Česká koruna v posledních dnech kvůli vyšším obavám z koronaviru zařadila zpětný chod a vrátila se do blízkosti 25,00 EUR/CZK. Jenom se potvrzuje, jak moc je dnes závislá právě na globálním sentimentu. Je však třeba rozlišit, zda jsou globální kapitálové toky pouze hybatelem volatility nebo dokáží korunu ovlivňovat trvale.
V posledních dvou letech platilo, že vysoký objem zahraničního kapitálu v české koruně (který přitekl před koncem intervencí) je brzdou trvale bránící jejich ziskům. Česká měna tak nedokázala ocenit rychlý růst ekonomiky, zvyšující se inflační a mzdové tlaky ani postupně rostoucí úrokové sazby. Tedy faktory, které by jinak měly nastartovat zisky české měny. Související problém pro korunu byl, že globální investoři žili v permanentním strachu z řady globálních hrozeb - zejména z obchodních válek a rizika divokého brexitu. Právě kombinace trvalého napětí a vysokého objemu zahraničního kapitálu v korunách vedla k tomu, že setrvalý odliv kapitálu z korun byl pro korunu něčím jako trvalou “koulí na noze”. Koulí, která jí nedovolila v posledních dvou letech příliš vybočit z pásma 25,50-25,60 EUR/CZK.
Na začátku roku 2020 se však něco změnilo. Za prvé, systémové hrozby vypadají daleko méně strašidelně - zejména riziko divokého brexitu (které strašilo střední Evropu nejvíce) je načas mimo hru, stejně tak jako obchodní válčení mezi Čínou a USA. Na místo toho nastoupil strašák koronaviru, ten je ovšem řadou globálních investorů vnímán (na rozdíl od obchodních válek a koronaviru) jako dočasný šok, který časem odezní. Je tedy spíše otázkou, zda se zpátky do hry časem nevrátí krach jednání mezi EU a Spojeným královstvím…, hrozba pro celou střední Evropu daleko výraznější.
Nástup koruny na začátku roku 2020 ovšem těžko vysvětlit pouze opadnutím výrazných globálních hrozeb. Zisky koruny byly o poznání výraznější než zisky sousedního zlotého a forintu. Důvodem je bezesporu další nárůst českých sazeb, který rozšířil rozpětí mezi českými a eurovými sazbami na nejvyšší úrovně od konce devadesátých let (275 bps). Česká národní banka tak vysílá na rozdíl od polské nebo maďarské jasný signál, že vyšší inflaci bere vážně. A přestože je česká koruna plná zahraničního kapitálu, začíná přitékat další. Jak dlouho česká měna zůstane takto atraktivní, zůstává otázkou. Hospodářství zpomaluje, inflace by měla v druhé polovině roku zvolnit, a pokud koruna své zisky nezastaví, může se ještě letos dostat do hry pokles úrokových sazeb. Zlaté časy české měny tak mohou odeznít stejně rychle, jako přišly…
*** TRHY ***
CZK a dluhopisy
Česká koruna v posledních dvou dnech lehce slábla v důsledku strachu z koronaviru a slabšímu výkonu akciových trhů. Měnový pár se vrátil až do blízkosti 25,00 EUR/CZK a nejbližší dny mohou být ve znamení opětovného testování této hranice z druhé strany. Jedním z důležitých faktorů pro všechny středoevropské měny bude kromě strachu z koronaviru především páteční výsledek PMI v eurozóně za měsíc únor.
Zahraniční forex
Americký dolar se vůči evropské měně nadále drží poblíž 1,08 EUR/USD. Ke stabilizaci poblíž nejsilnější úrovně za poslední více než tři roky včera pomohla dolaru slabá čísla z Německa, konkrétně nad očekávání chabý výsledek podnikatelské nálady ZEW. Jinak zůstává dění na eurodolarovém trhu nadále ve vleku čínského koronaviru, jehož šíření (dle počtu nových nakažených) v tomto týdnu mírně zpomaluje.
Dnes bude pozornost upřena jednak na zveřejnění zápisu ze zasedání FOMC a jednak budou v permanenci hned čtyři američtí centrální bankéři se svými projevy.
Ropa
Ropa Brent si dnes ráno připisuje k dobru téměř procento a její cena se dostává nad hranici 58 dolarů za barel. Za pokračujícím pozvolným cenovým růstem těžko hledat nějaké zásadnější fundamentální zprávy a cena tak zůstává nadále ve vleku dění okolo koronaviru, resp. opětovného poklesu růstu nově nakažených.
Pozvolný růst cen ropy přitom musí těšit alianci OPEC+, neboť snižuje tlak na potřebu hlubších těžebních škrtů. Na druhou stranu, do rozhodovací funkce kartelu bude vstupovat nejen rozsah destrukce ropné poptávky v Číně v důsledku koronaviru, ale také možnost návratu libyjské ropy na trh (více než 1 mil. barelů denně), o které debatují zástupci vlády a místních povstalců. Kombinace obou faktorů je dle nás stále dobrým argumentem pro hlubší těžební škrty ve druhém čtvrtletí, avšak dosavadní rezistence Ruska zvyšuje pravděpodobnost ne-dohody, resp. méně agresivní reakce ze strany aliance.