Víc očí víc vidí a víc hlav víc ví. Těžit bychom z tohoto v oblasti akciových investic měli od akciového trhu samotného (správného ocenění akcií) až po maximalizaci hodnoty firem (jejich manažerské vedení využívající kolektivní znalosti a zkušenosti). Kolektivní moudrost ale má svá úskalí a může se přehoupnout v kolektivní hloupost.
Příkladem může být tzv. Abilen paradox, který se týká toho, jak může skupina lidí přijmout rozhodnutí, které je proti názoru každého z této skupiny. Název si nese z povídky, která tento paradox ilustruje. Ta zkráceně říká asi toto: Rodinka sedí na verandě městečka v Texasu, když najednou někdo navrhne, že zajedou do Abilene (vzdáleného 53 mil) na večeři. Přestože by každý ze zbytku skupiny radši zůstal doma, domnívá se, že zbytek chce jet a tudíž každý tento návrh odkývne. Na večeři jedou, cesta je dlouhá a úmorná, večeře špatná a když se vrátí domů, řeknou si navzájem, že tam vlastně nikdo jet nechtěl.
Tento paradox byl popsán v literatuře týkající se managementu firem a kvality kolektivního rozhodování. Upozorňuje na to, jak je pro jednotlivce důležitý nejen samotný názor na daný problém, ale i jeho názor na to, co si myslí ostatní. Tato druhá část pak může převážit tu první. Mimoto jde o zacyklenou smyčku na jejímž výstupu může být v podstatě cokoliv – já si myslím, že on si myslí, že já si myslím …
Relevance pro akciový trh je jasná – důležité nemusí být jenom to, co si myslím o hodnotě akcie (relativně k ceně) já sám, ale i můj názor na to, co si myslí ostatní. Pokud existuje důvod pro pozorné sledování ostatních, může být v takovéto situaci výstupem cokoliv, v podstatě bez ohledu na odhad hodnoty akcie. Takovým důvodem mohou být např. stop loss limity, které některým investorům a traderům znemožňují neomezeně dlouho čekat, až se akcie vzchopí. Tyto limity neovlivňují jen ty, kdo je mají, ale pokud jsou aplikovány u velké části investorů, jejich proražení vyvolává další vlny prodejů a přímo pak ovlivňují i ty, kdo tyto limity nemají.
V extrému si např. všichni na trhu mohou myslet, že akcie je podhodnocená, ale kupovat ji nebudou, protože si myslí, že jsou ve svém názoru osamoceni. Jinak řečeno: nečekají, že se hodnota v dohledné době promítne do ceny a zároveň je např. výkon jejich portfolia měřen relativně k indexu (tj. v daném období potřebují posílení akcie). Je to v principu variace na v ekonomii popisovaný jev selhání koordinace. Na jeho odbourání je účinný zejména dostatek informací a transparentnost.
V souvislosti s tímto bych ale ještě rád zmínil Buffettovu radu: kupuj pouze to, co bys rád držel i v případě, že by se obchodování na deset let uzavřelo (tj. i v případě, že zmizí onen význam ostatních na trhu). Pro investora má primární význam fundamentální analýza založená na porozumění firmám a odvětvím v kterých tyto podnikají. Nelze se spoléhat na trendy, ani na zjednodušené analýzy založené na tržních násobcích. Jinak řečeno – výše uvedené by v žádném případě nemělo sloužit jako alibi pro povrchní, nebo žádnou znalost firmy a jejích financí a místo toho dlouhým zaobíráním se náladami na trhu, tím jak ovlivní mé investice a podobnými vágními a v podstatě neuchopitelnými tématy.