Ta logika samotná je ale hodně podstatná. :-) Samozřejmě, že produkce i spotřeba jsou nějak rozloženy v čase, takže když někdo spoří třeba na auto, tak to nějakou dobu trvá, než si ho může koupit (pokud se nechce zadlužovat). Na druhou stranu předměty dlouhodobé spotřeby se dnes už v podstatě nekupují z úspor, když je běžné je pořizovat na dluh, tedy na splátky. Zjednodušeně řečeno, producenti se přizpůsobují chování spotřebitelů. Takže úspory jako takové nejsou a priori zlem samy o sobě. Jde spíše o náhlé změny v chování spotřebitelů, především pak omezování spotřeby, které producentům způsobí problémy s nadbytečností jejich produkce a tedy prodejem jejich produkce. I takovému vývoji chování spotřebitelů se producenti nakonec přizpůsobí, jen to ve finále mohou odnést i ti spotřebitelé, protože to mohou být právě oni, kdo se stane také nadbytečným a kdo bude kvůli omezování produkce propuštěn. Proto považuji náhlé omezování spotřeby za účelem tzv. připravování se na horší časy v podstatě za vyvolávání těch horších časů. Lidé by se měli snažit udržovat své spotřebitelské chování stabilní, resp. odpovídající jejich příjmům (toto chování nijak nevylučuje držení adekvátní finanční rezervy). Jednoduše jde o to nechodit špatným časům naproti. :-) Pokud někdo dlouhodobě spoří, pak někdo jiný, kdo produkuje, může mít problém svoji produkci (práci) na trhu prodat, protože peníze, které by jinak získal prodejem své produkce, někdo uspořil. Naštěstí se stává, že vedle těch co spoří, existují i ti co se zadlužují a tím na trhu nahrazují kupní sílu, která byla uspořena někým jiným. To platí v tom lepším případě. V tom horším se nikdo nezadlužuje a ty peníze prostě v oběhu v daný moment chybí a to má své následky, které jsou v případě nevýznamných změn chování samozřejmě do značné míry již započteny v prodejních cenách. Problémy mohou začít, pokud je uvedená absence "uspořené" kupní síly masivnější a/nebo dlouhodobější. Snad jsem Vám odpověděl, na Vaše dotazy.
Richard Fuld
