Energetika v americkém indexu SPX sice za poslední měsíc ztrácí asi 5 %, ale za poslední rok je stále více než 50 % v plusu. Jak známo, jde přitom o sektor, který byl předtím po řadu let mnohými zavrhován. Jak se situace změnila? Co se odehrává pod cenovým povrchem?
Následující graf ukazuje, co se od počátku roku dělo s valuacemi sektoru a zisky, tedy dvěma pilíři cen akcií. Obě tyto proměnné táhly ceny nahoru až do počátku března, pak už jen zisky, zatímco valuace otočily dolů:
Zdroj: Twitter
Ziskovost v energetice je tedy nyní téměř 80 % nad úrovněmi z počátku roku. Ovšem PE je asi o 25 % níže. I u energetiky ale platí to, co ve financích a ekonomii obecně – rozhodují úrovně a ne změny. Jak to s valuacemi vypadá z tohoto pohledu? Kam je dostala ona několikaměsíční korekce? Pokud se podíváme na PE, tak podle dat Eda Yardeniho se nyní PE energetiky pohybuje kolem 8,3. Za posledních více než 20 let bylo níže jen během finanční krize. A toto PE je zhruba na polovině PE celého trhu, což je od roku 1995 vůbec nejnižší hodnota.
Z tohoto pohledu tedy vidíme prudký růst zisků v extrémně odmítaném sektoru – extrémní neochotu za tyto zisky platit byť jen vzdáleně to, co v minulosti. Co říká PEG, tedy poměr PE a očekávaného dlouhodobějšího růstu zisků? Podle zmíněných dat je nyní PEG energetiky na hodnotě 0,3, o něco níže bylo od roku 1995 jen krátce na přelomu letošního a minulého roku. Takže se dá říci, že investoři vykazují u tohoto sektoru mimořádně nízkou ochotu platit za zisky současné (nízké PE) i ty budoucí (nízký PEG). Obvykle by se dalo říci, že příčinou musí být vysoké rizikové prémie, což ale nyní může být jen částečná příčina. Co ta druhá, na kterou jsem tu asi ještě nepoukazoval?
Zmíněný PEG je počítán na základě konsenzuálního růstu zisků pro následujících pět let. Hodnota akcií je ale dána skutečně dlouhodobým výhledem a ten může být u tradiční/fosilní energetiky současným děním netknut. Jinak řečeno, skutečně dlouhodobý výhled na růst ziskovosti je stále strukturálně výrazně utlumen. Pokud bychom pak počítali PEG na základě zisků očekávaných pro následujících pár desetiletí, takové PEG by mohlo být výrazně vyšší.
Pokud je PE na 8,3 a zmíněný PEG na 0,3, tak pětiletá růstová očekávání musí být na cca 23 % růstu ročně. Pokud by desetiletý, či dvacetiletý růst zisků energetických firem dosahoval mnohem nižších čísel, skutečně PEG by bylo výrazně výše než ono pětileté. Dost možná, že bychom dokonce při jeho kalkulaci dělili PE zápornými čísly. Na první pohled se tedy energetika obchoduje velmi levně, ale pokud vezmeme do úvahy historicky nestandardní strukturální výhled, situace může být jiná.
Dá se to říci i tak, že pokud věříme ve strukturální úpadek tradiční energetiky, současné násobky mohou být férové, či dokonce vysoko. Co pak víme jednoznačně je následující: Investoři svůj skutečně dlouhodobý pohled nijak zvlášť nepřehodnotili. A srovnání historických násobků s těmi současnými nemá moc smyslu. Odvětví, které bylo dříve „going concern“, jím dnes ani zdaleka být nemusí.