Víte, co je to hawala? Pak můžete přeskočit první dva odstavce. Pro ostatní si dovolím stručně uvést, že hawala označuje specifický způsob převodu peněz mezi subjekty mimo bankovní systém. Podle amerického Úřadu pro potírání finanční kriminality, FINCEN, se jedná o „převod peněz bez pohybu peněz“. Hawala je rozšířena v muslimském světě, velké popularitě se těší například v Pakistánu, ale i v sousední Indii. Funguje následovně:
Chce-li osoba A poslat peníze vzdálené osobě B, namísto zadání platebního příkazu bance vyhledá ve svém okolí prostředníka (tzv. hawaladara) X, svěří mu převáděné peníze a na oplátku od něho obdrží unikátní kód, který následně sdělí B. B bude obnos vyplacen po předložení kódu „jeho“ hawaladarem Y, kterému předtím X sdělil objem i kód prováděné transakce. Převod peněz mezi A a B je tímto krokem dokončen, X však stále dluží Y vyplacené peníze. Ani nyní však nevstupuje do hry banka. Vypořádání mezi oběma hawaladary neproběhne totiž okamžitě, ale se zpožděním a bezhotovostně, vzájemným započtením dluhů vzniklých po peněžních převodech proběhnuvších oběma směry.
Proč zmiňuji hawalu právě v této době? Hádáte-li, že nejspíš kvůli souvislosti se (zejména islamistickým) terorismem, máte pravdu. Navzdory tomu, že je hawala mnohem starší než moderní terorismus, díky schopnosti zajistit rychlé, relativně bezpečné a oficiálně nepodchycené převody peněz, je pro potřeby teroristů jako stvořená. Její atraktivitu pro tuto specifickou klientelu lze srovnávat snad jen s nejmodernějšími systémy anonymních peer-to-peer transakcí využívajících virtuální měny.
Nejpozději od chvíle, kdy 11. září 2001 v New Yorku padla za oběť terorismu „dvojčata“ a prezident Bush vyhlásil válku teroru, se do popředí zájmu západních stratégů vedle čistě vojenských opatření dostalo též podlomení ekonomické základny teroristů. Není složité doložit (viz níže uvedený graf), že terorismus je drahá „zábava“, a pokud by se Západu podařilo ochromit jeho financování, bylo by následně mnohem snazší uspět i při potírání jeho projevů. Maximálním úspěchem na tomto poli by bylo, kdyby se pouze na základě sledování a analýzy finančních toků v peněžních ústavech podařilo identifikovat teroristické pokusy již ve stádiu zrodu, vytipovat jejich potenciální pachatele a poté postupným odvíjením klubka proběhnuvších finančních toků postupně neutralizovat navazující části teroristické sítě.
Zkušenost uplynulých téměř patnácti let bohužel ukazuje, že skutečnost zaostala za očekáváním. Proč? Na rozdíl od organizovaného zločinu nejsou základním zdrojem financování terorismu trestné činy, které by vyšetřovatelům usnadňovaly práci. Algoritmy usilující o vydestilování potenciálních teroristů cestou monitoringu a analýzy každodenního platebního styku nefungují: v případě jednoho takového pilotního vzorku se jevil jako podezřelý každý pátý klient testující banky. Teroristé zpravidla neplatí za zbraně kreditními kartami ani neuvádějí podezřelá slova ve zprávách pro příjemce peněz. Ojedinělé pokusy států či finančních institucí zasáhnout terorismus preventivním plošným „odstřižením“ velkých skupin lidí nebo dokonce celých regionů od finanční infrastruktury jen na základě všeobecného podezření působí navenek více jako projev zoufalství než dobře odůvodněné opatření...
Žádoucí rovnocenná spolupráce mezi finančními institucemi a policií mívá v případě terorismu převažující jednosměrný charakter: teroristická síť začne být díky analýze finančních toků rozplétána zpravidla až na základě konkrétní výzvy policie, která ovšem z logiky věci mnohdy přijde až poté, kdy se někde něco ošklivého přihodilo.
Již výše bylo uvedeno, že moderní terorismus nebývá financován primárně z výnosů trestné činnosti. Dalším faktorem, který konkrétně v případě IS brání eliminaci financujících peněžních toků, je schopnost generovat zdroje v rámci sídelního regionu: především podloudným prodejem ropy, ale třeba i vybíráním bankovních sejfů na zabraných územích, zajímáním rukojmích a jejich propouštěním za výkupné nebo vybíráním „mýtného“ od cestujících.
Podle názoru řady expertů je nezbytné navzdory zatím spíše chabým výsledkům v boji proti terorismu na finanční frontě pokračovat. Nasazení více zdrojů a intenzivnější mezinárodní spolupráce prý nakonec povedou k významným úspěchům. Přesvědčena o tom je nejspíše i Evropská komise, která se poměrně nedávno navzdory četným varováním rozhodla učinit otevření bankovního účtu všeobecným právem obyvatel Evropy. Co si o tom myslíte Vy?
Martin Kupka
Pozice: hlavní ekonom ČSOB
Martin Kupka je od roku 2002 ředitelem investičního výzkumu a hlavním ekonomem ČSOB. Vystudoval obor ekonomicko-matematické výpočty na pražské VŠE, postgraduální studium absolvoval na PgÚ ČSAV v Praze a GIIS v Ženevě. V první polovině 90. let přednášel makroekonomii na Fakultě sociálních věd UK, byl ekonomickým poradcem ministra na MHPR ČR a působil jako makroekonomický analytik pro středoevropský region v NRI ve Vídni. Od roku 1995 do roku 2002 pracoval Martin Kupka jako vedoucí ekonomického výzkumu ve skupině Patria Finance, s výjimkou období 1999-2001, kdy řídil strategii a výzkum v pražské Raiffeisenbank.
Témata: přijetí eura, ekonomická transformace, hospodářská politika ČR a EU.