Vladimír Bezděk, generální ředitel ČSOB Pojišťovny říká: „Pojištění by nemělo být jen o tom, že pojišťovna zajistí nějakou finanční kompenzaci. Lidé většinou chtějí dostat věci při nastalé pojistné události co nejrychleji do stavu v jakém byly, než se stala.“ A to bude podle něj stále důležitější motiv pro klienty uzavírat pojištění.

Patria Online: Jaký budou mít podle vás dopad plány politických stran, například možné zavedení nějaké speciální sektorové daně, na pojistný byznys v ČR?

Jsme teprve na začátku, řekněme postupného zveřejňování jednotlivých částí volebních programů jednotlivých politických stran. Uvidíme proto, zda návrh na nějakou speciální sektorovou korporátní daň, jak se v posledních týdnech objevilo, hlavně z dílny ČSSD, mimo jiné na banky, se bude rozšiřovat i na další sektory, třeba na pojišťovny.  Za důležitější ovšem považuji to, že jedna věc jsou volební programy a druhá věc je následná povolební realita. Jde to po rovině – program – programové prohlášení vlády – a následná realita. Zkušenost z těchto fází z minulosti mě proto vede k tomu bedlivě sledovat vývoj, ale úplně ho nepřeceňovat.

Patria Online: A co ukončování devizových intervencí ČNB, nemůže ještě podpořit konzervativní přístup Čechů vůbec se nějak zajišťovat?

Pravda je ta, že když se budeme bavit jen o pojišťovnictví a pro jednoduchost zůstaneme v retailu, tedy pojištění osob, majetku a tak dál, tak ono to není moc tak, že by -pojišťovací produkty byly z větší části lidmi v tuzemsku aktivně vyhledávány. Tedy že by lidé, i když ne každý den, tak aspoň dvakrát za měsíc si položili otázku, zda mají svůj život, rodinu, soubor majetku, odpovědnost  dobře pojištěnou A pokud dojdou k závěru, že ne, tak aby hledali sami aktivně řešení. V praxi je to bohužel tak, pojištění je v ČR chápáno jako tzv. „push“ produkt, nikoli „pull“. I z tohoto důvodu nevidím dramatický dopad mezi ukončováním intervencí ČNB a ochotou lidí uvažovat o pojištění a pojišťovnictví.

Na druhou stranu ale myslím, že to, co by se mohlo změnit v případě, že dojde k ukončení režimu devizových intervencí ČNB, či dokonce mělo změnit, je to, a to by pak byla věc, která by ovlivnila i situaci v pojišťovnictví, je ukončení spekulace zahraničního kapitálu na kurzové zhodnocení, kurzový zisk. To by mělo za následek , že by měly stoupnout výnosové sazby, alespoň ty na kratším konci finančního trhu, řekněme v horizontu sedmi let. A měly bychom opustit teritorium záporných výnosových sazeb, ve kterém se zhruba poslední dva roky nacházíme.

Patria Online: Kde je podle vás perspektiva pojišťovacího trhu v ČR, ať už retailového nebo korporátního, v horizontu tří až pěti let?

Nedávno byly publikované výsledky pojistného trhu v České republice za rok 2016. Když se na to podíváme z perspektiv, o kterých jsme mluvili před chvílí, vidíme pokračování trendů a tendencí z posledních tří let, které v zásadě platí pro životní pojištění. Ať běžně placených životních produktů - nebo jednorázových životních produktů. Tam už poslední tři roky vidíme v zásadě dvě věci. Za prvé – poměrně dramatický meziroční pokles v objemu nové produkce, nového obchodu. Termínem poměrně dramatický označuji to, že meziroční dynamika už tři roky klesá dvouciferným tempem za rok, je to někde mezi 15 – 20 procent mínus ročně.

A to se začíná propisovat postupně i do toho, že klesá nejen nový obchod, ale začíná klesat i portfolio smluv jako takových, co jsou na trhu, respektive jejich finanční hodnoty, říkáme tomu předepsané pojistné. Dynamika poklesu tady sice  není tak velká jako v případě nového obchodu, tady se bavíme o jednotkách procent, ale pro trh to nepříjemné je, zvláště když už to trvá nějakou dobu.

