Současné dění v Řecku má v sobě všechny prvky antického dramatu, a proto není od věci se před nedělním referendem na zapeklitou situaci Atén podívat očima tohoto literárního žánru. Základní pravidla dramatu vystavěl ve své Poetice už Aristoteles a řečtí politici jakoby se jeho kompozičními radami dokonale řídili. Drama má pět hlavních fází a Řecko stojí na prahu té poslední – katastrofy.
1) Expozice
Každé správné drama začíná expozicí, uvedením do děje, představením hlavních aktérů a vysvětlením předpokladů k dalšímu porozumění zápletky.
Kořeny aktuální řecké krize sahají do ledna letošního roku, kdy v předčasných volbách (po fiasku s prezidentskou volbou) zvítězila krajně levicová formace Syriza, která na hlavu porazila Novou demokracii bývalého premiéra Samarase. Syriza, vedená ministerským předsedou Tsiprasem, získala podporu zejména díky hlasitému odmítání (dalších) úsporných opatření, která dle představitelů této strany dusí řeckou ekonomiku.
Profil Syrizy asi nejlépe vystihují některé předvolební body, kterými strana lákala voliče:
• Zajištění odpuštění velké časti řeckého dluhu ze strany EU/ECB. Syriza k tomuto bodu dodává, že dluhy byly odpuštěny v roce 1953 Německu a něco podobného by mělo následovat nyní v Aténách.
• Okamžité navýšení veřejných výdajů minimálně o 4 mld. EUR.
• Zvýšit daň z příjmu na 75 % pro příjmy nad 500 tis. euro, zvýšit korporátní daně pro velké společnosti, zavést daň z luxusu, implementovat daň z finančních transakcí.
• Zvýšit minimální mzdu na 751 EUR měsíčně (průměrná mzda činí 1004 EUR).
• Využít vládní budovy a banky pro ubytování lidí bez domova.
• Státní dotace 30 % na splátky hypoték pro rodiny ve finančních potížích.
• Znárodnění řeckých bank, znárodnění velkých podniků z oblasti infrastruktury, služeb a energií, znárodnění soukromých lékařských zařízení.
• Ukončení spolupráce s Izraelem a podpora vytvoření palestinského státu na půdorysu hranic z roku 1967.
• Vystoupení z NATO a zavření všech zahraničních vojenských základen na řeckém území (námořnictvo USA na Krétě).
Už samotná programatika Syrizy (a předvolební rétorika Tsiprase) nedávala mnoho šancí na vstřícná jednání nové řecké vlády s mezinárodními věřiteli. Panovalo však všeobecné očekávání, že předvolební excitovaná rétorika po volbách ustoupí racionální debatě s věřiteli.
2) Kolize
Druhou fází dramatu je kolize, vyvolání rozporu, který vytváří napětí a potřebuje naléhavé řešení.
V našem případě byla tato fáze velmi zdlouhavá, dalo by se říci přímo nekonečná. Původní rozkol mezi požadavky Řecka a mezinárodních věřitelů byl sice hned od začátku debat zřejmý, avšak půlroční vyjednávací maraton dával průběžně naději na dohodu. Kolikrát jsme již od začátku roku četli, že Atény se přiblížily dohodě! Vždy se však jednalo o plané naděje. Syriza odmítá další úsporná opatření a chce restrukturalizaci (čti odpuštění) části dluhu. Trojka (MMF, EK, ECB) požaduje výměnou za další pomoc realizaci reforem, které Atény odmítají. Kolize je více než zřejmá.
3) Krize
Drama vrcholí ve fázi krize, kdy jednotlivý aktéři odkývají své karty a pouští se do boje.
Dosavadní vrchol řeckého dramatu nastal tento víkend, když premiér Tsipras vyhlásil referendum o přijetí úsporných opatření a současně vyzval Řeky, aby v plebiscitu hlasovali proti dalším škrtům. Tsipras se tak elegantně zbavil odpovědnosti, o kterou ve volbám tak vehementně usiloval a čeká na hlas lidu. Výsledkem vyhlášení referenda bylo zavedení kapitálových kontrol, omezení výběrů z bankomatů, raketový růst výnosů dluhopisů a příprava scénářů na znovuzavedení drachmy.
4) Peripetie
V předposlední fázi dramatu dochází k náhlému a nečekanému zvratu, kterým graduje napínavý děj a začíná prosvítat náznak řešení.
Peripetií při debatách mezi Řeckem a tzv. trojkou byla celá řada, ale ta zásadní se odehrála tuto středu. Premiér Tsipras poslal věřitelům dopis, ve kterém se vyjádřil, že je ochoten akceptovat většinu jejich návrhů (pouze s drobnými úpravami). Byl to opravdový šok, protože Tsipras reformy navrhované trojkou usilovně odmítal a pak nečekaně obrátil.
5) Katastrofa
Drama končí katastrofou, během které dojde k rozuzlení děje a následuje očistná katarze (včetně poučení do budoucna).
Na tuto definitivní fázi zatím čekáme. Nedělní referendum bude oním stěžejním bodem, který (spolu)určí další osud Řecka a také celé eurozóny. Nejvyšší správní soud dnes rozhodne, zda referendum neporušuje ústavu. Řečtí ústavní právníci se vesměs shodují, že námitky proti konání hlasování soud mít nebude. Podle průzkumu agentury Bloomberg je aktuálně rozhodnuto návrh věřitelů odmítnout 43 % Řeků, 42,5 % obyvatel s ním naopak souhlasí a 14,5 % dotázaných ještě váhá. 80 % obyvatel Řecka se přitom vyjádřilo, že si přejí setrvání v eurozóně. Odchod z EMU by přitom byl katastrofou především pro Řeky, dopad na ostatní země E(M)U by byl jen velmi omezený.
Deus ex machina
Řekové zatím drží osud ve svých rukou a nedělní všelidové hlasování ukáže, pro jakou budoucnost se rozhodli. Stejně jako v antických dramatech se však může stát, že kontrolu nad nimi převezmou bohové z Olympu (zde representovaní ECB), kteří rozhodnou o samotné existenci řeckého bankovního sektoru a potažmo směřování celé ekonomiky. V pondělí bude mít ECB zasedání, na kterém bude zvažovat další pomoc řeckým bankám (v rámci programu krizové likvidity ELA).