Ruské matky – nejsilnější Putinova opozice

"Americký prezident Obama je na návštěvě v Estonsku, kde by měl ujistit pobaltské země o připravenosti USA hájit 5. článek smlouvy NATO." Ten clanek je snad pul roku stary?

Co vydolovali různí novináři z té "slavné" Poljakovové z Matek : 1. Poljakovová vysvětlila, že dosud nemá úplné informace a nemůže potvrdit jejich pravdivost. -- 2. Poljakovová se doslechla o stejných počtech, tedy o více než stovce padlých vojáků. -- 3. Poljakovová se odvolává na výpovědi svědků a rodiny zesnulých vojáků. -- Všechno spolehlivé informace a důkazy typu "jedna paní povídala".

její DPH diskuze pokulhává a Kalička tam bude muset šlápnout do pedálů, aby to udržela nad vodou. Už ted' polyká andělíčky. Už takhle je trapná s těma svýma 666 číslicema. Zdalipak vi co znamenají. Doufejme že se nedostane na 999 i když na tom ani tak nezáleží. To svoje 69 už dávno překonala a zanechala zaprášený.

A našla si nový trik jak se zviditelnit. Ta egoistka zkrátka musí být středem pozornosti, když už se nebruslí.

v cem prý spocívají takzvané evropské hodnoty. „Podpora státního prevratu na Ukrajine, uchopení moci se zbranemi a potlacování tech, kterí nesouhlasí, za pomoci ozbrojených sil – co to je? Evropským kolegum je treba pripomenout jejich vlastní ideály,“ dodal Putin. Podle nej by se melo zacít diskutovat o vytvorení státu pro jihovýchodní Ukrajinu, který by chránil legitimní zájmy tamních obyvatel. Mír prý nenastane, dokud neskoncí operace ukrajinských sil proti separatistum.Tato Putinova slova jsou pozoruhodná hned z nekolika duvodu. Nejen proto, že po období mlžení ohledne toho, co Rusko na východe Ukrajiny vlastne chce, konecne otevrene rekl, že cílem má být vytvorení jakéhosi nového státu.Jsou pozoruhodná též proto, že je pokaždé náznakem silné frustrace z toho, že se veci nevyvíjejí podle plánu, když nejaký diktátor, který demokracií otevrene pohrdá, zacne demokratickým zemím vycítat, že zrazují demokratické ideály. jaké evropské hodnoty EU konkrétne vlastne na Ukrajine zradila? Unie nabídla Ukrajine asociacní dohodu, k níž ji nijak nenutila, ani nutit nemohla. Prezident Viktor Janukovyc tuto dohodu na poslední chvíli pod tlakem Kremlu odmítl podepsat, címž spustil revolucní dení na Majdanu. Ackoliv zeme EU obecne sympatizovaly s tímto dením (koneckoncu jeho étos byl silne proevropský), EU nepodporovala násilný „státní prevrat“. Naopak: predstavitelé trí evropských zemí dohodli ve snaze ukoncit revolucní vrení s prezidentem Viktorem Janukovycem plán na vypsání predcasných voleb, který se ovšem vzápetí zhroutil ve svetle zpráv o strelbe do demonstrantu na Majdanu, které obrátily proti Janukovycovi i cást ukrajinské armády. To jsou fakta. Není známo, že by nekterý evropský státník nutil Janukovyce, aby ze zeme uprchl kvuli sílící revolte, kterou strelba do demonstrantu vyprovokovala. Asi vedel, proc prchá. EU mohla samozrejme trvat na dohodnutém plánu s tím, že se má Janukovyc vrátit zpet, ale bylo proste pozde. I proto, že z dokumentu nalezených v Janukovycových luxusních sídlech se vynoroval obraz obrovské korupce.A je zde ješte další rovina vývoje na Ukrajine. „Státní prevrat“ zbavil Ukrajinu proruského Janukovyce, ale nebyl namíren proti etnickým Rusum. Jediným demonstrativne nepromyšleným krokem nového režimu bylo prijetí jazykového zákona omezujícího používání ruštiny jako úredního jazyka. Nikdo, dokonce ani ultranacionalistické síly, které se na Majdan nabalily, ale neorganizoval pogromy na Rusy. Presto Rusko ospravedlnilo svuj zábor Krymu, jímž brutálne porušilo radu platných mezinárodních dohod nutností chránit etnické Rusy. Pritom Kreml lhal o prítomnosti svých vojáku stejne, jako lže nyní. Zatímco „zelení mužícci“ na Krymu byli prý jen neuveritelne dobre vyzbrojení a vycvicení domácí separatisté (jako hrdinové z rad ruské armády byli vyznamenáni Putinem až pozdeji), nyní