„Všichni jsme slyšeli o doktorech, kteří zanedbávají své vlastní zdraví. Nebo o finančních poradcích, jejichž finance jsou velmi chaotické. Akcioví analytici jsou na tom podobně. Jejich prací je odhadovat hodnotu obchodovaných firem, ale odhadnout hodnotu toho, co dělají oni, je pro ně komplikované.“ Na stránkách Netinterest.com to tvrdí Marc Rubinstein a popisuje proč.
Rubinstein sám pracoval jako analytik a připomíná, že tato profese vznikla někdy v šedesátých a sedmdesátých letech. Tehdy byly poplatky brokerů fixní a tyto společnosti si tak konkurovaly zejména kvalitou a rozsahem služeb. K nim se tak přidal akciový výzkum a ten zůstal i poté, co došlo k deregulaci a brokeři mohli stanovit vlastní ceny za své služby. Poplatky začaly klesat, ale zároveň se zvedly obchodované objemy. A v devadesátých letech se navíc objevila vlna IPO, která pomáhala brokerům zvyšovat jejich příjmy.
Podle Rubinsteina je z této doby nejvíce známo jméno Jacka Grubmana ze Salomon Smith Barney. Tento telekomunikační analytik „zvýšil doporučení u akcií z držet na kupovat poté, co mu jeho nadřízený řekl, aby se na akcii znovu podíval“. Tento nadřízený byl přitom také členem dozorčí rady telekomunikační firmy, která prováděla své IPO, na němž Salomon Smith Barney vydělal 63 milionů dolarů. Podle Rubinsteina šlo o dobu, kdy se z analytiků stali členové marketingového týmu, který měl za cíl prodat akcie v IPO co nejvýhodněji. A také o dobu, kdy odměny analytiků začaly prudce růst a z některých se staly známé „hvězdy“.
Nový model přinesl růst nabídky akciového výzkumu, protože velké banky se snažily o co největší pokrytí trhu. Některé akcie tak pokrývalo třeba 100 analytiků. Následně se ale z analytického oddělení začalo stávat samostatné nákladové centrum, které „jako sirotek hledalo, kdy by se jej ujal“. Na krátko tak učinil takzvaný „proprietary trading“ a „anylytici odevzdávali své nápady vnitřním hedge fondům bank výměnou za část jejich zisků“. Jenže Volckerovo pravidlo tuto praxi ukončilo a výzkum se tak vrátil zpět na začátek. Byl opět svázán s poplatky za obchodování.
Rubinstein poukazuje na to, že Evropa a Spojené státy postupují rozdílně, co se týče regulace rozdělení příjmů z poplatků a financování akciového výzkumu. Jeho skutečnou hodnotu je ale fakticky těžké odhadovat. Klienti za něj nejsou podle Rubinsteina moc ochotní platit přímo, protože je těžké jej utajit tak, aby prospíval jen jim. „A rozdíl hodnot, které mu připisují, je obrovský.“ Rubinstein sám podle svých slov během vlastní investiční kariéry přečetl hodně „bludů“, ale „občas narazil na výzkum vysoké hodnoty, který přímo přispěl k tomu, že vydělal miliony dolarů“. Přestože i v takovém případě to bylo předem těžké odhadnout.
Zdroj: Netinterest.com