Patria Online: A co segment neživotního pojištění?

V oblasti neživotního pojištění měl loňský rok dvě odlišnosti oproti vývoji v předchozích třech, čtyřech letech. Jedna byla z oblasti retailu a druhá byla z oblasti korporátního pojištění. V  retailu vidíme, že se vloni v číslech relativně výrazně oživil segment povinného ručení. Meziroční dynamika nárůstu pojistného je tam někde kolem čtyř procent. To sice na první pohled vypadá dobře, optimisticky, ale když jde člověk hlouběji do čísel, taková radost to zase není. Zjistíme totiž, že růst byl tažen výhradně nárůstem počtu registrovaných aut v ČR, krytých povinným ručením. A jelikož povinné ručení je povinný produkt, tak každé auto, které jezdí, ho musí mít, platí úměra, že když roste počet aut, roste i počet smluv a nakonec vzroste i celková hromada vybraného pojistného na tomto produktu. Je tu jedno ale. Když se podíváme na vývoj průměrného pojistného na jednu smlouvu, tak to i vloni pokračovalo v poklesu. Jednoduše řečeno – růst pojistného nebyl z pohledu pojišťovny tažen novým trendem, tedy otočením z poklesu na nárůst, nýbrž „jen“ nárůstem počtu aut.

Patria Online: A ta druhá odlišnost?

V korporátním segmentu nám čísla za rok 2016 potvrdila, že podnikatelský sektor se opravdu oproti předchozím rokům více pojišťoval. Je zde totiž vidět růst jako takový. Vezmu-li tak obě zmíněné tendence, tak v konečném součtu dostanu meziroční nárůst zhruba o dvě procenta v pojištění.

Patria Online: Mění se vnímání Čechů k pojištění?

Já myslím, že český trh má dvě zajímavé tendence, které nás odlišují od některých zemí i v našem geografickém okolí. Jedna tendence je, a platí i pro slovenský trh, že oproti západním zemím, si lidé v tuzemsku více zajišťují majetek. Na Západě totiž lidé nejdříve pojistí rizika spojená se životem, rodinou, dominuje tam tedy životní pojištění a teprve ve druhém kroku se zajišťuje majetek U nás je to ale přesně naopak. Český pojistný trh je tak objemově významněji „drajvovaný“ neživotním pojištěním - samozřejmě retail a korporát dohromady -  a životní pojištění je menší polovina, někde kolem čtyřiceti procent trhu.

Když se ale podívám na životní pojištění z jiné  strany, co do  počtu smluv jako celku, tak tam je ten poměr jiný. Celkový počet smluv na životní pojištění je zhruba šest milionů kusů. Nemůžeme tak úplně říct, že jsme v situaci, kdy z deseti lidí mají životní pojištění tři nebo čtyři lidé. To matematicky nevychází. Problém tak je podle mého názoru v tom, že jednotlivé smlouvy v průměru poskytují klientům nedostatečné pojistné krytí a ochranu. Jednoduše řečeno – máme příliš pojistek na riziko smrti, na padesát či sto tisíc korun, a příliš mnoho pojistek, kde se třeba vůbec neřeší invalidita, nebo některá vážná rizika. Tím pádem pojistné na smlouvě je výrazně nižší, což možná krátkodobě z pohledu klienta je příznivý fakt, a to krátkodobě podtrhuji, ve smyslu, že pojistka není „drahá“, ale taková pojistka je i v případě běžného člověka poměrně k ničemu.

Patria Online: Může v Češích zabrat v přístupu k pojištění to, že nabízí klid?