prý bojují na východní Ukrajine ruští vojáci ve „ve svém volnu“! Vysvetlováním toho, jak se jim podarilo na „dovolenou“, kterou tráví válcením, privézt tanky, dela a minomety, se Kreml neobtežuje.Práve proto, že demokracii vubec nerozumí (natož aby mel právo o demokratických hodnotách kázat), si Putin evidentne myslí, že verejnost na Západe muže opíjet stejným rohlíkem, který mu docela dobre zatím slouží v Rusku.Toto soustavné ruské lhaní by bylo možné prejít s tím, že lež je tradicním nástrojem ruské politiky. Jenže když Putin zároven poucuje Západ o demokracii, prejít to nelze. K demokratickým ideálum totiž patrí i potrebná míra pravdomluvnosti, kterou pres všechny naše problémy transparentní politické procesy v pluralitní spolecnosti obstojne zajištují.Jenom diktátor, který o demokracii opravdu nic neví, muže s klidnou tvárí tvrdit, že EU, složená z 28 demokratických zemí, v nichž ve všech panuje velká míra vnitrní kontroly verejnosti nad politikou, by mohla nepozorovane zorganizovat státní prevrat na Ukrajine.Pokud jde o Putinuv plán vytvorit na jihovýchodní Ukrajine nový stát, byl by zcela legitimní, kdyby ho Rusko, spolu s nejakými relevantními politickými silami na východní Ukrajine, predložilo k demokratické diskusi v rámci mezinárodního spolecenství. Jinými slovy: kdyby namísto Ruskem sponzorované ozbrojené revolty nejprve vznikly na východní Ukrajine silné politické subjekty, které by požadovaly odtržení demokratickou cestou, ocitl by se Kyjev v prípade neochoty zabývat se takovými požadavky v mezinárodní defenzive.To se ale nestalo. Mnozí z nás si pamatují zábery z tehdy ješte prosperujícího Donecku, v nemž ozbrojení „separatisté“ obsadili nekolik budov a žádali nezávislost. I mnozí ruskojazycní obyvatelé Donecka nad jejich pocínáním kroutili udivene hlavami. Jisté je, že práve tento ozbrojený terorismus, nikoliv až následná ofenziva ukrajinské armády, v podstate znicil šance na politické rešení postavení východní Ukrajiny.I proto je dost nepraktické, když práve zeme, která ozbrojené povstání na východe Ukrajiny zinscenovala a dodnes ho podporuje, pricemž ted už víceméne otevrene posílá na východ Ukrajiny „na dovolenou“ svoje vojáky, žádá „vyjednávání“ a mír. Práve tato licomernost nepatrí k moderním evropským hodnotám, a i proto EU dál zprísnuje protiruské sankce.K evropským hodnotám naopak kupríkladu patrí otevrený demokratický proces, který muže, ale nemusí vést k odtržení Skotska od Velké Británie. I východní Ukrajina mohla mít za prispení Ruska takovou možnost, pokud by o to meli obyvatelé východní Ukrajiny zájem. Jenže Rusko nespoléhá na evropské hodnoty, o kterých nás nyní Putin poucuje.Mnozí politici i obycejní lidé v Evrope by možná dokonce i dnes nemeli nic proti vytvorení nového státu na jihovýchode Ukrajiny. Zdá se to být vzhledem k rozdílum mezi východem a západem zeme docela logické. Dokonce i mnozí Ukrajinci ze západu zeme by si nejspíš oddechli, a treba by jim ani nevadilo, že takový stát je jen ruskou loutkou. To by ale musel být Putin schopen presvedcit Ukrajinu i EU, že tím jeho výboje koncí, a že budoucnost takto okleštené Ukrajiny je budoucností suverénní zeme. Že tedy zcela závisí na její politické reprezentaci, zda prípadne vstoupí do EU ci NATO.Jenže ruskému lídrovi, který poucuje Západ o demokratických hodnotách, bohužel není možné verit o nic víc, než bylo záhodno verit Adolfu Hitlerovi v Mnichove, kde ujištoval, že záborem Sudet nastane konecne mír. I kvuli této historické lekci je dobre, že Západ tentokrát ujištování diktátora vetšinove neverí.Že by „appeasement“ – tedy s pomocí ústupku vyjednaný „mír pro naši dobu“ – mohl tentokrát fungovat, kupodivu verí jen politictí premiéri v nekolika stredoevropských zemích, vcetne nástupnických státu té, která byla obetí Mnichova. Ukazuje se bohužel, že když nekomu prerazíte páter, už se obvykle plne nezahojí. */ Jirí Pehe