Fed si otevírá cestu k ukončení cyklu, podpořil sázky na otočku

Včerejší zasedání americké centrální banky usvědčilo z omylu všechny, kteří uvěřili, že svůj výhled myslí vážně, tedy včetně nás. Očekávané zvýšení sazeb o 25 bodů předseda Powell doprovodil komentářem, ve kterém najdeme i pár relativně holubičích prvků.

Poměrně často se zabýváme narušenou důvěryhodností Fedu a po tomto zasedání se objevují názory, že jí Powell uštědřil další ránu. Podle nás to ale spíše vypadá, že nízkou kredibilitu využil ve svůj prospěch a otevřel si skrze ni více možností pro nejbližší měsíce.

Klíčovým bodem je podle nás to, že se Fed neměl potřebu v podstatě nijak vymezit proti aktuální tržní situaci a převládajícím očekáváním. Musel si přitom být vědom, jak bude přijato pouhé zopakování minulé rétoriky. To znamená jediné - tato očekávání jsou správná a Fedu vyhovují. Powell si dokonce pochvaloval, že se finanční podmínky za poslední rok utáhly a že trhy reflektují utahování sazeb Fedem. Pro nás je to dost zvláštní hodnocení, neboť podle nejsledovanějších metrik jsou finanční podmínky nyní stejně volné jako minulý únor, případně jen lehce přísnější. Navíc Powell relativizoval i dříve striktně odmítavý postoj vůči případnému snižování sazeb ještě během letoška. Znovu to jen dokládá, že Fedu současná míra restrikce stačí a utaženější podmínky si ve skutečnosti nepřeje.

Výhoda nízké kredibility je v tom, že Fed v březnu může zvednout sazby znovu o 25 bps, aby tak formálně dostál svému výhledu, ale může si být jist, že ke zpřísnění měnových podmínek v ekonomice ve skutečnosti nedojde. Zmenšuje si tak dilema, zda to s růstem sazeb nepřežene a neudělá chybu.

Pro nastavení politiky dál během roku má Fed více možností. Pokud by to náhodou bylo třeba, může sazby poslat i nad 5 procent - "vždyť jsme vám to celou dobu říkali". Spíše to ale třeba nebude a bankéři tak mohou zahlásit dosažení vrcholu, pauzu a později možná i pokles - "vlastně se nic nemění, stejně to všichni čekáte".

Jaké jsou důvody pro tuto flexibilitu? Určitě sem patří inflace, jejíž pokles nabírá na šíři a Fed to sám v podstatě uznává, ačkoli si neodpustil několik povinných "ale". Z pohledu trhů jde samozřejmě o preferovaný důvod a další jdou stranou.

Přesto ale za stejně relevantní důvod považujeme i riziko recese, o které se sice Powell dál snaží nemluvit, ale čím dál víc indikátorů ji naznačuje. A nakonec je tu také možná nervozita centrální banky z dluhového stropu. Pokud je tu riziko, že trhy znejistí a začne se stahovat likvidita, je lepší držet výnosy spíš dole.

Pozitivní tržní reakce na únorové jednání Fedu je naprosto odpovídající, neboť investoři se mezi řádky dočkali svého "pivotu", tedy zvýšení pravděpodobnosti, že ještě letos sazby Fedu otočí dolů. Fed v podstatě přestává být vnímán jako nebezpečí pro akciovou a dluhopisovou rally. Momentálně se už čeká, že sazby do roka z vrcholu spadnou o 70 bps, tedy skoro 3 standardní kroky.

Jediný zádrhel by nastal, pokud by narostl strach ze zmíněné recese, která se s dezinflací velmi často pojí. V takovém případě bývá snižování sazeb zprvu vnímáno negativně, tedy jako potvrzení špatných ekonomických vyhlídek.