Když do vyhledávacího řádku zadáte heslo „Ponzi scheme“, během 0,3 sekundy se vám dostane více jak 1,5 milionu odkazů. Obdivuhodný výkon - jasně ilustrující - jak inflačním se toto slovní spojení v poslední době stalo. I proto možná nebude ztrátou času podívat se, jak vlastně vzniklo a jaký je jeho skutečný význam.
„Ponzi scheme“ je definována jako podvodná činnost investiční povahy, kde výnosy jsou jednotlivým investorům vypláceny buďto z jejich vlastních peněz nebo z peněz investorů, kteří přišli po nich. Zisky ve skutečnosti obvykle nejsou generovány vůbec, nebo ve výši zdaleka nepokrývající vyplácené (a slibované) výnosy. V prvotní fázi takováto „Ponzi scheme“ obvykle nabízí výnosy, které nejsou dosažitelné v případě konkurenčních investičních instrumentů nebo slibuje krátkodobé zisky, které jsou abnormálně vysoké či neobvykle „konzistentní“. Udržení takovéhoto schématu v běhu vyžaduje stále se zvyšující částky „nových“ peněz, které jsou recyklovány na výplatu stávajícím klientům.
Tento systém však z definice nemůže vydržet, protože zisky (pokud vůbec nějaké) budou vždy menší, než vyplácené částky. Životnost „Ponzi scheme“ není ve standardních podmínkách příliš dlouhá – jejímu odhalení ze strany regulátora často napomůže právě přehnaně velký zájem klientů nebo odvážné marketingové sliby. To sice tak úplně neplatí v případě posledního průšvihu – kauzy Bernie Maddoff – ale lze to brát i jako výjimku potvrzující pravidlo.
Jméno tomuto typu podvodu dal Charles Ponzi, který je jeho nejznámějším průkopníkem. Ne už tak vynálezcem – podobný princip se například objevil v románu Malá Doritka od Charlese Dickense desetiletí před tím, než Ponzi vůbec přišel na svět. Ponziho sláva však spočívá zejména v rozsahu, jaký na tento typ podvodu v tehdejších Spojených státech aplikoval.
A jak celá věc vlastně funguje? Řekněme, že se v médiích objeví inzerát na investiční instrument, přinášející – považte – 20% za 30 dní. Účelem takovéhoto inzerátu je obvykle nalákat neználky, kteří nemají hlubší znalosti fungování finančních trhů. Velmi často se takovéto inzeráty hemží komplikovanými, leč zcela bezobsažnými slovy jako: vysoce výnosné investiční programy, „hedge futures trading“ nebo „offshore investment“. Promotér takovéhoto podvodu potom přikročí k fázi dvě, kdy začne prodávat podíly v tomto „fondu“. Zvídavé otázky na investiční principy a strategii jsou odbývány nutností zachovat obchodní tajemství a konkurenční výhodu. Pokud nejsou informace o historii takovéhoto investičního vehiklu, prvotní skupina investorů je relativně malá a investované částky nejsou nijak ohromující. Po zmíněných 30 dnech investor obdrží svůj investovaný kapitál plus 20 procent navíc. Jakmile dojde k první výplatě výnosu, investoři získají větší apetit vložit do tohoto „produktu“ další peníze, nemluvě o šeptandě, které se mezi jejich známými na téma této zázračné investice rozšíří. Ani v tomto okamžiku však nejspíš nikdo netuší, že „výnos“ původních investorů je placen ze vstupní investice těch nových – nikoliv ze zisků, které fakticky neexistují.
Jedním z důvodů, proč „Ponzi scheme“ zpočátku fungují poměrně dobře je fakt, že prvotní investoři – ti, kteří ve skutečnosti nějaký zisk dostali – často reinvestují celou získanou částku a ještě přiloží něco navrch. I proto jsou čisté výplaty ze strany „manažerů fondu“ poměrně malé a jediné co potřebují je zásobovat investory výpisy, kde jim ukazují, jak skvěle si jejich investice (zdánlivě) vede. V rámci zajištění cash-flow jsou velmi často nabízeny investiční programy s dlouhou výpovědní lhůtou. Pokud už některý investor projeví zájem z programu (v souladu s jeho podmínkami) vystoupit, jeho požadavek je obvykle zpracován promptně v zájmu posílení iluze o solventnosti celého tohoto „letadla“.
Háček je v tom, že v určitém bodě v čase dojde k jedné ze třech situací:
- Manažer fondu vezme roha se všemi penězi (mínus ty, které již byly vyplaceny prvotním investorům).
- Celé schéma se zhroutí poté, co se zpomalí přítok nových peněz a manažer se dostane do problémů s výplatou přehnaných výnosů investorům. Tento nedostatek likvidity obvykle spustí cosi jako „bank run“.
- Celé schéma je odhaleno a zastaveno regulátorem poté, co manažer není schopen dostát požadavkům na prezentování relevantních dokumentů.
Smutným faktem však zůstává, že i takto „fousatý“ podvod se v současné době může držet při životě – klienti Bernieho Maddoffa by nepochybně mohli vyprávět. Na otázku proč tomu tak je existuje milion odpovědí…ta nejčastější bude nejspíše tvrdit, že „lidská chamtivost je věčná“.
Hezký týden přeji,