Papírové peníze ztratí hodnotu, tvrdí švýcarský investor trvale žijící v Thajsku a vydavatel newsletteru Gloom, Boom & Doom Report Marc Faber. Muž s přezdívkou doktor Zkáza je znám pro své chmurné názory na budoucnost světové ekonomiky a trhů. „Kolaps současného systému je nevyhnutelný, ke krachu svět přivedou centrální banky,“ tvrdí muž, který se stal světovou investorskou celebritou.
Co je podle vás největším nebezpečím pro současný svět?
Největším nebezpečím jsou centrální banky. Ty mohou přivést celý svět ke krachu. Jediná otázka je, kdy a jak se to stane. Problém je, že v centrálních bankách sedí jen akademici. Není tam nikdo ze skutečného byznysu. Nikdy nevydělávali, nevypláceli zaměstnance. Nevědí, jak to chodí ve skutečnosti. Nejdříve tiskne peníze Fed, potom se přidá Evropská centrální banka, teď s tím začínají Číňané. Jediným důsledkem bude podle mě to, že papírové peníze ztratí zcela hodnotu. Třeba ve Švýcarsku dnes máte na desetiletém dluhopisu záporné úroky. Za svou investici ještě zaplatíte. A proč to lidé koupí? Protože jim to přijde bezpečné a pořád lepší než koupit cokoli jiného, co může rychle ztratit hodnotu.
Nejsou ještě větším problémem uměle vytvořené balíčky cenných papírů, jejichž objem je několik bilionů dolarů, několikanásobně víc, než je hodnota všech papírových peněz na světě?
Tyto instrumenty známé jako finanční deriváty již brzy nebudou existovat. Je to něco, co bylo vytvořeno uměle. Klidně bych si tipl, že za pět let žádné finanční deriváty nebudou. Nedávno jsem mluvil v Londýně s několika manažery velkých fondů a říkám jim: To je hezké, co děláte, ale nemá to žádnou hodnotu, jenom kupujete a prodáváte nějaké virtuální cenné papíry, ať už to jsou deriváty, nebo jiné instrumenty. A ve vedlejší budově dělají to samé. Celý Londýn a New York je plný lidí, jako jste vy. Proč nejdete raději dělat něco užitečného, chytří jste na to dost. Jenže centrální banky vytvořily z finančního sektoru monstrum – Frankensteina. A nemají nad ním kontrolu.
Umíte si představit situaci, kdy finanční systém zkolabuje a vy nedostanete peníze z banky?
Podívejte se na Kypr. Kolik tam lidé mohli dostat z bank. A umíte si představit, jak by to dopadlo, kdyby něco podobného nastalo ve Spojených státech. A to se může lehce stát.
Jak to všechno může skončit?
Jedno je jisté, skončí to špatně. Jak přesně kolaps bude vypadat a kdy přijde, to bych hádal. Jsem si ale jistý, že přijde. Jednoho dne se probudíme a zjistíme, že bublina splaskla a ceny akcií a dalších aktiv, které nové peníze vytlačily vzhůru, se řítí do propasti. Stejně jako se to stalo s nemovitostním trhem před krizí. Pak bude zajímavé pozorovat, co udělá americká centrální banka. Natiskne další peníze? Jak budou reagovat další centrální banky? Ten řetězec nejde zastavit, proto to nemůže dobře dopadnout. A proto také všem říkám: Nakupte nějaké zlato.
Zlato doporučujete nakuovat už dlouho. Co si myslíte o tom, když Warren Buffett tvrdí, že zlato je k ničemu, protože nevytváří žádnou hodnotu?
Pokud jste nakoupil zlato na konci 90. let, kdy se unce prodávala za méně než 300 dolarů, a dnes má cenu přes 1100 dolarů, těžko můžete mluvit o špatné investici. To musí vidět i Warren Buffett. Pravda je, že v posledních třech letech si zlato prošlo korekcí a cena výrazně klesla. Chyták je v tom, že během toho období centrální banky masivně monetizovaly vládní dluhy. A to nutně musí vést ke znehodnocení papírových peněz. Zatím se to ještě neprojevilo v cenách zlata. Ale to neznamená, že se to neprojeví v budoucnu. Také jsem investorům vždycky říkal: Nedávejte do zlata všechny své peníze, ale vždycky nějakou část volných prostředků do zlata investujte. Kdysi bývalo zvykem, že centrální banky držely rezervy ve zlatě, které ze sta procent pokrývaly emitované peníze. Dnes skoro žádná centrální banka nedrží ve zlatě více než deset procent svých rezerv. A já říkám: Jako jednotlivec byste měl držet poměrně více zlata než centrální banky, tak 20 až 25 procent vašich peněz by mělo být ve fyzickém zlatě. Je to pojištění. Pokud se finanční systém jednoho dne rozpadne – a já myslím, že existuje velká pravděpodobnost, že se to stane –, bude mít zlato relativně vysokou hodnotu.