Vidíte, to je zajímavý dotaz. Myslím si, že ano, vždyť jedno z nejoblíbenějších českých úsloví je: Hlavně klídek. Mám za to, že pokud bude pokračovat ekonomická konvergence ČR, mám-li použít takový makro ekonomický výraz, k Západu a bude-li společnost relativně bohatnout oproti dnešním nebo minulým úrovním, tak si myslím, že se zde bude čím dál tím víc vytvářet to, co vidíme ve vyspělých zemích, tedy že začnou vznikat poptávky po určitých službách a lidé budou investovat čas do určité míry jinak než dnes, kdy využíváme čas, protože musíme, a ne že chceme.

Patria Online: Může si klient vyjednat individuální podmínky při pojištění?

V zásadě každá pojistka v případě životního pojištění, ale platí to i v mnoha ohledech retailového neživotního pojištění, je individuální. Každý zájemce o životní pojištění musí vyplnit vstupní zdravotní dotazník. Trend je, aby těch otázek nebylo příliš. Typicky jich dnes bývá kolem deseti. Jsou to věci typu: Kouříte, ano, ne, pijete alkohol, když ano, v jakém množství, měl jste nějaké vážné choroby, jaká je rodinná anamnéza? A pokud tam někde „zasvítí“ nějaká rizikovější odpověď, má pojišťovna právo buď klienta poslat ke svému specialistovi na nějaké podrobnější vyšetření, nebo se podívat hlouběji do nějaké dostupné zdravotnické dokumentace, případně kombinaci obojího. A to je pouze jeden ze způsobů, jak se do pojištění promítá individuální charakteristika klienta.

Pokud jde ale o to, jestli lze vyjednat nějaké individuální finanční podmínky, tak ano, ale v případě, že ty pojistné částky na vážná rizika, typu smrt, invalidita, či pojištění vážných chorob, přesahují několikanásobně běžné pojištění, neplatí přímá úměra: pojistím si riziko smrti například na deset milionů oproti běžnému milionu korun a budu platit desetinásobek. V takových případech se ta pojištění dělají velmi na míru, jde se při nich ještě hlouběji do zdravotnické dokumentace a mohou zde platit i principy degrese.

Patria Online: Jak se osvědčil skupinový program Bankopojištění, tedy spojení bankovních a pojišťovacích služeb?

Bankopojištění z mého úhlu pohledu je teprve na začátku rozvíjení, identifikace a hledání x dalších možností, benefitů a synergií a výhod pro klienta i pro poskytovatele služby. Proto to má velký význam a smysl. Řeknu několik příkladů. Jedna oblast je třeba oblast datová. Od půlky roku 2015 rozvíjme koncept, říkáme mu BA (Bank-Assurance) Scoring. Co to je? Máme zájemce o pojištění, který je současně klientem ČSOB banky. A dá-li nám klient souhlas, tak v některých produktech, jako je povinné ručení, a od listopadu 2016 i havarijní pojištění, pro letošní rok máme v plánu přidat pojištění nemovitosti a domácnosti a občanské odpovědnosti, se systém dotáže „podívat“ na kvalitu a způsob „bankování“ klienta s bankou. Podle jeho chování ve vztahu s bankou se vyhodnocuje možná rizikovost pro pojištění a podle těchto kritérií se pak stanovuje výše pojistného oproti běžnému klientovi, o kterém tyto informace nemáme. Máme totiž statisticky podloženo, že pozitivní zkušenost v chování s klientem například při splácení půjčky se pozitivně promítá i do jeho způsobu chování při řízení vozidla. Výsledkem pak tedy může být jiná cena, než oproti klientovi o kterém takové informace nemáme. Smart data mining, jak se tomuto principu říká, tak dává silnou konkurenční výhodu. Dovedu si výhledově představit aplikaci tohoto způsobu uvažování i mimo oblast retailového pojištění. Ale to je budoucnost.

Loni v létě jsme také odstartovali službu, spojenou s cestovním pojištěním. Logika věci – jedete v létě na dovolenou a máte tam nějaký problém, musíte navštívit lékaře. Máte sice cestovní pojištění, ale prakticky to funguje tak, že v mnoha případech musíte tyto úkony uhradit v hotovosti a teprve po příjezdu domů vyřídíte všechno s pojišťovnou a poté dostanete od pojišťovny refundaci. Takže vám to může narušit osobní cash-flow. My jsme udělali to, že když jde o klienta banky, který má cestovní pojištění od skupiny ČSOB, a nebavíme se o nějakých zásadních věcech typu týdenního pobytu na JIP, tak u běžných věcí do limitu 300 eur, klientovi na kartu ČSOB banky pošleme zálohu. A vše dotáhneme po jeho návratu domů.

