ECB si jednoduše nemohla dovolit sedět se založenýma rukama a sledovat, kterak se v eurozóně zhoršují podnikatelské nálady a klesá inflace - tedy ta skutečná i očekávaná. ECB se tedy na svém červnovém zasedání pokusila měnovou politiku uvolnit a to primárně skrze prodloužení závazku držet oficiální úrokové sazby na historických minimech až do poloviny roku 2020, úpravu pravidel dlouhodobých repo operací a nakonec i v posunu v rétorice (několik členů bankovní rady chtělo snížit úroky již včera). Reakce trhu - konkrétně nárůst eurových sazeb, posílení eura a propad akcií evropských bank - svědčí o tom, že se od ECB ve skutečnosti čekalo více a trhy tak nemusí považovat znovuzahájené uvolňování měnových šroubů za ukončené.
Nicméně na rozdíl od amerického Fedu je manévrovací prostor ECB výrazně zúžen, a to minimálně ze dvou důvodů. Za prvé s ohledem na to, že se v průběhu hospodářského cyklu nepodařilo zvednout úroky v eurozóně zpět nad nulu, je munice ECB sloužící k uvolnění měnové politiky značně redukována. Za druhé, šance na to pustit se do radikálního uvolnění měnové politiky např. typu kvantitativního uvolňování je limitována poměrně výraznou personální obměnou, která se odehrává a především ještě odehraje v bankovní radě ECB. To se týká zejména odchodu prezidenta ECB Draghiho, který má u trhů jednoznačně nejvyšší autoritu a o jehož nástupci musí teprve političtí lídři eurozóny rozhodnout v rámci několikanásobného personálního obchodu zahrnujícího i nového šéfa Evropské komise. Draghi, alias SuperMario, má svůj post opustit do října a do té doby bude pro vedení ECB zřejmě velmi obtížné učinit agresivní krok, který by na dlouhou svázal ruce novému prezidentovi ECB.
Co z však včerejšího zasedání plyne pro české devizové a peněžní trhy? Za prvé, eurové úrokové sazby sestoupí níže a zůstanou zde déle (než jsme si mysleli). To může ovlivnit dlouhý konec české výnosové křivky, který se bude tlačit níže. Za druhé, je jasné, že úrokový diferenciál mezi krátkými korunovými a eurovými sazbami zůstane ještě dlouho velmi výrazný, resp. kdyby náhodou ECB úroky snížila, tak se může dokonce ještě rozšířit. To je pochopitelně pro kurz koruny relativně příznivá zpráva, přičemž počítejme, že forwardový kurz (EUR/CZK) se od spotového může dokonce ještě mírně vzdálit.
*** TRHY ***
CZK a dluhopisy
Koruna dál zvolna posiluje a dostává se na dostřel hranice 25,60 EUR/CZK. Na domácí frontě včera koruna mohla těžit ze solidního výsledku průmyslové produkce za duben, která meziročně vzrostla o 3,3 %. Dodatečný impuls pak dorazil ze strany holubičí ECB, která prodloužila závazek držet sazby stabilní až do první poloviny příštího roku a zároveň upravila pravidla dlouhodobých repo operací (viz úvodník).
Zahraniční forex
ECB včera sice formálně svoji politiku dále uvolnila, avšak trh byl zřejmě naladěn ještě více holubičím způsobem, takže eurodolar v průběhu tiskové konference Maria Draghiho vyskočil dokonce nad úroveň 1,13. Nicméně zmínky o tom, že v bankovní radě se již včera ozvaly hlasy pro snížení úroků, euro srazily níže. Dolaru pak později večer pomohly i zprávy o tom, že USA uvažují o odkladu uvalení cel na Mexiko.
Dnes budou (kromě tématu obchodních válek) v centru pozornosti především data z amerického trhu práce. Předskokan těchto payrolls, středeční report ADP, sice dopadl velmi špatně, avšak ostatní data nevypadala tak zle, takže my počítáme s relativně dobrými údaji, které by mohly pomoci úrokovým sazbám v USA vzhůru a tak nepřímo podpořit i dolar.
Ropa
Ropa Brent se během včerejšího obchodování odrazila k solidnímu růstu, který katapultoval její cenu nad 62 USD/barel. Tržní sentiment zůstává nicméně i nadále veskrze medvědí, což podporují nejen pokračující obchodní třenice, ale také expandující americká těžba, která znovu pokořila historické rekordy (12,4 mil. barelů denně).
Posledním důležitým číslem toho týdne bude aktivita amerických producentů. Ti se již oklepali z výplachu na ropném trhu z konce minulého roku a v příštích měsících by navíc měli profitovat z dobudování dodatečné přenosové kapacity (zejména v oblasti Permianu).