Bude vám v případě rozpadu celého finančního systému zlato k něčemu? Bude ho komu prodat?
A komu v takovém případě prodáte své dluhopisy, komu prodáte nemovitosti, komu prodáte cokoliv? Při pohledu do historie uvidíte, že zlato mělo nějakou hodnotu vždycky, cena se samozřejmě měnila, ale pořád je to nejlepší pojištění proti těžkým časům, které nás mohou čekat. Až to přijde, já zkusím prodat své zlato a vy zkuste prodat své papírové peníze a uvidíme, kdo bude úspěšnější.
Co udělá cena zlata krátkodobě?
Myslím si, že pořád hledáme dno. Na konci roku byla nálada ohledně cen zlata velmi negativní, potom to už vypadalo na růst, ale ceny následně zase spadly. Ale právě proto si myslím, že zlato uzavře rok výše, než je teď. Nicméně to zatím nevypadá na začátek nějakého prudkého růstu. Pro mě ale není důležité, jestli unce zlata stojí 500, 1000, nebo 1500 dolarů, pro mě je důležité, abych vlastnil nějaké zlato.
Jak velkou roli v tom budou hrát státy jako Rusko a Čína, které zlato hromadí?
Je neoddiskutovatelné, že se pomalu blíží konec vlády dolaru. Ten ztrácí svou vůdčí pozici rezervní měny. Čína a Rusko chtějí sílu USA a dolaru podkopat a je logické, že akumulují zlato. Akumulace zlata je totiž jedním z řešení finanční krize, centrální banky se mohou zachránit tím, že navážou měny znovu na zlato.
Dolar ale za poslední rok výrazně posílil. To nevypadá, že by u investorů ztrácel kredit a jeho pozice oslabovala…
Ale třeba čínská měna se skutečně stává stále významnější, protože se jejím prostřednictvím zobchoduje více a více zboží. Čína je významný obchodní partner více než stovky různých zemí. Spojené státy jsou proti tomu obchodním partnerem jen asi 70 zemí. Takže je logické, že čínská měna získává na důležitosti. Ale tento proces ještě potrvá. Pochybuji o tom, že by v brzké době čínský jüan nahradil dolar.
Takže ti, co mají své investice v dolarech, se nemusí bát?
Ti, co drží investice v dolarech, se musí teď ptát, jak dlouho bude ještě dolar silný. Na hodnotách, na jakých teď je, už to není atraktivní investice. Ale to není v současnosti žádná měna, právě proto také investoři volí dolar, který je podle nich nejméně špatný mezi špatnými.
Kam by teď tedy lidé měli investovat své peníze, když je tak nejistá doba?
Rozhodně není dobré sázet na jednu kartu. Nakoupil bych nějaké dluhopisy, nějaké nemovitosti, nějaké akcie a fyzické zlato, o kterém jsem mluvil.
Hrozby, kterým dnešní svět čelí, nemají jen ekonomickou povahu. Jak velkým ohrožením pro nás je spor s Ruskem a Čínou?
Západ není podle mě jednotný v tom, jak se k Rusku postavit. Je to politická věc, která má svůj zdroj ve Spojených státech. Vezměte si třeba, proč se tolik bojuje za to, aby Řecko zůstalo v eurozóně. Panují totiž obavy, že když opustí eurozónu, mohlo by odejít i z Evropské unie a to nemohou někteří politici v Evropě, ale především v USA připustit. Rusko nebo Čína totiž potom mohou převzít nad Řeckem ochranu a postavit své vojenské základny ve Středozemním moři. A to je pro NATO absolutně nepřijatelné. Z ekonomického hlediska by Řecko měla Evropa prostě vyhodit, ale politicky je to neprůchozí.
To by bylo pro celou Evropu velmi nebezpečné, nemyslíte?
Ale co je nebezpečné? Podívejte se na vztahy USA s Čínou. Spojené státy deklarovaly posílit vliv v Asii, pro ně to není nebezpečí, ale pro Čínu ano. Měli bychom být velmi opatrní v používání slova nebezpečný ve světě, kterému už nedominují Spojené státy, a respektovat zájmy jiných zemí. Čína je druhá největší ekonomika světa, má čtyřikrát více obyvatel než Spojené státy. Osobně si myslím, že největším překvapením roku 2015 může být, že evropské země budou postupně uvolňovat své závazky vůči NATO a že budou zrušeny sankce proti Rusku.
Vy byste si to v současné politické situaci dokázal představit?
Pravda je, že evropští politici jsou velmi navázáni na Spojené státy. Podívejte se třeba na Evropskou centrální banku, ta své kroky denně konzultuje s americkým Fedem a britskou Bank of England. Přesto si myslím, že vztahy Evropy a Ruska se minimálně zlepší. Když ale mluvíte s běžným Evropanem, řekne vám, že se Ruska nebojí a nevidí důvod pro sankce. Putin není zloduch, jak ho zobrazuje americký tisk.
