Sen o tom, že jednadvacáté století bude „africkým stoletím“, je silný a opojný. A také se stává realitou. V době, kdy se afričtí činitelé scházejí ve Washingtonu, aby se 4. až 6. srpna zúčastnili prvního summitu amerických a afrických lídrů, stojí za to zamyslet se nad základem – a hranicemi – pokroku afrického kontinentu.
Ačkoliv konflikty a chudoba jsou v mnoha afrických regionech stále vážným problémem, náš kontinent je nejen stabilnější než kdykoliv dříve, ale zároveň vykazuje tempa hospodářského růstu, která patří k nejvyšším na celé planetě. V posledním desetiletí se desetimiliony lidí z celé Afriky pozvedly na úroveň střední třídy; naše velkoměsta rychle rostou a naše populace je nejmladší na světě.
Afričané však nesmí pokládat za samozřejmost, že jejich čas nadešel. Slova nic nestojí a navzdory pozitivní dynamice na kontinentu víme, že dějiny jsou plné promrhaných snů – a nikde to neplatí více než v Africe.
My Afričané tedy musíme vykonat mnoho věcí, abychom této příležitosti využili. Vybudování větších a integrovanějších subregionálních trhů, které budou hluboce začleněné do globální ekonomiky, je jedním z nejnaléhavějších úkolů, před nimiž stojíme. Všude – od Evropské unie přes Sdružení národů jihovýchodní Asie až po Severoamerickou dohodu o volném obchodu – koneckonců vidíme, jak mohou zeměpisné oblasti vytvářet podmínky pro společný růst a prosperitu odstraňováním překážek obchodu, harmonizací regulačních norem, otevíráním trhů práce a rozvojem společné infrastruktury.
Přesně taková je vize, na jejíž realizaci pracujeme v našem koutě Afriky pod hlavičkou Integračních projektů Severního koridoru. V posledních 18 měsících zahájily Keňa, Rwanda a Uganda, k nimž se připojil Jižní Súdán a nedávno i Etiopie, celkem 14 společných projektů, které úžeji integrují východní Afriku a učiní z našeho regionu lepší a jednodušší místo pro byznys.
Konkrétní výsledky se už objevily. Zavedli jsme jednotná turistická víza platná ve všech třech zemích. Vytvořili jsme jediné celní území, čímž jsme omezili byrokracii a odstranili necelní obchodní bariéry. Plánuje se výstavba železnice se standardním rozchodem, vedoucí z Mombasy přes Kampalu do Kigali a Juby, přičemž financování prvního segmentu zajistili čínští partneři.
Chceme-li podnikat tyto kroky, musíme jít proti desítky let zakořeněným praktikám. Státní hranice bohužel bývaly a bývají v celé Africe spíše úzkým hrdlem, místo aby umožňovaly vnitrokontinentální spolupráci v oblasti obchodu, bezpečnosti a ekologických otázek. Africké ekonomiky až příliš často směňují zboží a koordinují mezi sebou politiku v menší míře, než v jaké to činí se státy ležícími mimo kontinent.
Jsme odhodlaní to změnit. Například v rámci iniciativy Severního koridoru přijala každá z našich vlád zodpovědnost za dohled nad klíčovými projekty.
Uganda zajišťuje investory pro novou ropnou rafinerii a stojí v čele rozvoje regionální infrastruktury informačních a komunikačních technologií, která povede k odstranění poplatků za mobilní roaming mezi našimi zeměmi.
Keňa dostala za úkol rozvoj regionální komoditní burzy, zkvalitnění lidských zdrojů prostřednictvím vzdělávacích a konzultačních služeb a vybudování ropovodů pro surovou i rafinovanou ropu. Zároveň Keňa zkoumá způsoby, jak rozšířit regionálně zaměřenou výrobu energie a její přenos.
Rwanda řeší otázku harmonizace imigračních zákonů a podpory svobody pohybu občanů i návštěvníků. Mezi další koordinační povinnosti patří regionální bezpečnost (prostřednictvím Východoafrického pohotovostního sboru), koordinovaná správa vzdušného prostoru a také společný marketing cestovního ruchu.
Víme, jak bude vypadat úspěch pro občany našeho regionu. A víme, co je zapotřebí udělat. Pokroku bude dosaženo nikoliv budováním pomníků pro politiky nebo pořádáním summitů, nýbrž snižováním nákladů na podnikání a zvyšováním příjmů našich občanů.
Byrokracie pracují pomalu, leckdy i proto, že jsou institucionálně naprogramované k tomu, aby podkopávaly změny. Rámec Integračních projektů Severního koridoru je koncipován tak, aby vytvářel a udržoval politickou vůli, která je pro dokončení tohoto projektu nezbytná.
Spojené státy byly pro naše země vždy významným partnerem, avšak cesta k vyřešení našich problémů nevede přes almužny od amerických daňových poplatníků. To dokážeme pouze my, společně s naším podnikatelským sektorem. Přitom se těšíme na hlubší a „normálnější“ vztah s USA, zaměřený spíše na to, co můžeme vykonat společně, než na to, co mohou Američané vykonat za nás.
Afrika měla vždy vše potřebné k tomu, aby se pozvedla. Společně to můžeme dokázat.
Paul Kagame je prezidentem Rwandské republiky. Uhuru Kenyatta je prezidentem Keňské republiky. Yoweri Museveni je prezidentem Ugandské republiky.
Copyright: Project Syndicate, 2014.