„Aktivně řízené podílové fondy jsou nástrojem pro pasivní investory, zatímco pasivně řízené ETF jsou nástrojem investorů aktivních“.
Jedna z nejčastějších otázek, kterou moji kolegové a já od klientů dostáváme (kromě záludné otázky „Kam to půjde?“) je ta, zda je pro ně ve vztahu ke správě jejich peněz vhodnější přístup aktivní, či naopak pasivní. Problémem je, že právě na tuto otázku není vlastně žádná dobrá odpověď. Někdo bere investování jako hobby, stejně jako někdo jiný sbírá známky nebo fotí na Ruzyni letadla. Pro někoho je naopak práce s penězi spíše přítěží a i když volné finanční prostředky má, raději to nechá „na někom jiném“. Oba přístupy mají svá pro a proti. Porovnání jejich výhod a nevýhod lze ilustrovat i na rozdílu mezi otevřeným podílovým fondem a indexovou akcií.
Dovolím si tvrdit, že aktivně řízené podílové fondy jsou nástrojem pro pasivní investory, kteří rádi přenechají péči o své peníze na někom jiném. Průmysl podílových fondů se při jejich prodeji zaklíná termíny jako diverzifikace, snížení rizika, expertní analytické týmy a přitom si od vás při každém nákupu podílových listů vezme v případě akciových fondů 4-5% vstupní poplatek. K tomu si ještě připočtěte roční manažerský poplatek ve výši cca 1 % (opět platí u akciových fondů, fondy dluhopisové a fondy peněžního trhu jsou o něco „levnější“) kterému neuniknete, protože se strhává na pro-rata bázi během celého roku. Za tyto směšné peníze dostanete příslib, že se portfolio manažer pokusí vydělat více, než je jeho benchmark. Jen málokdo vám však nastíní také druhou stranu:
- Portfolio manažeři přichází a odchází. Argumentovat přítomností hvězdného manažera v čele vašeho fondu je liché, protože ho zítra může přejet auto nebo si prostě řekne, že už toho měl dost a zabalí to. Jeho náhrada samozřejmě může být nakonec lepší než on, minimálně v mezidobí však čelíte riziku, že výkon fondu bude přinejmenším nejistý.
- Motivace podílníka fondu a správcovské společnosti se ne vždy protínají. Zatímco zájmem podílníka je lidově řečeno „vydělat peníze“, zájmem správcovské společnosti je získat do svých fondů co nejvíce aktiv, protože z jejich objemu je účtován a strháván manažerský poplatek. Pokud to přeženeme, lze říci, že správcovské společnosti je jedno zda fondy plní nebo neplní jejich cíle, hlavně když jsou aktiva. Výzkumů na téma pod-výkonnosti podílových fondů bylo uděláno více než dost.
- Portfolio manažeři jsou v zásadě vždy pouze zaměstnanci dané společnosti. To je propastný rozdíl vůči segmentu např. hedge-fondů, kde velká většina lidí pro tento fond pracující zde má také vlastní peníze. Otázku motivace v jednom či druhém případě jistě netřeba rozebírat…
Oproti tomu indexové akcie (zkráceně ETF) jsou – byť pasivně řízené – evidentně nástrojem pro tu aktivnější skupinu investorů. Díky faktu, že se jejich cena mění s každým pohybem indexu na který jsou navázané, nutí investory k mnohem větší interakci se svým portfoliem. Za to se jim dostává následujících výhod:
- ETF jsou levné. Díky faktu, že jejich správcem je de facto pouze velmi výkonný počítač, cena nákupu je rovná poplatku vašeho brokera za jejich pořízení na dané burze. Manažerské poplatky se pohybují řádově v setinách procenta. V případě jednoho z nejlikvidnějších ETF na index SP500 je tzv. „net expense ratio“ cca 9 bazických bodů.
- Portfolio manažeři neexistují, existuje jenom „hardware“. Pokud se vysype počítač, prostě se zapojí nový a jede se dál.
- Neexistuje riziko subjektivního názoru portfolio-manažera, cena ETF pouze slepě kopíruje daný index (- manažerský poplatek). Tento fakt vás sice potenciálně připraví o případný nadvýnos z kvalitní správy fondu, ale na druhou stranu vás uchrání před případným pod-výnosem (který je statisticky častější). Stručně řečeno, vždy budete tak dobří nebo špatní jako trh.
- Portfolio ETF roste každým dnem. Banky a správcovské společnosti pochopily, že zájem o tento druh instrumentu stále ještě převyšuje nabídku a proto se začínají objevovat pákové ETF, short ETF nebo „aktivně řízené“ ETF.
Suma sumárum – je to na vás. Pasivní přístup z vás sice sejme potřebu věnovat se správě svých peněz osobně (v míře větší než nezbytně nutné), je však objektivně dražší a jen málokdy vede k uspokojivým koncům. Aktivní přístup je překvapivě mnohem levnější, z pohledu rizika je nakonec možná bezpečnější a navíc je to docela legrace.
Obě varianty mají své příznivce a odpůrce, obě mají své zákazníky. Nechci na tomto místě hodnotit ani jednu z nich, ale odpověď na otázku uvedenou v nadpisu jsem snad vnímavému čtenáři dodal.
Hezký týden přeji,