Během krize hledali investoři bezpečí a našli jej u vládních dluhopisů USA. To s sebou přineslo posilování dolaru. Od září 2008 (když padl Lehman) do března 2009 (když akciový trh dosáhl svého minima) tak dolar proti koši hlavních světových měn posílil téměř o 13 %. Uvedený vývoj je potřeba mít na paměti, když nyní sledujeme nervózní dohady o budoucnosti této měny. Dolar během posledních šesti měsíců soustavně oslaboval a dostal se až na 14ti měsíční minimum ke koši měn a na 1,50 dolarů za euro. Tento vývoj znervóznil politiky v zemích, jejichž měny proti dolaru posilují (například v Brazílii). Spolu s velmi uvolněnou monetární a fiskální politikou USA pak oslabování dolaru vyvolává obavy z jeho kolapsu.
Tento pohled zveličuje rozsah oslabení a je nepochopením jeho příčin. Velká část toho, co se v předchozích týdnech stalo, pouze vrací zpět předchozí vývoj, kdy dolar těžil z averze vůči riziku. Výnosy státních dluhopisů nerostou a spready u rizikových aktiv se dále zužují. Pokud by dolaru hrozil pád, situace by byla opačná. Kurz dolaru také odráží cyklický vývoj ve světové ekonomice. Oživení Spojených států bude ve srovnání s rozvíjejícími se ekonomikami pomalejší a monetární politika zde tedy zůstane uvolněnější po delší dobu, což dolar tlačí dolů. A jeho oslabení by také mělo přispět k nastolení nové rovnováhy ve světové ekonomice tím, že pomůže přeorientovat Spojené státy směrem k exportům.
Uvedené ovšem neznamená, že obavy jsou bezpředmětné, protože existují tři nebezpečí. Prvním je vychýlené oslabení dolaru. Rychle rostoucí Čína s ním má totiž svou měnu stále svázanou. To vytváří překážku pro změnu rovnováhy v její ekonomice a zvyšuje tím riziko vzniku bublin na trzích s aktivy. Druhé nebezpečí pramení z neudržitelnosti americké fiskální a monetární politiky. A poslední představuje fakt, že finanční krize zrychlila snižování ekonomické moci USA a to by mohlo zase rychleji vést ke konci dominance dolaru ve světové ekonomice.
Přesto není pravděpodobné, že dojde k náhlé krizi. Fiskální situace bude ještě roky nepřehledná, není však akutní. Inflace se také nezvedne ze dne na den. Euro ani japonský jen nejsou připraveny na převzetí role globální rezervní měny, takže dolar tuto pozici jen tak rychle neztratí. A lekce minulosti poukazují na to, že jde stále o měnu, k níž se utíká, ne od které se utíká.
(Zdroj: The Economist)