Představte si firmu, která míří směrem k záhubě, protože se jen arogantně řítí za krátkodobými zisky. Někteří lidé z jejího vedení jsou si toho vědomi, ale jejich názor je ignorován. Zákazníci pak nic netuší a vše zjistí až ve chvíli, kdy už bude pozdě a problémy dopadnou zejména na ty nejchudší z nich.
Je možné, že tento příběh Titaniku, který byl považován za nepotopitelný, ale který nakonec klesl ke dnu, se týká i globálního penzijního systému. Sazby se nacházejí na extrémně nízkých hodnotách, ceny akcií a dluhopisů leží naopak mimořádně vysoko a najít bezpečnou investici, která zajistí příjem v penzi, je stále složitější. Správci penzijních fondů a investičních společností jsou pak v těžké pozici, ve které jsou nuceni investovat do rizikovějších aktiv, aby splnili své cíle týkající se návratnosti. To znamená, že jsme stále více vystaveni riziku a potenciálním ztrátám, které by v případě svého vzniku nebylo možné rychle pokrýt.
Dlouhodobá finanční bezpečnost je dána budoucí návratností, korelací mezi jednotlivými investičními aktivy a celkovou volatilitou trhů. U všech tří kategorií je výhled stále nejistější. Co mohou investoři realisticky očekávat? Dluhopisové trhy už nenabízejí smysluplnou návratnost, výjimkou jsou jen skutečně rizikové obligace, u nichž existuje velké riziko defaultu dlužníka. Jde o takzvané junk dluhopisy, které vydávají korporace i některé vlády. Vysoce kvalitní dividendové akcie pak dosáhly vysokých valuací.
Diverzifikace už dnes nepřináší taková pozitiva jako dříve, i když je stále nutná. Volatilita se pak drží na vysokých úrovních. Roste tedy pravděpodobnost toho, že investice ztratí svou hodnotu přesně v době, kdy budeme v penzi naše peníze nejvíce potřebovat. Pod největším tlakem jsou nyní správci podfinancovaných penzijních fondů. Ti se musí nejvíce snažit o zvýšení návratnosti, tudíž podstupují nejrizikovější investice. Ovšem i dobře financované fondy budou mít problémy s dosažením návratnosti, na kterou byly dříve zvyklé.
Jestliže se máme vyhnout pohromě, musíme zvážit tři možnosti. Za prvé, musíme být realističtější ohledně návratnosti, kterou nám fondy mohou nabídnout v rámci obvykle podstupované míry rizika. Za druhé, musíme podpořit úspory a zvýšit naše příjmy. Hlavně ti nejzranitelnější lidé budou mít dost prostředků, které mohou použít během svého důchodu. Za třetí, investiční fondy musí být transparentní ohledně rizika, které podstupují, a musí nabízet i možnosti investic s menším rizikem, ale také nižší návratností.
Pokud nedojde k rychlé změně, penzijní systém by mohl skončit jako Titanik. Podobně jako jeho cestující by pak i řada z nás čelila devastujícím důsledkům. A podobně jako v případě druhé a třetí třídy cestujících na Titaniku by se problémy týkaly zejména lidí s nižšími příjmy.
Autorem je investor Mohamed A. El-Erian.
Zdroj: Bloomberg