Zlato má svůj dlouhodobý půvab, který působí zejména na ty, kdo se obávají volatility akciového trhu, inflace, zničení hodnoty peněz či dokonce kolapsu naší civilizace. Ne všichni ale souhlasí s tím, že tato komodita skutečně nabízí bezpečí, o kterém se tak často mluví. Zlato má určité praktické využití například ve výrobě elektroniky, většina ho ale skončí ve špercích či jako zlaté cihly v trezorech. Profesor financí Jeremy Siegel uvádí ohledně investic do zlata následující: „Lidé ho považují za formu pojištění. Já ho však vnímám jako velmi drahé pojištění.“ Podobným skeptikem je profesor ekonomie Kent Smetters. Ten by podle svých slov zlato jako investici nikdy nedoporučil a investoři mají podle něho lepší možnosti jak se zajistit proti inflaci.
Není pochyb o tom, že zlato si svou hodnotu drželo během tisíce let. Nalezneme ho v hrobech lidí z vysokých společenských vrstev po celém světě. Mezi lety 2001 a 2011 se jeho cena zvedla z 300 dolarů za unci na téměř 1900 dolarů za unci, což jeho zastánce utvrdilo v tom, že jde o výbornou investici. V historii ale nalezneme i období, kdy bylo zlato investicí velmi špatnou. V roce 1980 se jeho cena dostala téměř na 700 dolarů za unci, pak ale klesla a na tuto úroveň se během následujících 27 let nevyšplhala. Na počátku letošního roku se tento kov obchodoval na 1657 dolarech a doposud jeho cena klesla asi o 18 %, zatímco index Standard & Poor's 500 si připsal přibližně 18 %. Důvody podobných růstů a propadů jsou vždy předmětem diskuse. Podobné pohyby u cen oceli můžeme obvykle vysvětlit změnou růstu globální ekonomiky. U cen obilí zase hraje rozhodující roli počasí. Zlato se však pohybuje ve víru emocí.
Významnou složku poptávky po zlatě představují kupci z Indie. Tato ekonomika si letos nevede dobře, a to se mohlo projevit i na ceně zlata. K tomu se mohl přidat negativní vliv prodejů ze strany centrálních bank a hedge fondů. Na trh zlata pak působí i pohyb peněz na ostatních trzích. Pokud roste atraktivita akcií, někteří investoři jimi mohou nahradit zlato. Právě letos doprovázel pokles ceny zlata růst cen akcií. Siegel ovšem poukazuje na to, že zlato není atraktivní ani ve velmi dlouhém období. Podle jeho výpočtů reálných návratností aktiv by jeden dolar investovaný v roce 1802 do amerických vládních dluhopisů vynesl do dnešního dne 1632 dolarů. Kdybychom ale ve stejném roce investovali dolar do zlata, měli bychom dnes jen 4,5 dolaru. V případě investic do akcií bychom se ale dnes těšili ze 706199 dolarů. Siegel poukazuje i na to, že zlato nevytváří žádný příjem a jeho volatilita je velmi vysoká.
Zlato se ovšem může skutečně stát bezpečným přístavem. Platí to o období hyperinflace, kdy hodnota papírových peněz prudce klesá a panuje velká nejistota vůči bankovnímu systému či celé ekonomice. Jestliže se někdo obává tohoto vývoje, není asi lepší volby než žlutý kov. Nicméně Siegel k tomu uvádí, že lidé nakupující zlato se podobného vývoje obávají přespříliš. Pokud velkou část svého bohatství drží ve zlatě, v podstatě čekají, že přijde velmi nepravděpodobná událost a sledují, jak jiná aktiva generují mnohem vyšší návratnost. Inflace leží v současné době velmi nízko a ti, kteří se obávají inflace v budoucnu, mohou využít dluhopisy s výnosem navázaným na pohyb cen. Siegel tvrdí, že dobrým zajištěním proti inflaci jsou i akcie. A ti, kdo se bojí chaosu ve společnosti, se namísto nákupu zlata mohou přestěhovat do Kanady, radí další zlatý skeptik profesor financí Franklin Allen.
Zdroj: Knowledge@Wharton