Kolikrát to uslyšíme, než se něco změní?

Evropská unie kritizuje Českou republiku za veřejné finance. Česká republika kritiku uznává a pracuje na reformách. Evropská unie reformy podporuje... Dost často se dají číst podobné zprávy, kde se střídají jen jednotlivé mezinárodní instituce. Problém je vždy týž: České veřejné finance v současné podobě nejsou dlouhodobě udržitelné a k řešení je stále dlouhá cesta.

ČR se unii v konvergenčním programu zavázala, že letos nenechá deficit veřejných financí překročit 3,3 procenta HDP. Ale sama uznává, že skutečnost bude asi kolem 4 procent a uznává také oprávněnou kritiku, která za to přichází.

K ozdravení veřejných financí je třeba reforem. První vládní balík je i podle unie krokem správným směrem. Ale krokem ne velkým. A navíc krokem, který zakopává o překážky plateb u lékaře nebo budoucí podoby daňového systému.

Reformy bolí nejméně, pokud přicházejí v období, kdy se ekonomice daří. To je právě teď. Růst HDP nad šest procent, rychle klesající nezaměstnanost a slušný růst mezd, to při nízké inflaci umožňující držet nízko úrokové sazby. Domácí poptávka je silná a ekonomické oživení v Evropě táhne český export. Na co víc čekat?

Ke cti současného kabinetu je třeba říci, že se snaží najít aspoň kompromis, když na tvrdší reformu prostě nemá. Karty jsou voliči rozdány tak, jak všichni víme. Napovídají, jak by dopadl každý návrh výraznějšího zásahu do mandatorních výdajů, tedy především důchodového a zdravotního systému. Závazek odstoupit, pokud reforma neprojde, zní férově - co s vládou, která nemůže dělat zásadní kroky?

Evropská unie ví stejně dobře jako my, že k zásadním reformám je třeba mít mandát. Proto také ví, že reformy možná přijdou až po dalších volbách.