Patria Online: Jak se může bankopojištění dál rozvíjet?

Velké perspektivy vidím ve využití Data miningu. Vždycky samozřejmě musíme zůstat plně v souladu se zákony a předpisy, není to o tom, že bychom se vlamovali do nějaké šedé či nedej bože černé zóny. Vždycky se pohybujeme v legálně vytyčeném prostoru. Mám ale za to, že bankopojištění může přispět k tomu, že klienti přestanou vnímat pojištění jako „push“ službu, či negativně jen jako službu finanční kompenzace. Jsem přesvědčený o tom, že v mnoha případech, kde dosud pojišťovna a mluvím o segmentu jako takovém, figuruje jen jako prostředník k finanční náhradě, klient ani nemyslí v prvním sledu na nějaké peníze, ale na to, aby se věci vrátily s co nejmenším úsilím z jeho pohledu před nepříjemnou událost, před komplikaci, která ho potkala. Myslím, že čím méně práce bude klient mít s nápravou takové události, tak tím více jeho klientský zážitek bude lepší. Od finanční společnosti to ale znamená, aby byla schopná se na služby podívat z širší perspektivy, nejenom jako na finanční tok od – do, ale že by to mohla být opravdu služba, která ten život udělá snazším. Jinými slovy – když máte třeba problém v domácnosti, která je technicky pojistnou událostí, tak vám pojišťovna a klidně prostřednictvím třetích partnerů, zajistí jeho vyřešení.

Patria Online: Je elektronizace pojišťovacího segmentu něco, co může obor pro veřejnost zatraktivnit?

Myslím, že rozhodně ano. A je to jedna z věcí, která viditelně do toho sektoru vstupuje. Je ale pravda to, že digitalizace a elektronizace pojišťovacího segmentu nastupuje o trochu pomaleji, a to mluvím o českém trhu, než třeba v případě bankovnictví. Já osobně mám radost z toho, že se nám podařilo do životního pojištění nasadit ověřování klientů pomocí biometrických parametrů. A to na podzim loňského roku. Ověřili jsme si tak, že tímto směrem můžeme jít na základě stávající české legislativy, ale i stanovit cíle, jakým je například na letošek plánovaný krok, totiž zahrnout pod biometrický podpis veškeré produkty retailového neživotního pojištění. Když se to povede, tak na konci roku 2017, když budete dělat jako fyzická osoba jakékoli životní či neživotní pojištění, neměl by vás potkat papír.

Patria Online: Co podle vás v tuzemsku chybí v rámci legislativy k tomu, aby byl pojišťovací byznys lepší?

Velmi často přemýšlím o tom, co by se dalo zlepšit tak, abychom mohli dělat byznys jednodušeji. Přitom jsem přišel na to, co by skutečně pomohlo. Mám za to, že lepší a hlavně jasnější a trochu jednodušší prostředí pro bezpapírovou komunikaci s klientem. Co tím myslím? Stávající předpisy pro pojišťovnictví říkají, v kterých případech máme s klientem komunikovat písemně.  A není úplně přesně legislativou řečeno co přesně, a proto je to často otázkou odvahy a výkladu právního řádu ukázat, že písemně automaticky neznamená hned papír. Jinými slovy, že písemně může být i elektronicky, digitálně. To je první mentální blok mezi rigorózním výkladem práva a mentalitou, která buší uvnitř jednadvacátého století. A za druhé, když se podaří prolomit to, že písemně neznamená automaticky na papíře, tak pak nastupuje i moment toho, do jaké míry digitální komunikace s klientem musí mít - a jak vysoké- prvky zabezpečení. Aby to bylo validní z právního pohledu. Zde má český právní řád jisté nedostatky, ale často stojí za to nebýt papežštější než papež.

