Vzít si zpět kontrolu nad financemi, zákony či hranicemi. Takový byl hlavní argument, kterým britské voliče přesvědčovali politici prosazující odchod své země z Evropské unie. Po předložení návrhu brexitové dohody se však objevují pochybnosti, zda se tato vize promění ve skutečnost. Zpravodajská společnost BBC proto v analýze rozebrala, co předběžná dohoda o klíčovém motivu navrácení kontroly prozrazuje. Uvádí, že o takovém stavu lze uvažovat až po přechodném období, které přitom může pokračovat i po roce 2020.
Co se týče peněz, zabývá se brexitová dohoda příspěvky Británie do rozpočtu EU. V konečném součtu Londýn každý rok stojí asi devět miliard liber (265 miliard korun). Až Británie na konci března 2019 EU opustí, bude během přechodného období odvádět srovnatelné částky. Navíc bude muset pokrýt vyrovnání svých dřívějších závazků ve výši přibližně 39 miliard liber (přes 1,1 bilionu korun). A pokud dojde k prodloužení přechodného období, bude pokračovat i odvádění některých příspěvků.
Premiérka Theresa Mayová v minulosti uvedla, že jakékoli prodloužení by bylo pouze na několik měsíců, avšak předběžná dohoda žádný nejzazší termín nestanoví. Píše se v ní pouze, že jakýkoli postup bude muset schválit jak Londýn, tak členské státy EU. Až ale přechodné období skončí (nehledě na to, zda bude uplatněna severoirská pojistka), Británie už vysoké příspěvky do unijního rozpočtu nebude muset platit. Proto premiérka a její zastánci tvrdí, že rozvodová dohoda umožňuje zemi opět převzít kontrolu nad svými financemi.
Podobná je situace ve věci kontroly nad hranicemi. Po přechodném období bude moci Británie vytvářet vlastní imigrační politiku a rozhodovat o tom, kdo může na jejím území pobývat a pracovat. Mayová tudíž může ohlašovat, že Británie si vezme zpět kontrolu nad svými hranicemi a země již nebude podléhat evropskému režimu volného pohybu osob.
Otázka nezávislosti na evropském právu je o něco složitější. "Neodcházíme z Unie, jen abychom se vrátili pod jurisdikci Soudního dvora EU. To se nestane," řekla na předloňském sjezdu Konzervativní strany premiérka Mayová. Ovšem během přechodného období se Británie bude muset řídit veškerými evropskými zákony a pravomoci evropského soudu podléhat bude.
Odpůrci premiérky jako bývalá ministryně práce Esther McVeyová uvádí, že tato situace dělá z Británie zemi podřízenou zákonům, které už nemůže spoluutvářet. Navíc při eventuálním prodloužení přechodného období by trvání jurisdikce Soudního dvora EU rovněž pokračovalo. Pokud by došlo na zavedení záložního plánu pro hranici mezi Irskem a Severním Irskem, o sporech Británie s členy EU by rozhodovala arbitrážní komise. Tento panel by ale jakoukoli záležitost týkající se interpretace evropského práva opět musel předat unijnímu soudu.
V neposlední řadě si Britové od opuštění EU slibovali možnost nezávisle uzavírat smlouvy o volném obchodu se třetími zeměmi. Utváření samostatné obchodní politiky se opět váže na konec přechodného období a dohody o výměně zboží by nepřicházely v úvahu ani za současné podoby severoirské pojistky.
Pakliže by toto opatření dojednané ve snaze zabránit kontrolám na hranici mezi Irskem a Severním Irskem jednou nabylo platnost, Británie by od něj nemohla sama odstoupit. McVeyová a další politici se proto obávají, že by Británie mohla v tomto vztahu zůstat uvězněna.