Evropské země sdružené v EU by podle Bruselu měly být teoreticky stejným sjednoceným trhem jako americké státy. Jednotný trh je základem důležité role, jakou Evropa hraje v globální ekonomice, ale jak míní The Economist: „Toto komerční sjednocení začíná dostávat trhliny.“ Částečně kvůli tomu, že nikdy nebylo pořádně dokončeno, někde dokonce bere obrat a vydává se cestou zpět. V době, kdy chce Velká Británie odejít z EU a ve světě probíhají obchodní války, jde o věc, která by měla budit velkou pozornost.
Všechny členské země EU se shodly na tom, že odstraní cla a řadu dalších překážek volného obchodu. Jde tak o jakousi dohodu o volném obchodu „na steroidech“. The Economist nicméně tvrdí, že podle odhadů spolu evropské země navzájem obchodují asi o polovinu méně než americké státy, ale dvakrát více, než by obchodovaly bez volného trhu. Jenže Evropa se podobně jako zbytek světa přesouvá od výroby zboží ke službám. Ty nyní tvoří většinu pracovních míst, ale z hlediska volného obchodu jsou oříškem.
Otevřený evropský trh se původně týká také zejména zboží a u služeb naráží na to, že politici tu ani zdaleka nejsou tak otevření uvolnit hranice. Týká se to dlouhé řady aktivit od právních služeb přes lékárenství až po taxi. Podle odhadů EU nyní existuje asi 5 000 regulačních nařízení, která brání volnému obchodu v oblasti služeb. To znamená, že v každé zemi je jich v průměru asi 200. Například Dánsko vyžaduje, aby právní služby poskytovaly pouze společnosti, které jsou z 90 % vlastněny právníky vzdělanými a registrovanými v Dánsku.
Zastánci liberalizace služeb „původně odhadovali, že jejím výsledkem by byl růst HDP o 0,8 – 1,8 % během deseti let“. Jenže posun tímto směrem nepřichází a The Economist v této souvislosti poukazuje i na bankovnictví. Ještě v roce 2007 se zdálo, že „panevropský finanční trh je již blízko, ale tento trend se rychle obrátil s příchodem finanční krize“. Finanční integrace je nyní u ledu, banky poskytují v průměru 85 % úvěrů subjektům v domácí zemi. The Economist se také domnívá, že zastavená integrace či její obrat se projevují na tom, že firmy jsou schopny zvedat na některých trzích ceny bez toho, aby ztrácely zákazníky.
Roztříštěný trh se službami se projevuje i na významné globální rovině. Americké společnosti z tohoto segmentu ekonomiky se staly celosvětovými giganty, ale Evropa je stále kontinentem výrobních firem. Jedním z důvodů je právě to, že sektor služeb nemůže těžit z hladce fungujícího jednotného trhu, který by jim umožnil dosahovat potřebných úspor z rozsahu a produktivity. Například telekomunikační firmy mají v každé zemi „pozici připomínající monopol, ale žádná z nich nemá k dispozici obrovský trh jako třeba společnosti v Číně“.
The Economist tvrdí, že jedním z největších zastánců jednotného trhu je nizozemský ministr financí Wopke Hoekstra. Ten nedávno varoval před tím, že Evropa bude i nadále aplikovat pravidla staré ekonomiky i na ekonomiku digitální. The Economist tvrdí, že „tohle jsme již zkoušeli příliš dlouho a již to nefunguje“. Nicméně nová prezidentka Evropské komise Ursula von der Leyen v podstatě nezmínila ve svém červencovém projevu jednotný trh ani jednou. The Economist tvrdí, že to může být kvůli tomu, že „Německo a Francie mají jiné priority“.
Zdroj: The Economist