Před zářijovým summitem G20 v čínském Chang-čou se mnoho hovoří o posilování globální makroekonomické spolupráce a o reformě mezinárodní měnové soustavy. Není to sice ani zdaleka poprvé, co se tato témata objevují (měnovou reformu třeba v roce 2011 prosazovala Francie, leč ze zálohy tehdy zaútočila krize eurozóny), čas už snad ale nazrál na opravdový pokrok.
Dnešní globální ekonomiku zamořila nejistota. Kolísavé údaje nedávno vzbudily otázky ohledně sil ekonomiky Spojených států. Co se týče Japonska, data jsou ještě nevyzpytatelnější. Evropská unie čelí nejen vytrvale slabému zotavení, ale také možnosti, že přijde o Spojené království jako členský stát.
Rozvíjející se svět přitom zažívá strmé hospodářské zpomalení. Obzvlášť Čína představuje značné riziko a řada pozorovatelů se obává, že její pokles bude vážnější, než se zprvu očekávalo. Mnohé to přimělo přesunout svůj kapitál mimo zemi, což dostalo žen-min-pi pod silný tlak.
To zdůrazňuje další dnešní pramen nejistoty: směnné kurzy. Od poklesu eura v letech 2014-2015 přes pokles amerického dolaru poté, co Federální rezervní úřad signalizoval odklad zvyšování sazeb, po čerstvý propad britské libry, vyvolaný nejistotou obklopující nedávné referendum o členství v EU, jsou významné měny v posledních letech jako na horské dráze. Někteří dokonce vyslovili podezření z konkurenční devalvace.
V době, kdy se změna politiky v jedné zemi nese ozvěnou napříč globální ekonomikou, by pro zlepšení celkové stability mohla mít zásadní význam užší spolupráce. V určitém rozsahu už si tuto nezbytnost světoví lídři skutečně uvědomují.
Od propuknutí globální finanční krize v roce 2008 se uskutečnila řada iniciativ zaměřených na posílení makroekonomické spolupráce. Skupina G20 například spustila Proces vzájemného hodnocení, v němž se členské země posuzují na základě dohodnutých indikátorů. Posílen byl také dohled Mezinárodního měnového fondu nad makroekonomickými politikami, přičemž byl zaveden nový soubor nástrojů multilaterálního dohledu, zaměřených na přední ekonomiky. Tyto reformy, bylo řečeno, tvoří nejpropracovanější systém mnohostranné makroekonomické spolupráce v dějinách.
Přesto G20 zjišťuje, že je pro ni stále mimořádně nesnadné splnit svůj cíl, domluvený v roce 2009, „jednat společně tak, aby výsledkem byl silný, udržitelný a vyvážený globální růst“. K nejzřetelnějším překážkám patří neschopnost přimět přebytkové ekonomiky k uskutečňování politik stimulujících růst, které by kompenzovaly recesní účinky korekce v zemích schodkových.
Tento nezdar je zřejmě nejvýraznější v eurozóně, kde Německo a Nizozemsko nepřistoupily ke snižování svých přebytků, přestože schodkové ekonomiky procházejí masivní korekcí. Eurozóna v důsledku toho přešla od celkového schodku v roce 2008 do postavení významného přebytkového regionu – což představuje šok, který globální poptávku ztenčil o zhruba 1 %.
Makroekonomickou spolupráci je očividně zapotřebí zefektivnit. Jak ale předvedla nedávná kurzovní volatilita, ani to nebude ke stabilizaci globální ekonomiky stačit. Nezbytná je také měnová reforma.
Součástí takové reformy musí být přehodnocení nadměrné úlohy amerického dolaru ve formování mezinárodní měnové soustavy. Nebylo by ve světě s narůstajícím počtem pólů vhodnější vytvořit systém několika měn a víc využívat jedinou globální měnu, jež byla kdy vytvořena, tedy zvláštní práva čerpání (SDR) Mezinárodního měnového fondu?
Stanovit SDR přední globální rezervní měnou by mělo dalekosáhlé přínosy. Umožnilo by to všem zemím – nejen hlavním ekonomickým mocnostem – těžit z „ražebného“ čili výnosů, jež přináší tvorba peněz. MMF by nadto tvorbou SDR mohl financovat své programy, jak už dávno nadnesl ekonom MMF Jacques Polak, což by eliminovalo těžkopádná vyjednávání, jichž je zapotřebí k zajištění úvěrů či zvýšení členských kvót. Konečně by SDR mohla podporovat rozvoj; mohla by se například ve větší míře přidělovat rozvojovým zemím, které mají vyšší poptávku po devizových rezervách.
Podnětem, jejž G20 potřebuje ke spuštění takové proměny, by mohlo být čínské předsednictví ve skupině. Mezi prvními, kdo před asi sedmi lety zpochybnili úlohu dolaru, byl guvernér čínské centrální banky Čou Siao-čchuan a Čína postupně pracuje na internacionalizaci žen-min-pi. V roce 2015 toto úsilí dosáhlo jistého milníku, když výkonná rada MMF souhlasila s přidáním žen-min-pi do koše měn určujících hodnotu SDR.
Kromě tlaku na aktivnější využití SDR v programech MMF by vlády mohly vydávat dluhopisy denominované v SDR. Navíc by využití této měnové jednotky mohly posílit soukromé banky, tak jako některé evropské banky použily takzvanou evropskou měnovou jednotku, čímž pomohly vydláždit cestu k euru.
Summit G20 v Číně představuje významnou příležitost je zlepšení makroekonomické spolupráce a spuštění významných reforem globální měnové soustavy. V zájmu vyváženého růstu ve vyspělých i rozvojových zemích nesmí být promarněna.
José Antonio Ocampo, profesor Columbijské univerzity a předseda Komise pro rozvojovou politiku Ekonomické a sociální rady OSN, působil jako ministr financí Kolumbie a náměstek generálního tajemníka OSN pro ekonomické a sociální záležitosti.
Copyright: Project Syndicate, 2016.
www.project-syndicate.org