My ve střední Evropě to vzhledem k našim zkušenostem vnímáme jako mnohem větší hrozbu. Jak tento konflikt může dopadnout na investice v našem regionu? Jak je střední Evropa investorsky zajímavá?
Já osobně střední Evropu nesleduji. V Česku jsem byl jen jednou. Shodou okolností v roce 1968. Chvíli jsem se skrýval na venkově, když přišla vojska Varšavské smlouvy, než jsem měl odvahu odjet. Mohu však říct něco o místních měnách. To souvisí totiž s dolarem. A mně se zdá, že největší posilování dolaru je za námi a kurz místních měn se tak může stabilizovat. Ale nejsem expert, většinu investic mám v Asii.
Jak se díváte na budoucnost eurozóny? Skutečně si myslíte, že díky politickým důvodům zůstane celá?
Především, Řecko nikdy nemělo být do eurozóny přijato. V té době se dalo s jeho dluhy ještě něco dělat. Ale mezitím ohromně narostly. A když už tam tedy bylo, bylo velkou chybou prodloužit a navýšit mu půjčky před pěti lety, kdy se dostalo do problémů. Dluh Řecka se zvýšil tak, že by jeho nesplácení způsobilo velké ztráty evropským bankám. Všechno, co se tak udělalo pro záchranu Řecka, vlastně nemá s Řeckem nic společného, šlo o záchranu evropských bank, které Řecku půjčily. A všechno, co teď Evropa dělá, je, že tiskne peníze a zachraňuje firmy a vlády, které by se zachraňovat neměly.
Co tedy bude s eurozónou? Nemůže se řecký scénář opakovat u větších zemí, jako je Španělsko nebo Itálie?
Kdo ví? Já to nevím. Jedno je ale jisté. Tím, že Evropa bude dalšími půjčkami a záchrannými programy problém oddalovat, věci nevyřeší, jenom je zhorší. Myslím si, že za pět let tu Evropská unie a eurozóna stále budou, ale bude v nich méně zemí. Ale nechtějte po mně, abych vám řekl které. Nechci ztrácet čas s Evropskou unií. Ekonomové, politici, novináři řeší existenci a budoucnost Evropské unie posledních deset let a nikdo zatím nepřišel s žádným rozumným řešením. Je jasné, že politický establishment chce za každou cenu Unii udržet vcelku. Jejich platy totiž pocházejí z Unie a někteří z nich jich mají hned několik. Byrokracie má vždycky tendenci chránit sama sebe. Na druhou stranu lidé v zemích, jako je Řecko nebo Španělsko, nemají moc důvodů chtít v Unii zůstat. Kromě jediného, který je zásadní, a to jsou jejich penze. Pokud odejdou z eurozóny, potažmo z Unie, jejich nová měna prudce ztratí hodnotu a oni budou mít najednou naspořeno mnohem méně peněz.
Vyplatí se teď investovat do evropských akcií?
Výnosy z dluhopisů jsou nulové, v některých zemích jsou dokonce záporné úroky na účtech. A kde nejsou záporné, jsou téměř nulové. V takové situaci věřím tomu, že v příštích deseti letech určitě neprohloupíte, když nakoupíte evropské akcie velkých zavedených firem, takzvaných blue chips.
Co naproti tomu akcie v USA, kde tištění peněz skončilo?
Setrvačností mohou jejich ceny dál stoupat. Pokud se mě ale ptáte, zda jsou správně oceněny, musí být odpověď ne. Americké akcie jsou prostě předražené. Ziskové marže firem půjdou pravděpodobně dolů, proti tomu v Evropě by měly alespoň částečně růst. Nevidím tedy smysl v tom, nakupovat akcie ve Spojených státech. Již dva roky říkám, že ceny akcií musí klesnout, ale zatím se díky natištěným penězům bublina dál nafukuje. Až splaskne, bude to ošklivé, akcie neztratí na současných hodnotách nějakých 10 procent, ale kolem 40 procent.
Může splasknutí bubliny nastartovat americká centrální banka tím, že začne zvyšovat úroky?
Otázka je, zda je začne zvyšovat. Já si to na rozdíl od jiných ekonomů nemyslím. To bude letošní velké překvapení, že Američané úroky nezvýší. A pokud ano, tak opravdu jen velmi kosmeticky. Hlavním důvodem je, že dolar je tak silný, že se americká centrální banka prostě bude bát sazby zvýšit, aby posilování ještě nezintenzivnila. Druhá věc je, že oficiální statistiky o americké ekonomice nezachycují realitu. Ve skutečnosti je americká ekonomika stále velmi slabá i přes „skvělá“ čísla o klesající nezaměstnanosti a růstu HDP. Trh práce se sice zlepšil, to je pravda, ale díky málo placeným a přechodným místům.
Autorem rozhovoru je Jan Sochor, Index LN
Rozhovor vyšel v aktualnim vydání magazínu Index Lidovych novin a čislo je dostupné na index.lidovky.cz.
Read more::