Růst brazilské ekonomiky byl v posledních letech zklamáním. V roce 2010 překročil 7 %, následující rok ale dosáhl jen 2,7 % a v roce 2012 dokonce pouze 0,9 %. I kdyby se letos dostavilo oživení a růst se pohyboval kolem 3 %, stále to bude pod 4 %, na která byla Brazílie zvyklá během posledních deseti let. Spotřeba domácností ale zůstává i přes uvedená čísla odolná, příčinou jsou rostoucí příjmy, situace na trhu práce a dostupnost spotřebitelských úvěrů. Investice jsou naopak slabé, platí to zejména ve výrobním sektoru. Příčinou jsou zejména rostoucí náklady práce, silná měna a nedostatek reforem zaměřených na zvýšení produktivity. Brazílie také možná vykazuje symptomy tzv. „holandské nemoci”.
Kombinace silné poptávky domácností a slabých investic dříve či později donutí vládu k tomu, aby si vybrala mezi vyšší inflací a nižším růstem. Vysoká zaměstnanost a rostoucí příjmy doposud udržují podporu vlády na vysoké úrovni, a to i přes nedávnou vlnu nepokojů. Zdá se však, že vláda už chápe, že vyšší investice jsou pro udržení zaměstnanosti a růstu nezbytné. Snaží se tak o podporu půjček, zvyšování investic ze strany veřejného sektoru a snižování nákladů práce omezením jejího zdanění. Doposud však tyto kroky růst investic v ekonomice nevyvolaly.
Růst čínské ekonomiky dříve převyšoval 10 %, nyní klesl na úroveň 8 %. Ekonomika je tažena exporty a kapitálovými investicemi, což se stále více podepisuje na kvalitě životního prostředí. Zvyšuje to také její citlivost na externí šoky a potenciálně nebezpečné pokusy o fiskální stimulaci. Vyšší váha spotřeby a služeb v ekonomice by pak zvyšovala zaměstnanost a politické vedení má tak bezesporu silnou motivaci ke změně růstové strategie.
Spotřeba čínských domácností již nyní rychle roste, jejich příjmy ale leží relativně k HDP nízko. Vysoko se naopak nachází míra úspor ve vládním i soukromém sektoru. U domácností jde o odraz nedostatečně rozvinutého systému sociální podpory, který nutí domácnosti k hromadění preventivních úspor. Finanční represe pak přináší jejich velmi nízké zhodnocování. Čína se snaží o zvýšení spotřeby řadou opatření, mezi která patří posílení systému sociálního zabezpečení, změna daňového systému a posílení měnového kurzu.
Strukturální rozdíly mezi Brazílií a Čínou jsou pozoruhodné. V Brazílii nemají domácnosti motivaci ke spoření, široký systém sociálního a penzijního zabezpečení vede k tomu, že lidé namísto spoření utrácejí. V Číně je problém přesně opačný. V Brazílii firmy čelí vysokému nákladu kapitálu, protože úspory jsou nízko. V Číně má korporátní sektor přístup k levným financím generovaným vysokými úsporami a finanční represí. Kurz měny je v Brazílii nadhodnocený, což snižuje motivaci k investicím do exportních odvětví. V Číně byl kurz alespoň donedávna podhodnocen, což zmíněné investice podporovalo. A podobných rozdílů bychom našli více. Ani jedna země zatím nebyla ve snaze o změnu nijak agresivní. Pravdou je však také to, že spotřeba, investice a úspory se mění jen pomalu a promlouvají do nich i faktory, jako je demografický vývoj a postoje společnosti. To ovšem neznamená, že vládní politika na ně nemá vliv.
(Zdroj: Deutsche Bank)