázet na růst cen bydlení. Až do roku 2011 se mu vedlo dobře, pak se ale situace změnila.
U Paulsona byla výjimečná schopnost všimnout si něčeho, co ostatní neviděli. Nešlo ale o žádné tajemství, protože všichni například věděli, že ceny nemovitostí rostou rychleji než mzdy a tak to nemůže pokračovat donekonečna. Paulson byl také schopen přesvědčit několik dalších investorů a protistran k tomu, aby mohl na svůj nápad vsadit skutečně velké peníze. Jen málo lidí bylo v tu dobu schopno sehnat dostatek likvidity, či ochotno podstoupit takové riziko. On i další úspěšní správci hedge fondů přitom často pocházejí z velice skromných poměrů. To může být samo o sobě základem jejich motivace.
Manažeři hedge fondů, kterým se daří dlouhodoběji pokořit trh, se dívají na každý rok zvlášť a neustávají ve své snaze vydělat další peníze ani poté, co se stali multimilionáři. Bill Ackman v této souvislosti říká, že každý rok začíná od nuly. Vedení hedge fondů cítí neustálý tlak na to, aby předčilo své kolegy i své úspěchy dosažené v minulosti. Nejde ale o peníze, jde o velice silné osobnosti, které potřebují vítězit podobně jako například atleti. Jsou tak ochotni podstoupit také velmi rizikové sázky, jako Bill Ackman, když 1 miliardu dolarů ze svého desetimiliardového fondu vsadil na . Tito lidé silně důvěřují svým analýzám, zároveň jsou schopni se při investování oprostit od emocí. Většina z nich už přitom riskovala samotnou existenci svého fondu kvůli jediné investici, někteří museli fond dokonce zavřít a začít od začátku. Mezi úspěšnými manažery hedge fondů jsou takoví, kteří excelovali na studiích, ale i ti, pro které bylo jedinou univerzitou samotné investování. Například David Einhorn se domnívá, že pro úspěch není třeba mít MBA nebo CFA. Potřeba je ale píle a analýza investic.
Hedge fondy velmi přispívají ke zvýšení efektivity trhů. Důvod je jednoduchý – jsou ochotny podstoupit riziko, které je pro jiné investory nepřijatelné. Často představují protistrany bank při obchodech, které jsou na Wall Street běžnou záležitostí. Mohli bychom ale tvrdit, že bylo chybou, když se banky, které mají závazky ke svým klientům a věřitelům, chovaly jako hedge fondy. Hedge fondy pak prospívají i retailovým investorům, kteří v nich nejsou přímo zainvestovaní. Jejich vedení totiž často odhalí nezákonnou činnost ve firmách, jako tomu bylo v případě Jima Chanose a firem Enron, WorldCom a . Když pak do některé firmy přijde aktivistický investor, je tu většinou potenciál pro růst cen jejích akcií.
Hedge fondy nyní stojí na křižovatce. Hodně legend tohoto odvětví odchází, patří mezi ně Louis Bacon, Stanley Druckenmiller či Carl Icahn. Investování je dnes rozhodně těžší než před dvaceti lety. Nejde už být jen hodnotovým investorem, protože vše je mnohem více propojeno než dříve a hodně starších investorů se tak z trhu stáhlo. Konkurence mezi hedge fondy naopak roste. Nedá se čekat, že by toto odvětví dále expandovalo, spíše uvidíme, jak se mění v dobře namazaný stroj.
Uvedené je výtahem z rozhovoru s Maneetou Ahujaovou, autorkou „Alpha Masters“.
Zdroj: Knowledge@Wharton