Patria Online: Silným tématem je také nasazování tzv. robo-advisory do finančních služeb, týká se to také pojišťovnictví?

Ač se to nezdá, tak i do segmentu pojišťovnictví vstupuje tento fenomén. Za poslední rok či dva, vidíme jasné známky nástupu určitých robotických záležitosti do pojišťovacího segmentu. Automatizace je nasazována v oblasti vyřizování pojistných událostí, kde se nasazují určité algoritmy s prvky umělé inteligence, při registraci té pojistné události, která typicky probíhá telefonem, či e-mailem, a hypotéza je, že ve finále na dostatečně velkém vzorku pojistných událostí to pro pojišťovnu nebude finančně nevýhodné a zvýší se klientský zážitek, protože ty věci budou rychlejší a bude to méně administrativně náročnější, protože se možná sníží počet pojistných událostí, na které bude pojišťovna vysílat nějakého inspektora na obhlídku. Druhá oblast je pomoc klientovi při hledání informací, formou inteligentního asistenta. Ten může započíst rozhovor, chat nebo ho navést tam, kam potřebuje.

KBC Insurance zahájí v březnu čtyřměsíční pilot s nasazením AI, tedy umělé inteligence na řešení pojistných událostí. Po té se to vyhodnotí a řekne se, jestli se půjde dál nebo ne.

Patria Online: A co netradiční segmenty pojištění, jak vnímáte tento segment trhu?

Prostor tu pořád je a podle mého názoru má smysl se mu věnovat. Pravda ale je, že by to v horizontu tří až pěti let v číslech objemově reálně mělo možnost stát se signifikantním, mainstreamovým předmětem podnikání. Tak to nečekám, ale tím neříkám, že bychom to vůbec neměli dělat. Pro mě tu jsou dva elementy, které dávají smysl. Jeden element je, že vždycky na každém trhu se najde nějaká „kapsička“, která má svou hodnotu a že tu „kapsičku“ nemůžete kvůli tomu ovládnout. Druhá věc je to, a je to důležité zvláště dneska, že na jednu stranu nám tu pádí technologický pokrok a vývoj, který otevírá vějíř dalších možností. A z toho vějíře další vějíře a vy už pak nedohlídnete až na hranice toho obzoru. A s tím souvisí i komunikace, mezi lidmi, společnostmi a vzájemně dohromady, kdy staré komunikační nástroje jsou upozaďované, nové, jako sociální sítě rostou a mění se zdánlivě ukotvené věci. A v takto variabilním a bublajícím prostředí je podle mého názoru důležité to, aby firma, pokud se chce dlouhodobě udržet, měla vedle mainstreamového byznysu i řadu oněch „kapsiček“. Zkrátka měla by si uchovat část energie, peněz i lidské námahy na několik experimentů, které jí mohou otevřít nové obzory. Je důležité se nebát a udělat občas i krok do tmy, samozřejmě s nějakým rozumným finančně-energetickým zázemím.

Ing. Vladimír Bezděk M. A. (nar. 1974)

Vladimír Bezděk vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze a ekonomii na University of Manchester v Anglii. Svou pracovní dráhu zahájil v roce 1997 v České národní bance (ČNB). Za více než devět let působení v ČNB prošel několika útvary a pozicemi. Byl členem Národní ekonomické rady vlády (NERV). V období 2004 - 2005 a rovněž v roce 2010 vedl expertní skupiny vlády ČR zabývající se přípravou penzijní reformy (tzv. Bezděkova komise). V letech 2007 - 2010 působil jako generální ředitel a předseda představenstva v AEGON Česká republika. V roce 2010 se stal šéfem Generali na Slovensku. Od léta 2013 byl generálním ředitelem a předsedou představenstva Penzijní společnosti České pojišťovny. Začátkem roku 2014 se stal prezidentem Asociace penzijních společností. Od roku 2015 stojí v čele ČSOB Pojišťovny. Je ženatý a má čtyři děti.