Země z regionu východní a střední Evropy, které vstoupily do EU, postupně dohání ostatní členské státy EU a jejich tempo růstu je oproti jejich východním sousedům téměř dvojnásobné. O čem se už tolik nemluví, je, že 3 - 4 % ročního HDP zemí střední a východní Evropy pochází z dotací EU. A to je mince o dvou stranách.
Příkladem rozšiřující se ekonomické propasti mezi středoevropskými a východoevropskými zeměmi, které do Evropské unie vstoupily, a těmi, které nevstoupily, je rozdíl mezi Polskem a Ukrajinou. Podle sovětských statistik byla Ukrajina v roce 1989, tedy těsně před revolucemi, které napříč střední a východní Evropou svrhly komunismus, v přepočtu na obyvatele lehce bohatší než Rusko i Polsko. Obě země měly tehdy podobnou kulturu i průmyslovou strukturu. Dnes je však v Polsku HDP na hlavu (přepočteno na současné americké dolary) téměř pětkrát vyšší než na Ukrajině. (A v roce 2013, tj. rok před tím, než Rusko zahájilo válku proti Ukrajině, byl polský HDP na hlavu 3,4krát vyšší.)
Ukrajina ale není sama. Běloruská a ruská ekonomika stagnují od roku 2012, respektive 2014. Pokud bychom svedli ruskou bídu na klesající ceny ropy nevysvětlilo by to, proč se podobný scénář nastal i u Ukrajiny a Běloruska. Na Rusko samozřejmě dopadají západní sankce uvalené po nelegální anexi Krymu v roce 2014. A Ukrajina v důsledku ruské vojenské agrese přišla o 17 % HDP, byť v letech 2016 až 2019 se jí podařilo dosáhnout mírného ročního růstu ve výši 3 %.
Východoevropské a středoevropské země EU naproti tomu dál stoupají na ramenou domácí podnikavosti a přímých zahraničních investic (PZI). Během konjunktury let 2014-19 tamní ekonomiky rostly průměrně o 4 - 5 % ročně, kdežto ruský HDP na hlavu spadl pod úroveň, jíž dosáhlo Rumunsko, a dokonce Turecko, které není členem EU. Z 27 členských států EU je pouze Bulharsko, co do HDP na osobu, chudší než Rusko, ať už měřeno v amerických dolarech či paritou kupní síly.
Investoři mohou hledat řešení u EU
Jedním z důvodů, proč se bývalým sovětským státům daří tak zle, zatímco středoevropanům a východoevropanům tak dobře, je to, že země střední a východní Evropy počátkem 90. let úspěšně uzavřely s EU asociační dohody. Díky výbornému přístupu na evropský trh přesunuly tyto země do poloviny 90. let až dvě třetiny svého obchodu z bývalého Sovětského svazu do EU. A po navázání svých ekonomik na evropské dodavatelské řetězce se jim rovněž podařilo stát se hlavními evropskými výrobci aut.
Klíčovým faktorem úspěchu těchto zemí však bylo kvalitnější řízení ekonomiky. Aby splnily podmínky členství v EU, musely tyto východoevropské a středoevropské země zanést do svého právního systému i unijní právo k zajištění podmínek pro funkční a otevřené tržní hospodářství. To po dlouhém a skřípějícím byrokratickém procesu učinily.
Podle Indexu vnímání korupce sestavovaného organizací Transparency International se Polsko, Česká republika, Slovensko a Maďarsko řadí na 45., 49., 60. a 69. příčku, kdežto Ukrajina a Rusko jsou na 117. a 129. místě. Ani umístění první skupiny v žebříčku není sice zářné, ale pro přilákání PZI se zdá být dostatečné. Investoři vědí, že když se něco zvrtne, mohou požadovat řešení skrze EU, popř. skrze Evropský soudní dvůr. A na rozdíl od bývalého Sovětského svazu jsou vlastnická práva ve střední a východní Evropě bezpečná.
Index vnímání korupce. Zdroj: Transparency International
Evropské dotace jako pohon růstu a korupce
O čem se už tolik nemluví, je, že 3 - 4 % ročního HDP zemí střední a východní Evropy pochází z dotací EU. A to je mince o dvou stranách. Na jedné straně strukturální fondy EU přinesly novějším členským státům krásná letiště a nová dálnice. Na druhé straně jsou tyto projekty obvykle náchylnější ke korupci – odtud zřejmě pochází pochybně získané bohatství mnoha maďarských podnikatelů, kteří mají blízko k předsedovi vlády Viktoru Orbánovi.
Otázkou tedy je, zda lze očekávat, že si středoevropské a východoevropské ekonomiky svůj pokrok uchovají. Před jejich vstupem se dozorové orgány EU obávaly, že tyto státy budou svou řízení zlepšovat jen do chvíle, než se stanou členy EU. Realita je ale složitější. Všichni noví členové EU ve skutečnosti své řízení posilovali mnoho let, což přitáhlo více PZI. A několik zemí je posiluje dodnes. K nejméně zkorumpovaným bývalým komunistickým zemím dnes patří Estonsko a Litva.
Nicméně proti tomu však některé z předních transformujících se zemí podle Transparency International v současnosti prochází v oblasti řízení strmým propadem. Polské skóre dosáhlo vrcholu v roce 2015, rok nato jej následovalo Slovensko a v roce 2018 Česká republika. Maďarsko dosáhlo vrcholu v roce 2012 a od té doby vytrvale upadá, takže se aktuálně umisťuje po boku Rumunska a Bulharska, které byly dříve považovány za nejzkorumpovanější země EU. Zahraniční i domácí investoři dnes věnují u Maďarska bedlivou pozornost slábnoucímu dodržování mezinárodního práva, čím dál vachrlatějším vlastnickým právům a příklonu k diskriminačnímu zdanění.
Proč by se EU měla stavět za demokracii a vládu práva?
Pro EU by se tento ústup od dobrého řízení mohl stát existenční otázkou, protože demokracie a vláda práva jdou ruku v ruce. Přestože se Maďarsko i Polsko dostávají do střetu se stěžejními demokratickými kritérii EU, nadále jsou příjemci rozsáhlých dotací EU. A ačkoliv EU zavedla pro Rumunsko a Bulharsko zvláštní podmínky, tato opatření nestačí.
Podle organizace Freedom House od roku 2005 demokracie celosvětově ochabuje. Víc než kdy dřív teď platí, že EU nesmí dovolit, aby to šlo s řízením z kopce. Naštěstí sílí odhodlání unie zavádět přísnější podmínky. V prvé řadě prostřednictvím plánu Generation EU na zotavení v Evropě za 750 miliard eur. A trajektorie bývalých sovětských států slouží jako smutná připomínka toho, proč se EU musí postavit za demokracii a vládu práva doma i v zahraničí.
Autor: Anders Aslund je seniorní expert washingtonského think tanku Atlantic Council. Naposledy mu vyšla kniha Russia’s Crony Capitalism (Ruský kumpánský kapitalismus) s podtitulem Cesta od tržního hospodářství ke kleptokracii, Yale University Press, 2019.
Copyright: Project Syndicate, 2021.
www.project-syndicate.org