Ti, co občas zabloudí do mých sloupků a sloupů si jistě všimli, že nejsem zrovna fanoušek technické analýzy. Nemyslím si, že podle toho, jaká byla cesta doposud poznám, jaká bude cesta v budoucnu (vlastně ano, ale ne tak, aby to ospravedlňovalo technický přístup). Nevěřím, že se za tunou sofistikovaných statistických čar skrývá něco více než přání tam něco nalézt.
Naopak zde nabádám k tomu, aby si investoři hleděli fundamentu – cenu akcie nakonec bude vždy určovat to, jakou má hodnotu, i když cesta k tomuto cíli může být kostrbatá (a je férové přiznat, že o tomto tvrzení se desetiletí vedou akademické a praktické debaty). Místo pohodlného hraní si s grafy je tak na místě spíše se zamyslet nad tím, jaký bude firma mít odbyt a marže, kolik bude muset zainvestivat do pracovního kapitálu a dlouhodobých aktiv, a jaké cash flow nakonec zbude pro akcionáře.
Nyní bychom mohli skončit (s tím, že každý z nás to bude stejně dělat tak, jak uzná za vhodné). Pokud bychom ale výše uvedené pečlivě dotáhli do konce, možná bychom s překvapením zjistili, že rozlišit mezi fundamentem a technickou analýzou vlastně nelze. Jinak řečeno – zjistíme, že jako každý jiný dualismus je i tento svou podstatou prázdný.
Vezměme příklad: Chci investovat do společnosti Turner&spol. Dobu hledím na graf vývoje ceny její akcie a nemohu se rozhodnout, zda tam vidím „hlavu a ramena“, či „koleno a chodidla“, nezbývá tedy než kouknout se na fundament. Zvážím nejdříve výnosy – objemy a ceny. Co při projekcích nechat historický objem a ceny růst o inflaci každý rok? To lze, ale v podstatě tak aplikuji technickou analýzu na tyto dvě veličiny – nějak protahuji křivky jejich minulého vývoje. Problém si tedy rozložím – namodeluji poptávku v odvětví, tržní podíl … a z těchto proměnných se dostanu k požadovaným objemům a cenám a poté k tržbám. Problém to ale neřeší – bez ohledu na to, na jak drobné střepy proměnnou rozložím, abych ji naprojektoval, každý střep v podstatě projektuji technicky. Stejně tomu bude až se přesunu k maržím – nákladům a investicím. Pokaždé budu v podstatě hledět na graf dané proměnné (ať již v mysli, či na papíře) a nějak ho budu extrapolovat.
Fundamentální analýza tak je pouze souhrnem technických analýz disagregovaných proměnných. To ji ale nestaví na roveň technické analýzy ceny akcie. Její přidaná hodnota je právě (a jen) v rozložení si problému na smysluplný (!) počet smysluplných (!) proměnných, které pomohou lépe pochopit, či možná lépe se vcítit do problému.
Pozn.: Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.